Metro ale velmi rychle zpoždění dohnalo a Pařížané uvítali nový rychlý způsob dopravy, který se stal jednou z pamětihodností Paříže a bez něhož by se město již nedovedlo obejít - jak naposledy potvrdila dlouhá stávka městské dopravy v zimě 1995.
Pokud jde o metro, Paříž měla značné zpoždění za jinými metropolemi Londýnem (metro otevřeno v roce 1863), New Yorkem (1885) a Chicagem (1892). Od poloviny 19.století se zvažovaly různé projekty, ale příslušné úřady se nebyly s to dohodnout a až teprve blízkost světové výstavy přispělo ke konečnému rozhodnutí. Práce začaly v roce 1898 pod vedením "otce metra", bretonského inženýra Fulgence Bienvenuea.
Cestující ale byli nadšeni i tak a za první rok metro přepravilo 55 miliónů lidí. Úspěch neohrozila ani katastrofa v roce 1903 na stanici Couronnes, kde se při požáru udusilo 84 lidí, či povodeň v roce 1910, která zaplavila i tunely metra. V roce 1914 mělo deset linek 92 kilometrů, v roce 1930 už 116 a dnes jezdí vlaky 14 linek na 211 kilometrů dlouhé síti, stavějí na 380 stanicích a přepraví 4,4 miliónu cestujících denně.
Z nich je nejfrekventovanější stanice pod nádražím Saint-Lazare, kterou každý rok projde 32 miliónů lidí, a nejhlouběji pod zemí je stanice Abbesses pod Montmartrem, odkud z 36metrové hloubi dopravuje cestující výtah.
Pařížské metro je bezpochyby spíše funkční než krásné, ale místy nepostrádá půvab starých časů. Poutavé jsou - pro cestující, méně pro obyvatele - nadzemní části metra, především na lince číslo šest mezi náměstími Nation a Étoile s krásnou vyhlídkou na Eiffelovu věž. Neodmyslitelně k metru patří i skleněné secesní ozdoby na vchodech do mnoha stanic, stejně jako ozdobná zábradlí a nápisy. To vše je dílem lyonského architekta Hectora Guimarda, který s nimi přišel poprvé v roce 1903.
I když metro před sto lety prošvihlo svůj nástup, organizátoři oslav si tentokrát pospíšili a začali připomínat stoleté výročí již od loňského podzimu nejrůznějšími výstavami a akcemi. Mnohé z nich se týkají přímo stanic metra - na nejmenší stanici u zahrady Tuileries například výstava přibližuje události 20. století. Čtyři stanice jsou vyzdobeny ve stylu podzemních drah čtyř partnerských měst: výzdoba stanice Jussieu tak připomíná káhirské metro, stanice Invalides moskevské, Chaussée d'Antin mexické a stanice Villiers metro v Soulu.
Od dubna se také mohou zájemci svézt každou druhou neděli historickými soupravami Sprague-Thomson, které byly v provozu od roku 1906 až do roku 1983 a jejichž vagóny byly rozdělené na červené vagóny první třídy a na zelenou druhou třídu s dřevěnými lavicemi. Od prvních vagónů prodělala technika metra velký vývoj. V roce 1955 byly zavedeny první vagóny s pneumatikami, které postupně nahradily železná kola, a před pěti lety začala na lince číslo jedna jezdit moderní průchozí souprava. Posledním výkřikem techniky je linka číslo 14 mezi Madeleine a novou Národní knihovnou otevřená v roce 1998, která je plně automatizovaná, obejde se bez řidiče a kolejiště je od nástupiště odděleno plexisklovým krytem.
 Pařížské metro a jeho 297 stanic. |
 Stanice pařížského metra patří k nejhezčím na světě. |
