I naše malá země se může pochlubit mnohými zvláštnostmi. Některé vás nejspíš nepřekvapí, ale klidně se vsadíme, že vám nabídneme i pár zajímavostí, o kterých se moc neví. Jdeme na to.
První pětka našich hor je jasná, tu zná nejspíš každý:
1. Sněžka – Krkonoše (1 603 m)
2. Praděd – Hrubý Jeseník (1 491 m)
3. Králický Sněžník – Králický Sněžník (1 424 m)
4. Plechý – Šumava (1 378 m)
5. Lysá hora – Moravskoslezské Beskydy (1 323 m).
Ale věděli jste o tom, že všechny naše hory mají svého strážce, nějakého dobroděje nebo skřítka, o kterém si lidé už odpradávna vyprávějí příběhy?
Moravskoslezské Beskydy Radegast
Nejvyšší bůh slovanského kmene Ratarů, původně nazývaný Svarožic, byl bohem pohostinnosti, plodnosti, úrody a slunce a později také válečnictví. Přijal jméno Radegast. Význam jména je „Ten, kdo je rád přijímán jako host“.
Radegasta na jeho cestách doprovázel posvátný kůň, který se účastnil jako hlavní postava obřadů. Záleželo na tom, jak kůň překračoval na zem položené kopí, podle toho se věštilo. Tento kůň nejspíš opravdu existoval, jak to dokládají kroniky, kde se píše, že roku 1068 koně ukořistil biskup Buchard z Halbestadtu a na jeho hřbetě se z bitvy vítězně vrátil.
Český les Nikl
Duch Nikl, nebo také někdy Nippel, má dvě tváře, černou a bílou. Býval patronem sklářů a dřevařů v horách na hranici s Německem, dobrým pomáhal a zlé trestali jeho pomocníci – čerti.
Časem byl pozapomenut, ale místní obyvatelé se snaží vzkřísit jeho příběh. Je spravedlivý a nikdo mu neunikne, protože mu pomáhají víly, vodníci, bludičky a jiné kouzelné bytosti.
Časem se na něj pozapomnělo, ale objevil se znovu v Bělé nad Radbuzou, kde na náměstí stojí jeho vyřezávaný trůn z dubového dřeva. Autorem je Ján Kondrys.