Pársové a jejich náboženská tradice

V srdci jedné bombajské rezidenční čtvrti je pahorek, jenž ukrývá pohřebiště pársů neboli vyznavačů zoroastrismu. Již po staletí umísťují pársové těla svých mrtvých do horní části tzv. věže mlčení (dakmy) jako potravu pro supy, kteří posléze těla ohlodají na kost. Dravé ptáky ale v současné době kosí epidemie a indičtí supové pomalu spějí k vyhynutí. Jejich nedostatek působí párské komunitě hygienické i náboženské problémy. Mrtvoly, na nichž dříve supové rychle vykonali své dílo, se totiž již měsíc hromadí na místě. S průměrem tří úmrtí za den se okolím šíří zápach, před nímž není úniku.

Před párskými činiteli vyvstalo dilema: ustoupit tlaku okolí a opustit pohřebiště, nebo dostát náboženské tradici? Kromě toho se pársové musí vyvarovat toho, aby těla zesnulých znesvětila čtyři posvátné prvky - oheň, vodu, zemi a vzduch. Proto jsou supové důležití, mrtvoly totiž likvidují rychle a přirozeně.
   

Umírnění pársové z Bombaje navrhují, aby bylo od obyčeje prostě a jednoduše
upuštěno a přistoupilo se ke kremaci nebo pohřbení do země. Je jich ale poskrovnu. Zazněl také návrh na instalaci solárních panelů, které by urychlily proces rozkladu těla. Tato technika je ale nákladná a za monzunových dešťů by byla k ničemu. Jeden člen komunity přišel s myšlenkou chovu supů vedle věže mlčení. Tradice by se sice udržela, ale ta cena... Nehledě na to, že ptáků by bylo potřeba minimálně 200. Než se najde řešení, bude proti zápachu bojovat ozónový generátor. Že by počátek modernizace?