Zdroj: Mapy © PLANstudio
Raně gotický hrad má své zvláštní jméno po svém prvním majiteli, kterým byl Budivoj z Pecky a první písemné zmínky se objevují od roku 1322. Původně sloužil k ochraně zemské hranice a zlatých dolů z nedaleké obce Stupná. Při stavbě se proto počítalo i s napadením, takže obytné místnosti byly pouze v jižní části, přístup na nádvoří chránil padací most a hluboký příkop, v cestě dobyvatelům navíc stály dvě obranné věže propojené hradební zdí.
Fingovaná veselka
Od roku 1407 Pecku držel Jarek z Železnice, nepřítel husitů. Proto husité od srpna 1432 hrad masivně obléhali po sedm dlouhých měsíců. Hradu Pecka však nakonec nepomohly jen pevné hradby, ale hlavně lest. Vyčerpané obránce totiž nakonec napadlo uspořádat před zraky kališníků fingovanou veselku. Ti si po spatření svatebního mumraje řekli, že obránci jsou zřejmě dobře zásobováni proviantem prostřednictvím tajných chodeb a odtáhli s nepořízenou… Od těch dob se světnici v prvním patře severního křídla, kde se svatba pořádala, říká Veselka.
Od druhé poloviny 16. století ale Pecka ztrácela obranný význam, což si uvědomil Jindřich Škopek z Bílých Otradovic, jemuž hrad tehdy patřil a pustil se do rozsáhlé přestavby. Tu sice dokončil až nejslavnější majitel panství, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, změna však byla na první pohled víc než patrná - na místě strohých zdí se náhle tyčilo krásné a bohatě zařízené panské sídlo.
Harant kontra Valdštejn
Kryštof patřil k největším osobnostem své doby, byl to cestovatel - vydal se na roční pouť po Středním Východě, kdy navštívil Jeruzalém, Egypt, horu Sinaj a další biblické památky - hudební skladatel (z jeho tvorby se zachovala kompletní Pětihlasá mše), vojevůdce a politik.
Po bitvě na Bílé hoře se ocitl mezi 27 českými pány, které popravil kat Jan Mydlář na rozkaz císaře Ferdinanda II. na Staroměstském náměstí. Po jeho tragické smrti získal Pecku jako dar neméně známý Albrecht z Valdštejna, který ji ovšem po roce užívání daroval kartuziánům z Valdic.
Tento poustevnický řád, založený arcibiskupem Brunem poblíž francouzského města Chartreuse (Kartouzy) u nás sice působil už za Jana Lucemburského, nicméně si větší vliv nezískal, možná i proto, že kladl důraz na život v odloučení nejen od "hříšné" civilizace. I v klášterech se jeho obyvatelé sešli na společném obědě jen při výjimečných příležitostech. Není tedy divu, že asketičtí mniši využívali zámek velmi sporadicky, čímž postupně chátral. Jeho slávu pak ukončil v roce 1830 rozsáhlý požár.
Od roku 1921, kdy Pecku získala (spíš jako danajský dar) do vlastnictví stejnojmenná obec, která na její udržování neměla finance, začalo masivní rozebírání zdiva na stavbu okolních domků.
Model hradu Pecka
Místní hrdinové
Nicméně to byli paradoxně právě místní obyvatelé, kteří mají největší zásluhy na tom, že zámek zůstal zachován, když se dokázali vzepřít rozhodnutí památkového úřadu (ten ho doporučil jakožto ruinu neopravovat) a za pomoci státních subvencí i vlastních prostředků zrekonstruovali alespoň Harantovský palác.
Ten je od jara 1968 přístupný veřejnosti. Expozice, tematicky zaměřené na dějiny a slavné zdejší osobnosti se nachází v sedmi místnostech, je tu jak renesanční obrazárna se vzácným portrétem španělské královny Markéty, tak černá kuchyně, dále komnata upravená do podoby v jaké se nacházela za éry Kryštofa Haranta, či naopak místnost ilustrující život venkovských lidí v Podkrkonoší.
Bývalý rytířský sál funguje jako oddací i koncertní síň, k vidění je (kromě mnoha dalších historických předmětů) ještě mučírna v jednom ze sklepení a galerie českého moderního umění v druhém.
Za zmínku stojí i nasvícená, 56 metrů hluboká studna, která vzbuzuje otázku, zda nakonec pověsti o tajných chodbách nebyly přece jen pravdivé, na dně totiž není vzduch zatuchlý, ale čerstvý, navíc se tam vyskytuje průvan...
|
Informace Palác je otevřený od dubna do října o víkendech od 9.00 – 12.00, 13.00 – 16.00. Od května do září denně kromě pondělí od 9.00 – 12.00, 13.00 – 17.00. Jindy je to možné po dohodě s paní kastelánkou Věrou Kociánovou na e-mailu: hrad.pecka@centrum.cz, příp. tel.: 493 799 129. |
Rozhledna bez rozhledu
Na Pecku se sice dá dojet třeba z Nové Paky, odkud je to jen asi šest kilometrů, nejen pro zdraví, ale i duševní pohodu je ovšem mnohem lepší vydat se přibližně stejnou vzdálenost pěšky - zdatní chodci si mohou trasu dokonce prodloužit a dojít až na Zvičinu - nejvyšší vrchol Podkrkonoší.
Dobrým výchozím bodem jsou slatinné lázně Bělohrad, kde lze před cestou absolvovat nějakou tu proceduru, případně navštívit muzeum K. J. Erbena či barokní zámek. Z nich pak vede modrá turistická značka do mírného kopce na Krkonošskou vyhlídku.
Po pokochání se už pak sestoupí do Pecky, odtamtud se už dál pokračuje po červené. Cestou určitě upoutají pozornost četné roubené chalupy či pečlivě zrekonstruovaný Bystrý mlýn, kousek za vsí Kal.
Odměnou za výstup na vrchol Zvičiny (671 m) je nejen prohlídka kostelíku, který je zasvěcen Janu Nepomuckému, ale i možnost občerstvení v historické Raisově chatě, z roku 1900. Ta se stala oblíbeným cílem nejen pro dobrou kuchyni (to ostatně platí dodnes), ale i díky unikátní prosklené a otáčivé rozhledně, z níž nádherný výhled ještě umocnil obří astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. V současnosti je bohužel uzavřena a nezbývá než doufat, že se ji brzy podaří opět zpřístupnit veřejnosti.
Po odpočinku a dobrém jídle už čeká nejméně namáhavá část túry, sestup do Bílé Třemešné, kde je i vlakové nádraží. Délka trasy (18 km) je ideální pro celodenní výlet, zvlášť když se vydaří počasí…
