O jeho počátcích mnoho nevíme. V těsné blízkosti zámku měl zřejmě pravidelné uspořádání, poté přecházel do listnatého lesa, který sloužil jako bažantnice. Velká proměna parku se uskutečnila v polovině 19. století. Pravidelně uspořádaná část zůstala zachována jen před východním křídlem zámku, ostatní plocha se změnila v přírodně krajinářském stylu. Další úpravu prodělal park v roce 1893. Plány připravil český architekt a zahradní umělec František Thomajer, odborník známý projekty parků v řadě francouzských měst, ve Vídni a v Praze. Thomajer navrhl pro Kopidlno nové uspořádání cest a novou výsadbu stromů. Následující rok byla podle vzoru palmového skleníku ve vídeňském Schönbrunnu postavena zimní zahrada. Poblíž níž vznikla fíkovna sloužící k pěstování jižního ovoce. Park byl "vylepšován" i sezonně. V letním období se okolo cest v blízkosti zámku a skleníku umisťovaly další okrasné keře či stromy pěstované v různě velkých nádobách. Ty se zapouštěly do země, takže stromy působily dojmem, že na místě rostou trvale. Byly to například stromkovité pelargonie, fuchsie, nepravé vanilky, případně i palmy a další. Na zimu se stěhovaly do skleníku nebo do fíkovny. Protože do roku 1945 byl zámek i s parkem v soukromých rukou, park nebyl volně přístupný. Výjimkou byly neděle a svátky, kdy byl vstup ve vymezených hodinách povolen. Od čtyřicátých let tohoto století se buď z finančních důvodů nebo z nepochopení významu, péče o park zanedbávala a ten postupně chátral. Dnes na jeho obnově odvádějí mnoho práce učitelé a žáci střední zahradnické školy a učiliště, které v zámku sídlí. Dendrologicky bohatý park s asi pětačtyřiceti druhy jehličnanů a sto čtyřiceti druhy listnáčů spolu s rostlinami pěstovanými ve skleníku dává škole ideální základnu k výuce budoucích odborníků. Park má rozlohu sedmatřicet hektarů a jeho součástí je velký rybník. Dochovala se i část původní sochařské výzdoby. Za zmínku stojí plastika Panny Marie od Antonína Suchardy a zbytek renesanční kašny.
 Zámek v Kopidlně |
