Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Plavba kaňonem Dunajce neztratila nic ze svého kouzla

aktualizováno 
- Bílé vápencové štíty, mezi nimiž si bujná horská řeka klikatě prořezává svoji cestu do údolí, ticho rušené jen ponořováním lodivodova bidla do vody - to je splavování Dunajce v Pieninách, asi tisíc metrů vysokém pohoří na východ od Tater na hranicích mezi Slovenskem a Polskem.

O hodnotě tohoto nevelkého území, které jde za týden dovolené projít takřka celé pěšky nebo projet na horském kole, svědčí i to, že tu v roce 1932 vznikl první přeshraniční národní park v Evropě.
Hlavním problémem, s kterým se setká turista i v nedalekých slovenských a především polských Tatrách, je v Pieninách obrovský nápor návštěvníků, který z pohodlně dostupných míst dělá ukázkové atrakce masového cestování.
To platí především o nejkrásnější části Pienin - kaňonu Dunajce, kde počty návštěvníků, kteří na lodích sjíždějí řeku, již přesahují půl milionu ročně.
Avšak i přesto, že máte někdy pocit, že jste se ocitli v turistickém McDonaldu, stojí těch několik hodin strávených v bezpečných peřejích za to.
Výletnickou atrakcí byl sjezd Dunajce již za Rakouska-Uherska, když například v roce 1854 sjížděl zdejší vodu arcivévoda Karel Ludvík, bratr císaře Františka Josefa I. O osmdesát let později tu byl i polský prezident Ignac Moscicki a za války i nechvalně známý vládce okupovaného Polska Hans Frank.
V roce 1938 výlet na loďkách podniklo již dvacet tisíc turistů ročně, což je však jen pětadvacetina dnešního stavu.
Dunajec protíná státní hranice Slovenska a Polska, lepší východisko pro sjezd kaňonem řeky představuje polská strana. Přístaviště lodí je u osady Katy, kde je rozsáhlé parkoviště, informační centrum, občerstvení i pokladna. Připravte se především na to, že jízda lodí trvá od dvou do tří hodin a další hodinu zabere zpáteční cesta autobusem. Především v letní sezoně je třeba počítat i s nějakým tím čekáním před vyplutím.
Lodě, které jsou tvořeny podle historického vzoru téměř šest metrů dlouhými a pětačtyřicet centimetrů širokými trupy svázanými k sobě, jsou očíslovány, a protože od břehu odráží každých několik minut, je třeba dávat dobrý pozor, zda nastupujete do té správné. Když se vám to nepovede, čeká vás potupné přesedání za jízdy, kdy se dalších dvacet lidí musí kvůli vám zdržovat.
Průvodci jsou výřeční, ale jen v polštině, ale pokud jste ochotni si výlet trochu zkrátit, můžete jet i slovenskými čluny, které mají své přístaviště o několik kilometrů níže po toku Dunajce.
Asi po šesti kilometrech od Kat dojedou lodě ke gotickému Červenému klášteru, postavenému ve čtrnáctém století. Dříve zde byla jedna ze zastávek lodí, dnes se musí turisté obejít jen s několika větami průvodců. Za dobrého počasí bývají od Červeného kláštera vidět i dvacet kilometrů vzdálené tatranské štíty.
Kilometr za klášterem začíná nejkrásnější část cesty, průlom Dunajce, kdy se řeka prodírá jakoby středem hor. V těchto místech je také Zbojnický nebo Jánošíkův skok - místo, kde se koryto řeky zužuje na pouhých dvanáct metrů a kde podle pověsti Jánošík řeku přeskočil a uprchl tak uherským četníkům. Průvodcům nevadí ani historicky dokázaný fakt, že v těchto místech Jánošík nikdy nebyl. V Pieninách se však ukrývalo několik jiných, méně slavných zbojníků.
Po další asi hodinové cestě končí polské lodě ve vesnici Lad, kde si přístaviště svým ruchem nezadá s přelidněnou hlavní třídou v Zakopaném. Bufety nemají jen hamburgry, ale i polské speciality jako žurek, boršč, dršťkovou polévku či houbové zapiekanky.
Dopravu zpět na parkoviště v Katech obstarávají dýchavičné, ale levné autobusy, které cestu klikatými silničkami malebnou krajinou zvládnou asi za hodinu.
Kromě tohoto "turistického" sjíždění Dunajce mnoho lidí podniká toto dobrodružství svými vlastními kajaky a kánoemi, stále více turistů se vydává kolem Dunajce i na kolech. Za Červeným klášterem je pro pěší a cyklisty otevřen hraniční přechod.


JAK SE TAM DOSTAT: Pokud jedete k Dunajci z polského tatranského střediska Zakopaného je třeba počítat s pomalou cestou po klikatých horských silnicích.
Počasí se i v Pieninách rychle mění, a tak se ve všech ročních obdobích doporučuje vzít si s sebou svetr a nepromokavou bundu. Informační středisko na přístavišti v Katech má telefon 00481872/50221

Autor:


Nejčtenější

Naivní Češi v sandálech jsou v Chorvatsku pojem. Znají je i záchranáři

Milovníci hor ocení při návštěvě Makarské výstup na vrcholky Biokova.

Makarska je klenot Dalmácie, ale umí být i nebezpečná. Nádherná a unikátní příroda totiž bývá při nepříznivém počasí...

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...



Slovensko bez turistů. Nejkrásnější dolina Nízkých Tater zeje prázdnotou

Dolina Štiavnica od Štefánikovy chaty

Za nejkrásnější dolinu Nízkých Tater bývá obvykle považována Demänovská dolina s turistickým střediskem Jasná a...

Nebuďte povýšení a nechovejte se jako stádo. Sedm cestovatelských hříchů

Vyrážet do světa bez zvídavosti je jedním z největších hříchů pod sluncem.

Chcete si prázdninové toulky po světě opravdu užít? Podívejte se na seznam zásadních chyb, které nesmíte na cestách...

Turisté si odvážejí z pláží Sardinie písek, úřady rozdávají vysoké pokuty

Ilustrační snímek

Úřady na Sardinii bojují proti turistům, kteří si z tamních pláží odnáší na památku písek, což poškozuje životní...

Další z rubriky

Do Pákistánu prý jezdí jen hlupáci, ale Žlutý cirkus si to stejně užil

Babu, trabant, který se nikdy nezastavil, se nám začal rozpadat. Čím dál jsme,...

Skoro čtvrt roku jsme cestovali Indií. Bylo to krásné, bylo to intenzivní, ale bylo toho dost. Před námi je Pákistán,...

Domy měla špinavé od sazí, teď je Zalipie nejbarevnější vesnicí Polska

V Zalipii překvapí také malovaná kamna.

Na první pohled vypadají zdejší domy jako vystřižené z dětských omalovánek. Lidové malby se tu ovšem objevují na všech...

Chcete vidět Černobyl na vlastní oči? Máme návod k použití

Před opuštěním zóny absolvují návštěvníci dozimetrickou kontrolu.

Pozůstatek černobylské tragédie dnes ukazuje následky společenského selhání i panenskou přírodu. Proč stojí za to...

Najdete na iDNES.cz