Pařížské metro jezdí již sto let

Pařížšké metro 19. července oslaví 100 let. Linka číslo jedna vedoucí z Vincennes přes střed města na Porte de Maillot tehdy nebyla ani slavnostně inaugurována. Métropolitain Urbain Parisien, známější od té doby pod kratším názvem metro, totiž propáslo svůj nástup, když mělo být otevřeno 14. dubna téhož roku u příležitosti zahájení světové výstavy v Paříži.

Metro ale velmi rychle zpoždění dohnalo a Pařížané uvítali nový rychlý způsob dopravy, který se stal jednou z pamětihodností Paříže a bez něhož by se město již nedovedlo obejít - jak naposledy potvrdila dlouhá stávka městské dopravy v zimě 1995.

Pokud jde o metro, Paříž měla značné zpoždění za jinými metropolemi Londýnem (metro otevřeno v roce 1863), New Yorkem (1885) a Chicagem (1892). Od poloviny 19.století se zvažovaly různé projekty, ale příslušné úřady se nebyly s to dohodnout a až teprve blízkost světové výstavy přispělo ke konečnému rozhodnutí. Práce začaly v roce 1898 pod vedením "otce metra", bretonského inženýra Fulgence Bienvenuea.

Cestující ale byli nadšeni i tak a za první rok metro přepravilo 55 miliónů lidí. Úspěch neohrozila ani katastrofa v roce 1903 na stanici Couronnes, kde se při požáru udusilo 84 lidí, či povodeň v roce 1910, která zaplavila i tunely metra. V roce 1914 mělo deset linek 92 kilometrů, v roce 1930 už 116 a dnes jezdí vlaky 14 linek na 211 kilometrů dlouhé síti, stavějí na 380 stanicích a přepraví 4,4 miliónu cestujících denně.

Z nich je nejfrekventovanější stanice pod nádražím Saint-Lazare, kterou každý rok projde 32 miliónů lidí, a nejhlouběji pod zemí je stanice Abbesses pod Montmartrem, odkud z 36metrové hloubi dopravuje cestující výtah.

Pařížské metro je bezpochyby spíše funkční než krásné, ale místy nepostrádá půvab starých časů. Poutavé jsou - pro cestující, méně pro obyvatele - nadzemní části metra, především na lince číslo šest mezi náměstími Nation a Étoile s krásnou vyhlídkou na Eiffelovu věž. Neodmyslitelně k metru patří i skleněné secesní ozdoby na vchodech do mnoha stanic, stejně jako ozdobná zábradlí a nápisy. To vše je dílem lyonského architekta Hectora Guimarda, který s nimi přišel poprvé v roce 1903.

I když metro před sto lety prošvihlo svůj nástup, organizátoři oslav si tentokrát pospíšili a začali připomínat stoleté výročí již od loňského podzimu nejrůznějšími výstavami a akcemi. Mnohé z nich se týkají přímo stanic metra - na nejmenší stanici u zahrady Tuileries například výstava přibližuje události 20. století. Čtyři stanice jsou vyzdobeny ve stylu podzemních drah čtyř partnerských měst: výzdoba stanice Jussieu tak připomíná káhirské metro, stanice Invalides moskevské, Chaussée d'Antin mexické a stanice Villiers metro v Soulu.

Od dubna se také mohou zájemci svézt každou druhou neděli historickými soupravami Sprague-Thomson, které byly v provozu od roku 1906 až do roku 1983 a jejichž vagóny byly rozdělené na červené vagóny první třídy a na zelenou druhou třídu s dřevěnými lavicemi. Od prvních vagónů prodělala technika metra velký vývoj. V roce 1955 byly zavedeny první vagóny s pneumatikami, které postupně nahradily železná kola, a před pěti lety začala na lince číslo jedna jezdit moderní průchozí souprava. Posledním výkřikem techniky je linka číslo 14 mezi Madeleine a novou Národní knihovnou otevřená v roce 1998, která je plně automatizovaná, obejde se bez řidiče a kolejiště je od nástupiště odděleno plexisklovým krytem.

Pařížské metro a jeho 297 stanic.

Stanice pařížského metra patří k nejhezčím na světě.