Peloponéské Nafplio připomíná květinu v trní

aktualizováno 
- Řecká pevninská města nepatří zrovna mezi nejmalebnější ve Středomoří. Hlavním důvodem byla častá zemětřesení, která od nepaměti sužovala oblasti jižního Balkánu a změnila tak jejich vzhled takřka od základů.
Turista se musí spokojit "nanejvýš" s četnými starověkými památkami, omezené často na několik znovu vztyčených mramorových sloupů a nic neříkajících kusů opracovaného kamene, protože po jiných známkách bohatých dějin řeckých měst nejsou téměř žádné stopy. Za posledních padesát let vyrostla po celém Řecku celá řada železobetonových lidských hnízdeček, postavená podle jednotného klíče. K radosti místních obyvatel sice splňují nejmodernější kriteria seizmologů, ale s pověstným vkusem antických prapředků dnešních architektů to nemá pranic společného. Obrazně řečeno, za jakousi květinu v trní je právem považováno město ležící v severovýchodní části Peloponéského poloostrova, pojmenované po svém bájném zakladateli Naupliovi. Desetitisícové Nafplio je administrativním centrem řeckého kraje Argolida. Je situováno v překrásné poloze na pobřeží Argolského zálivu, přímo pod strmě se vypínajícími skalami a mohutnými pevnostmi na vrcholech. Kdo měl tu možnost ponořit se do labyrintu jeho křivolakých uliček a nechat se okouzlit starobylou krásou romantických zákoutí, určitě bude souhlasit s přirovnáním Nafplia k perle mezi řeckými městy. V samotném Řecku působí svým vzhledem poměkud cizorodým dojmem. Charakterem spíše připomíná města na dalmáckém pobřeží, což mu dává podobu šarmantní dámy mezi ostatními městy v Řecku.

Za celou řadou honosných měšťanských domů stojí totiž aktivity Benátčanů, kteří především na konci 17. a na počátku 18. století vytvořili z Nafplia metropoli benátské provincie na Peneponesu. Z hlediska bohatých dějin města jsou však dvě období benátské moci pouhou epizodou, i když Nafplio za jejich správy prožilo svůj největší rozkvět. Nejdříve zde Benátčané vládli od roku 1388 do 1540, kdy dosavadním pánům vyrvali moc na krátký čas Turci, aby ji opět odevzdali Italům v roce 1686. Ve starověku Nafplio sloužilo jako přístav nedalekém Argu. Zatímco v době římské bylo opuštěno, vytušili později Byzantinci jeho strategické možnosti a znovu a znovu ho osídlili. V roce 1246 Nafpliodobyla flotila křižáků, které vystřídali na konci 14. století již nám známí obchodníci z Benátek, zakladatelé mohutné pevnosti Palamidi, z které je snad nejkrásnější pohled na západ slunce. Přesvědčení o nedobytnosti každý snadno získá při strmém stoupání k branám této pevnosti. Je třeba zdolat téměř tisícovku schodů, než vás Palamidi ze svých hradeb odmění překrásným výhledem do nitra Argolské nížiny a směrem na západ přes Argolský záliv k Arkadským horám, za nimiž lze tušit srdce Peloponésu.
Vraťme se však k pohnuté historii Nafplia. Ani důmyslně opevněné město s těžko přístupnou pevností převyšující okolí o více než 200 metrů, neodradila turecké dobyvatele. Turci vtrhli do města v roce 1715, zmasakrovai civilní obyvatele a drželi ho ve svých rukou po dobunásledujících sto let. Právě v této čási Peloponésu vypukl se značnou razancí v první čtvrtině 19. století národněosvobozenecký boj Řeků proti osmanské nadvládě. Zatímco většina Řecka byla ještě pod nadvládou Turků, již v roce 1822, rok po protitureckém povstání, kdy se předevšímdíky povstalecké flotile v čele s řeckou národní hrdinkou Lascarinou Bouboulisovou podařilo Turky vyhnat, byla nedaleko odtud v Epidauru vyhlášena nezávislost. Není divu, že byť na krátko, se Nafplio stalo v letech 1828 až 1833 prvnímhlavním městem v dějnách novodobého řeckého státu. Poté, co se vládní úřady přesunuly do Athén, se však Nafplio začalo postupně proměňovat v nevýznamné město zapomenutou megastar, která už jen s nostalgií vzpomíná na svou hvězdnou kariéru. Snad nejlépe vystihl atmosféru Nafplia třicátých let dvacátého století americký bouřlivák a především spisovatel Henry Miler: "Po setmění působí Nafplio ponurým a bezútěšným dojmem. Je to místo, které ztratilo prestiž, podobně jako Arles či Avigon".
Téměř v původní podobě se zde zachovala pozdně středověká urbanistická struktura se směsicí nejrůznějších staebních stylů, reflektující četné mocenské změny "na radnici". Vedle celé řady benátských staveb, několika byzantských kostelů, mešit z období turecké svrchovanosti a klasicistních budov z miulého století, nejde opomenout pevnost Burdzi na ostrůvku vzdáleném jeden kilometr od nábřeží a samozřejmě také již zmíněnou dominantu města - mohutnou pevnost Palamidi, která se tyčí na jednom ze skalních masívů a je proto vidět i z té nejposlednější uličky. Naflio si nelze představit bez obou pevností, stejně jako Athény bez Akropole. Před staletími Burdzi plnila funkci patroly při vstupu do přístavu a dnes je pevnůstka z 15. století přebudována v luxusní hotel, díky čemuž se stala pro drtivou většinu turistů nedobytným ostrovem stejně, jako pro mnohé v dobách středověku.
Ve starém městě, protkaném sítí zádumčivých uliček, ve kterých lákají k posezení připravené "zahrádky" v péči ochotných číšníků z blízkých taveren, si určitě každý přijde na své. I přes značný zájem turistů lze tady totiž nalézt také nejedno malebné zákoutí, kde se člověk ocitne zcela osamocen a prostoupí ho nostalgická nálada kdysi tak ambiciozního města.

JAK SE TAM DOSTAT:
Je dobré vědět, pokud cestujete na Peloponés vlakem, že celý poloostrov má nejen od ostatního Řecka, ale i od většiny evropských zemí, rozdílný, úzkorozchodný systém tratí. Do Nafplia jezdí proto přímé vlaky z athénského "úzkorozchodného" nádraží Stahmos Peloponnisu ("Peloponéské nádraží", které leží v blízkosti nádraží se standartním "evropským" rozchodem Stathmos Larissa. Cesta by neměla trvat více jak půl dne.

KDE PŘENOCOVAT:
Nenechte se mýlit údaji ve většině turistických map (i z roku 1995), ve kterých je v bezprostřední blízkosti Nafplia vyznačen kemp. Pokud vás odradí ceny četných penzionů a hotýlků přímo ve městě, nezbude nic jiného než kempovat v turistické "aglomeraci" v okolí Tola, vzdáleném z Nafplia jen půl hodiny cesty autobusem. Avšak nezoufejte, linkové autobusy spojují v sezóně obě místa celou řadou spojů od rána do večera.

Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

OBRAZEM: Infračervená Evropa. Svět, který vidíme, ale nevnímáme

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v...

Pařížský fotograf Pierre-Louis Ferrer objevil kouzlo infračervené fotografie v roce 2010 při studiích na vysoké škole....

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...



Najdete na iDNES.cz