Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pískovec očima slepého lezce

  14:10aktualizováno  14:10
Česká pískovcová horolezecká sezona na konci října skončila. Pórézní skála je už příliš vlhká, aby horolezce unesla: chyty by odlamovaly, lano by odíralo oblé vrcholky věží a pískovcová města by tak utrpěla nezhojitelné šrámy. Zimní lezení po pískovci je proto jak ochranáři, tak samotnými horolezci, zapovězeno. Výjimkou jsou však Suché skály u Turnova.
Samotář - Direttissima

Samotář - Direttissima - Samotář na Suchých skalách - Direttissima | foto: Jakub TurekiDNES.cz

Suché skály jsou totiž tak pevné, že je tu oficiálně povoleno lezení po celý rok.

V hřebeni Suchých skal vedou desítky horolezeckých výstupů, ale z osobní zkušenosti se vám pokusím doporučit jen pár. Místní "práskači" je samozřejmě znají, ale pro první návštěvu oblasti by mohly být užitečné. Vezmu to od východu na západ.

Žádná z uvedených cest není pro úplné horolezecké začátečníky. Ti by ale měli stejně začínat své první vertikální kroky jinde než na písku. Jsou jim k dispozici méně nebezpečné a méně choulostivé skály z žuly, buližníku nebo vápence roztroušené po celém Česku.

Hlavní věž
Začneme cestou Jihovýchodní roh (obtížnost VI) na Hlavní věži. Pro prvolezce je příjemné, že je dobře odjištěna, má tři kruhy a případné pád by nebyl dlouhý. K prvnímu kruhu je terén lehký, leze se položeným sokolíkem. Jen jsem se musel ptát na směr, protože se cesta trochu klikatí.

Klíčové místo výstupu je ale výše u třetího kruhu, který je v krátkém komíně uzavřeném nad hlavou skálou stropem. Vylézá se z něj tak, že se vykulíte doleva přes hranu komína, ruce dáte do vzdáleného dobrého chytu, ale nohy jsou zprvu nejisté a je to trochu v převisu.

V severní stěně Hlavní věže vede velmi známá cesta Kuttův roh (V). Začíná traverzem, který není tak úplně lehký, a přechod za hranu je prý velmi vzdušný. Uvědomuji si to i já, když za ruce visím na velkém skalním hrotu, přestože hloubku pod sebou nevidím.

PŘEČTĚTE SI o lezení poslepu

Slepý horolezec: slyším přemrzlý led

Břidlice zní jako sklo a útesy krásně zní

Vystoupil jsem na Mot Blanc

Jarní lezení v italském Arcu: poslepu

Webové stránky Jana Říhy si prohlédněte ZDE.

Sokolí věž
Klikatá spára (VI) na Sokolí věž je hodně členitá, trochu tahá za prsty, ale její přímá linie láká řadu lidí k výstupu. Většina lezců končí na balkónku v polovině stěny, protože je zde do skály zapuštěný slaňovací kruh a druhá část cesty není moc dobře zajištěná a prvolezci na ní hrozí dlouhý nebzepečný pád.

Těsně vedle Klikaté spáry začíná cesta Interdikt (VIIc), která vede po skalní hraně. Dvakrát se přelézá z jedné strany hrany na druhou, což mi samozřejmě museli spolulezci vždy poradit. Nejtěžší je spodní část. Je problematické udělat první krok a vůbec se na  hranu dostat. Poradím vám stejně jako poradili ostatní mně: Je tam díra ve skále, kterou člověk prostě musí najít a zachytit se v ní prsty. Rychle se tu ztrácí síla a na přemýšlení a hledání je málo času.

O kousek dál je Břízková cesta (VII). Docela pohodové a ne příliš těžké lezení, napřed koutem na balkón, pak do dalšího koutku uzavřeného zprava převisem. Tady kolem kruhu je to nejtěžší, ale jakmile se dosáhne do dobrých chytů pro obě ruce, je vyhráno. Na závěr se protáhnete jakousi škvírou do lehkého terénu a dostanete se na vrchol.

Opravdová lahůdka je ještě o dalších pár metrů dál. Velká plotna (VIIb) je jednou z nejfrekventovanějších cest na Suchých skálách. Začátek je těžší, skoro svislý, spárka v koutku. Později se terén poklápí a nad kruhem se postupně přechází k hraně. Tady je pro prvolezce důležité zajistit se v tak zvaných skalních hodinách. Lanovou smyčku prostrčí skrze díru ve skále jako uchem jehly, na druhé straně ji vytáhne a sváže konce. Do smyčky nakonec zavěsí karabinu. Prakticky celá cesta vede po krásně vypreparovaných křemenných žilkách. Taková cesta je příjemná, protože  dovoluje v klidu přemýšlet a hledat další chyty a stupy.

Vedle Velké plotny se tyčí její sestra Malá plotna (VII). Obě jsou stejného charakteru, ale ta Malá je o poznání lehčí, o hodně nižší a slouží obvykle jako rozcvička pro zdolání Velké.

Věžička u Sokolí
Na severozápadním rohu je nástup do cesty s nejnižší obtížností v tomto výčtu (IV). Jer ovšem psychicky dost náročná, Zvláště pro mě, který nevidí. Začíná se totiž tak zvaným přepadem, nohy zůstávají na místě a tělo přepadá do protější skalní stěny nad soutěskou. Tam se teprve ruce zachytí a přitáhnou i spodní polovinu těla k sobě.

Zkuste si někdy udělat tento přepad se zavázanýma očima, nejlépe pokud jste cestu nikdy neviděli a někdo vás k němu poslepu dovede… Musíte mít absolutní důvěru v pokyny spolulezce nebo kamarádů okolo a opravdu věřit, když přepadáte do volného prostoru, že tam ta stěna naproti je.

Vlajková věž
Výběr doporučených výstupů zakončím cestou se symbolickým názvem Kamarádská (VII). Kromě toho, že je pěkná a dlouhá, mě k ní vážou vzpomínky na moji první návštěvu Suchých skal. Vzpomínám na čínské kecky, které na skále zrovna dvakrát nedržely. A taky na to, jak jsem vynechal velký hrot nad kruhem, protože jsem jej přehlédl. Teď už se mi to nestává a i horolezecké vybavení mám lepší.

Obtížnost
Pískovcová škála je odlišná od stupnic na vápenci nebo dokonce ve velkých horách. Jsou v ní zmatky, Němci jsou při označování obtížnosti obvykle tvrdší, Češi měkčí. Ale nemusí to platit vždy a všude, protože každá oblast má své zvyky.

Pro základní orientaci tedy uvádíme, že stupeň I označuje místa, kde je potřeba začít lézt pomocí rukou. II oznamuj lehké lezení, což může znamenat příjemnou spáru, ale také komín, kde se drobí skála a případný pád by skončil těžkým zraněním. III a IV ohlašují příjemné stěnové lezení pro začátečníky, ale nelze v nich očekávat příliš možností k jištění. Prvovýstupci se jím prostě moc nezdržovali.

V, VI a VII jsou stupně, ve kterých se pohybuje většina horolezců. Nalézt do pětkového komína ovšem může být stejné jako se připravovat na sebevraždu, a vylézt sedmičkovou spáru stojí nelidskou dřinu. Od stupně VI se přidávají k číslici ještě písmenka a-b-c, aby se rozlišila lehčí áčková cesta od těžší céčkové.

Stupně VIII až XI jsou vyhrazeny trénujícím sportovcům. Dvacetimetrové lety do lana v nich nejsou výjimkou, chyty hluboké jen na půl článku prstů a stupy v kolmé stěně jsou povinné.

Jistící pomůcky

Kruh
Slouží přesně jako kruh na přivazování krávy, ze kterého se vyvinul. Prvovýstupce nejprve vyseká do skály hlubokou díru, do ní vloží několik desítek centimetrů dlouhý železný dřík zakončený masivním kruhem a utemuje ho olověnými pilinami. Nakonec všechno zabetonuje. Dnes se místo betonu a pilin občas používají speciální lepidla nebo malty.

Smyčka
Plochý popruh nebo kus kulatého lana lze omotat okolo skalního zubu, ovázat okolo skalních hodin (dvě díry do skály proti sobě, kudy jde prostrčit smyčka), anebo pomocí uzlu zaseknout do skalní trhliny.

Slaňovací kruh
Z vrcholů věží se lze většinou dostat jen spuštěním po laně. Slaňovací kruh je proto zabetonovaný na  okraji věže. Jím se protáhne na dvojito lano jako niť uchem jehly, po něm horolezci slaní dolů a lano za jedem konec stáhnou k sobě dolů.

POZOR!
Kruhy jsou stabilní a při lezení se nechávají na místě. Smyčky zakládá prvolezec a druholezec je potom vybírá a bere s sebou. Nikdy ovšem není možné na tyto pomůcky spoléhat stoprocentně! Smyčka se může vytrhnout, rezavý kruh se přelomí a slaňovací kruh vyviklá.

Nehledě na to, že během jištěného pádu je možné trefit skalní polici a zlámat si kosti, karabina se může nešťastnou náhodou otevřít a lano z ní vyskočí, nebo spadneme ještě pod prvním jištěním a let skončí na zemi. Horolezectví je nebezpečný sport!

Pískařská hantýrka

Cesta – směr lezeckého výstupu
Chyt – místo, kde se lze udržet rukama
Stup – výstupek, kam lze položit nohu
Jištění – systém lana, karabin, kruhů a smyček, který zachytí horolezce po případném pádu
Slanění – sestup ze skály po laně
Slaňák – kruh na vrcholu skály, který slouží k provléknutí lana jako nitě uchem jehly. Po něm lezci sestoupí dolů a stáhnou ho za sebou.
Vrcholová knížka – sešit v plechové krabici umístěné na konci výstupu, do kterého se horolezci zapisují 
Věž – samostatná štíhlá skála, ze které se lze vrátit jen slaněním (pokud je velmi úzká, říká se jí jehla)
Masív – skalní útes, na který se z jedné strany leze a z druhé strany na něj lze vyjít pěšky
Spára – trhlina ve skále, kam lze vložit prsty nebo celou ruku
Komín – velká trhlina ve skále, kudy se může horolezce plazit vzhůru
Plotna – hladká skála bez stupů a chytů
Hrana – roh skály
Police, balkon – plošinky ve stěně, na kterých se dá bez potíží stát
Hrot, zobák – výčnělek, na který se dá zavěsit jistící smyčka
Křídlo, ucho, talíř, placka – útvary vystupující z kompaktní skály, na kterých se dá dobře držet
Voštiny – jemné skalní krajkoví v kolmých stěnách
Rajbas, rajbuňk – hladká skála, po které se stoupá pouze pomocí tření podrážek o kámen téměř bez pomoci rukou
Sokolík – lezení pomocí zvláštní techniky, kdy se obě ruce vzpírají proti oběma nohám v jedné spáře
Žába – zaklíněná ruka do spáry

 

Autoři:


Témata: Malta, Komín, Žába


Nejčtenější

Karaoke z Islandu
Přijeďte a zlomíte si jazyk. Nejtěžší karaoke píseň má přilákat turisty

Že je váš rodný jazyk komplikovaný a turisté vás nedokážou ve vaší řeči ani pozdravit? Udělejte z toho výhodu. Originální karaoke písnička s komplikovanými...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Před letošní cestou na Gašerbrum I. měl obavu, zda v něm výstup nerozvíří...
Bál jsem se, že na Gašerbrumu najdu parťákovy ostatky, říká Marek Holeček

Letos poprvé vylezl jihozápadní stěnou na osmitisícovku Gašerbrum I. Před čtyřmi lety tam při druhém společném pokusu tragicky zahynul jeho parťák Zdeněk...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Další z rubriky

Turisté na vrcholu Sněžky
Přírodní „Václaváky“ v Česku. Fenomén, který nechceme, ale máme

Patří mezi nejkrásnější místa v Česku, mají ale jednu velkou vadu na kráse: v sezoně je lepší se jim vyhnout. Velká parkoviště, restaurace, kiosky a přetížené...  celý článek

Kostelík na Byšičkách se nám v dáli ukáže již z oken motorového vlaku. To se...
Na tajemné Byšičky po stopách pochmurné balady o umrlcově nevěstě

Půvabné Podkrkonoší v sobě nese tajemný náboj. Tady se na odlehlých samotách dlouho udržela lidová forma komunikace s duchy zemřelých. A v tomto kraji též...  celý článek

Východ slunce na pražských Hradčanech (1. srpna 2017).
Nejlevnější turistická metropole v Evropě? Ano, je to Praha

Připadají vám ceny v centru Prahy absurdně natažené? Omyl. Praha patří v cestovatelských žebříčcích mezi nejlevnějších evropské metropole.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.