Peloponéské Nafplio připomíná květinu v trní

aktualizováno 
- Řecká pevninská města nepatří zrovna mezi nejmalebnější ve Středomoří. Hlavním důvodem byla častá zemětřesení, která od nepaměti sužovala oblasti jižního Balkánu a změnila tak jejich vzhled takřka od základů.
Turista se musí spokojit "nanejvýš" s četnými starověkými památkami, omezené často na několik znovu vztyčených mramorových sloupů a nic neříkajících kusů opracovaného kamene, protože po jiných známkách bohatých dějin řeckých měst nejsou téměř žádné stopy. Za posledních padesát let vyrostla po celém Řecku celá řada železobetonových lidských hnízdeček, postavená podle jednotného klíče. K radosti místních obyvatel sice splňují nejmodernější kriteria seizmologů, ale s pověstným vkusem antických prapředků dnešních architektů to nemá pranic společného. Obrazně řečeno, za jakousi květinu v trní je právem považováno město ležící v severovýchodní části Peloponéského poloostrova, pojmenované po svém bájném zakladateli Naupliovi. Desetitisícové Nafplio je administrativním centrem řeckého kraje Argolida. Je situováno v překrásné poloze na pobřeží Argolského zálivu, přímo pod strmě se vypínajícími skalami a mohutnými pevnostmi na vrcholech. Kdo měl tu možnost ponořit se do labyrintu jeho křivolakých uliček a nechat se okouzlit starobylou krásou romantických zákoutí, určitě bude souhlasit s přirovnáním Nafplia k perle mezi řeckými městy. V samotném Řecku působí svým vzhledem poměkud cizorodým dojmem. Charakterem spíše připomíná města na dalmáckém pobřeží, což mu dává podobu šarmantní dámy mezi ostatními městy v Řecku.

Za celou řadou honosných měšťanských domů stojí totiž aktivity Benátčanů, kteří především na konci 17. a na počátku 18. století vytvořili z Nafplia metropoli benátské provincie na Peneponesu. Z hlediska bohatých dějin města jsou však dvě období benátské moci pouhou epizodou, i když Nafplio za jejich správy prožilo svůj největší rozkvět. Nejdříve zde Benátčané vládli od roku 1388 do 1540, kdy dosavadním pánům vyrvali moc na krátký čas Turci, aby ji opět odevzdali Italům v roce 1686. Ve starověku Nafplio sloužilo jako přístav nedalekém Argu. Zatímco v době římské bylo opuštěno, vytušili později Byzantinci jeho strategické možnosti a znovu a znovu ho osídlili. V roce 1246 Nafpliodobyla flotila křižáků, které vystřídali na konci 14. století již nám známí obchodníci z Benátek, zakladatelé mohutné pevnosti Palamidi, z které je snad nejkrásnější pohled na západ slunce. Přesvědčení o nedobytnosti každý snadno získá při strmém stoupání k branám této pevnosti. Je třeba zdolat téměř tisícovku schodů, než vás Palamidi ze svých hradeb odmění překrásným výhledem do nitra Argolské nížiny a směrem na západ přes Argolský záliv k Arkadským horám, za nimiž lze tušit srdce Peloponésu.
Vraťme se však k pohnuté historii Nafplia. Ani důmyslně opevněné město s těžko přístupnou pevností převyšující okolí o více než 200 metrů, neodradila turecké dobyvatele. Turci vtrhli do města v roce 1715, zmasakrovai civilní obyvatele a drželi ho ve svých rukou po dobunásledujících sto let. Právě v této čási Peloponésu vypukl se značnou razancí v první čtvrtině 19. století národněosvobozenecký boj Řeků proti osmanské nadvládě. Zatímco většina Řecka byla ještě pod nadvládou Turků, již v roce 1822, rok po protitureckém povstání, kdy se předevšímdíky povstalecké flotile v čele s řeckou národní hrdinkou Lascarinou Bouboulisovou podařilo Turky vyhnat, byla nedaleko odtud v Epidauru vyhlášena nezávislost. Není divu, že byť na krátko, se Nafplio stalo v letech 1828 až 1833 prvnímhlavním městem v dějnách novodobého řeckého státu. Poté, co se vládní úřady přesunuly do Athén, se však Nafplio začalo postupně proměňovat v nevýznamné město zapomenutou megastar, která už jen s nostalgií vzpomíná na svou hvězdnou kariéru. Snad nejlépe vystihl atmosféru Nafplia třicátých let dvacátého století americký bouřlivák a především spisovatel Henry Miler: "Po setmění působí Nafplio ponurým a bezútěšným dojmem. Je to místo, které ztratilo prestiž, podobně jako Arles či Avigon".
Téměř v původní podobě se zde zachovala pozdně středověká urbanistická struktura se směsicí nejrůznějších staebních stylů, reflektující četné mocenské změny "na radnici". Vedle celé řady benátských staveb, několika byzantských kostelů, mešit z období turecké svrchovanosti a klasicistních budov z miulého století, nejde opomenout pevnost Burdzi na ostrůvku vzdáleném jeden kilometr od nábřeží a samozřejmě také již zmíněnou dominantu města - mohutnou pevnost Palamidi, která se tyčí na jednom ze skalních masívů a je proto vidět i z té nejposlednější uličky. Naflio si nelze představit bez obou pevností, stejně jako Athény bez Akropole. Před staletími Burdzi plnila funkci patroly při vstupu do přístavu a dnes je pevnůstka z 15. století přebudována v luxusní hotel, díky čemuž se stala pro drtivou většinu turistů nedobytným ostrovem stejně, jako pro mnohé v dobách středověku.
Ve starém městě, protkaném sítí zádumčivých uliček, ve kterých lákají k posezení připravené "zahrádky" v péči ochotných číšníků z blízkých taveren, si určitě každý přijde na své. I přes značný zájem turistů lze tady totiž nalézt také nejedno malebné zákoutí, kde se člověk ocitne zcela osamocen a prostoupí ho nostalgická nálada kdysi tak ambiciozního města.

JAK SE TAM DOSTAT:
Je dobré vědět, pokud cestujete na Peloponés vlakem, že celý poloostrov má nejen od ostatního Řecka, ale i od většiny evropských zemí, rozdílný, úzkorozchodný systém tratí. Do Nafplia jezdí proto přímé vlaky z athénského "úzkorozchodného" nádraží Stahmos Peloponnisu ("Peloponéské nádraží", které leží v blízkosti nádraží se standartním "evropským" rozchodem Stathmos Larissa. Cesta by neměla trvat více jak půl dne.

KDE PŘENOCOVAT:
Nenechte se mýlit údaji ve většině turistických map (i z roku 1995), ve kterých je v bezprostřední blízkosti Nafplia vyznačen kemp. Pokud vás odradí ceny četných penzionů a hotýlků přímo ve městě, nezbude nic jiného než kempovat v turistické "aglomeraci" v okolí Tola, vzdáleném z Nafplia jen půl hodiny cesty autobusem. Avšak nezoufejte, linkové autobusy spojují v sezóně obě místa celou řadou spojů od rána do večera.

Autor:

Nejčtenější

Otužilci se vydali na Sněžku ve spodním prádle, dolů je snášeli záchranáři

Sněžka (ilustrační snímek)

Sedm lidí, kteří se rozhodli zdolat Sněžku jen ve spodním prádle, snesli zpět dolů polští záchranáři. Otužilci se na...

Lidé zámek nechtěli, obec ale odolala milionům z prodeje a vítá turisty

Obyvatelé Police zámek nejdříve v majetku obce nechtěli. Památka se však...

Referendum v polovině 90. let dopadlo v Polici na Třebíčsku jasně. Více než osmdesát procent obyvatel obce rozhodlo,...

Jeskyně i podzemní továrny. Výlet do zapomenutého Moravského Švýcarska

Františčina huť v Josefově

Nejenom nejhlubší, ale zřejmě i nejhezčí v celém Moravském krasu je údolí mezi Křtinami a Adamovem. Krása zdejší...

Zaniklé tratě v Česku. Dráha pod Lysou horou nedostala šanci na přežití

Poslední vlak projíždí kolem nádraží Ostravice Řečice 11. ledna...

Ve 14. dílu Zaniklých tratí se vydáme mezi strmé svahy Beskyd. Podíváme se na dráhu, která musela ustoupit přehradě s...

Od Kanárských ostrovů po Kuvajt. Prověřené tipy na zimní dovolenou u moře

Pláž Pearl Beach v centru izraelského Ejlatu

Podzimní plískanice a chladné prosincové dny vybízejí k „útěkům“ do teplejších krajin. Přinášíme prověřené tipy, kde...

Další z rubriky

Od Kanárských ostrovů po Kuvajt. Prověřené tipy na zimní dovolenou u moře

Pláž Pearl Beach v centru izraelského Ejlatu

Podzimní plískanice a chladné prosincové dny vybízejí k „útěkům“ do teplejších krajin. Přinášíme prověřené tipy, kde...

OBRAZEM: Deset nej pláží letošního roku. Vítězí Řecko, pak exotika

Ilustrační foto

Bílý písek jemný jako pudr, bujná zeleň, tyrkysová voda a z ní trčící dramatické skály. Není divu, že ty nejlepší pláže...

Nejezte labutě a nesvlékejte se v horách! Bizarní zákony ve světě

Krmení labutí

Zákaz žvýkání či provozování orálního sexu mezi homosexuály. Zapovězená jízda na kole bez toho, aby se nohy dotýkaly...

Najdete na iDNES.cz