Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Pelhřimovský všeuměl maluje, píše a také fotí

  14:38aktualizováno  14:38
P e l h ř i m o v - Ke svým četným uměleckým zájmům přistupuje Zdeněk Vonásek z Pelhřimova s opravdu svérázným humorem. Maluje prý obrazy, i když to vlastně neumí, desítky let se věnuje amatérskému divadlu, ale ve skutečnosti ho to nebaví, píše romány a nejrůznější texty, ale prý mu to moc nejde. I šperkařem a stříbrníkem se v padesátých letech vyučil, ačkoliv nikdo v jejich rodině už nekreslil hůř než on. Přes specifickou ironii a navenek projevovanému sebepodceňování je ovšem pelhřimovský "všeuměl" pozoruhodným člověkem, za kterým je něco vidět.

"Už jako kluk jsem vždycky chtěl jít k divadlu. Asi proto, že jsem se narodil na masopustní úterý, takže jsem měl sklon k tomu dělat šaška. Na výtvarničinu jsem vůbec nebyl nadaný, ale slavnou turnovskou školu jsem nakonec udělal. Dál mě to však táhlo k divadlu. Ucházel jsme se o místo výtvarníka v mladoboslavském divadle, už předtím jsem kreslil kulisy a dělal výpravu pro ochotníky v městečku, kde jsem vyrůstal. Jenže mé přijetí do profesionálního souboru se nějak vleklo a protože rodiče na mě tlačili, abych konečně začal dělat něco pořádného, nastoupil jsem do pelhřimovských Kartáčoven jako propagační výtvarník. Dělal jsem takovou holku pro všechno - od malování písmenek, přes nástěnky až po nejrůznější plakáty," vzpomíná Zdeněk Vonásek.

V průběhu let jako správný kumštýř vystřídal řadu povolání. Byl pomocným dělníkem, kresličem a po osmašedesátém, kdy ho z fabriky vyhodili, nastoupil jako dělník k památkářům, kde nakonec přičichl i k restaurování. Až do roku 1991 pak pracoval znovu v propagaci. Když to šlo, založil si podobně zaměřenou živnost, ale sám své podnikání označuje za velký propadák; dneska je výtvarníkem takzvaně na volné noze a zároveň důchodcem. I když tvrdí, že maluje špatné obrazy, vystavoval je v mnoha místech po celých Čechách i na Moravě. Na letošní rok plánuje tři výstavy, například v Pacově a v Jindřichově Hradci. "Kolik výstav jsem už měl, nevím, nedělám si žádnou statistiku. Tyhle věci nepovažuju za důležité. Ale jsem umělec. Takové prohlášení jsem totiž musel podepsat na pracovním úřadě, když jsem chtěl jít na volnou nohu, protože nemám patřičné vzdělaní," směje se čtyřiašedesátiletý muž.

Text Z jedné strany nazí mu vydal jeden pelhřimovský nakladatel, román nazvaný Tanec na nestejně vysokých nohách poslal do prestižního nakladatelství Mladá fronta. Pochválili mu ho a příslíbili, že ho časem vydají v edici, jak sám říká, "začínajících starců".

Pelhřimovské ochotnické divadlo si v uplynulých čtyřiceti letech bez Zdeňka Vonáska snad ani nelze představit - hrál, režíroval, navrhoval a dělal výpravu. Scénografii se věnuje dodnes, když hraní a režírování pověsil před několika lety na hřebík. Za ty roky má samozřejmě spoustu zajímavých zážitků. O jednom vypráví: "Počátkem šedesátých let jsme chtěli nastudovat jednu hru Voskovce a Wericha. Pustli jsme se do zkoušek, ale pak jsme zjistili, že tenhle text je v jihočeském hraji zakázaný. V Praze byl ale povolený a vrchním cenzorem tehdy byl jistý pelhřimovský rodák. Obrátili jsme se na něj a on nakonec navrhl, že přijede na generální zkoušku i s českobudějovickými soudruhy, aby věc náležitě posoudili. Jenže onemocněl hlavní představitel.

Když už tam všichni cenzoři byli, musel jsem vedle své role převzít i tu hlavní a nakonec nám představení povolili." Když se Zdeněk Vonásek dívá zpátky na své čtyřicetileté působení v souboru Rieger, tvrdí, že hry, které by ho opravdu bavily, se v Pelhřimově hrát nedaly, a ty, co se hrát daly, ho zase tak moc nebavily. Například měl chuť udělat si legraci z národního pokladu - Jiráskovy Lucerny, což na malém městě a v té době samozřejmě taky nešlo. Přiznává, že mockrát měl chuť odejít někam, kde by se mu žilo volněji, ale nakonec vždycky zůstal. Dělal divadlo, maloval zajímavá místa v Pelhřimově i v jeho okolí a psal si své texty, o nichž samozřejmě věděl, že za bývalého režimu mu je nikdo nevydá. A sarkasticky dodává, že má pocit, že se nedají vydat ani dnes, že vlastně nikoho nebudou zajímat.

V posledních letech Zdeněk Vonásek doslova propadl fotografování, v tomhle oboru prý má ještě ambice. "Technika tak pokročila, že se focení můžu věnovat i já, ačkoliv tomu nerozumím. Chtěl bych, aby se mé fotky nějak uplacírovaly. Že by z nich mohla být kniha, s tou představou jsem se rozloučil. Ale v létě bych je měl vystavit na hradě Kámen, a co bude pak, to se uvidí.

Autor:




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

Během dne, kdy vůbec nebylo pěkné počasí, začalo na chvíli zpoza mraků...
Za jedovatými pavouky na Moravu. Začíná seriál procházek v přímém přenosu

V dalším díle seriálu Cesty kulturní krajinou jsme zavítali do krajiny Moravského Toskánska, vinařského kraje kolem Kyjova, který překvapuje přirozeným...  celý článek

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Turisté na vrcholu Sněžky
Přírodní „Václaváky“ v Česku. Fenomén, který nechceme, ale máme

Patří mezi nejkrásnější místa v Česku, mají ale jednu velkou vadu na kráse: v sezoně je lepší se jim vyhnout. Velká parkoviště, restaurace, kiosky a přetížené...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.