Do "Kontíku" a zpět
"Víte, tahle ulice zatím nemá charakter, vedle obchodů s oblečením je tady ještě několik těch, které prodávají sklo," říká vedoucí obchodu s luxusní obuví Alberto Guardiani a Vicini Roman Königsmark.
Po revoluci se začala Pařížská ulice velmi rychle měnit. Její strategické umístění ji předurčilo, že se stane centrem módy v Praze. Vyrostla zde řada butiků s luxusním zbožím. Ale i tak se dá ještě narazit na "klasiku". Zhruba v polovině ulice stále odolává obchod s potravinami.
Přes den vypadá Pařížská spíše jako dálniční tah na Brno
V rychlém tempu se zde míjejí jednotlivé turistické výpravy. Průvodci připomínají toreadory, kteří vyměnili červený hadr za zdvižený deštník. Po levé straně se chodí z přilehlého hotelu InterContinental na Staroměstské náměstí. Po pravé straně naopak. Pravidla jsou jasná a neměnná. Je nutno předejít "dopravní zácpě".
"Někdy se stane, že se potkají dvě výpravy na jedné straně ulice, a k tomu přijedou policisté nasazovat botičky. To se pak začnou dít věci. Mezi turisty začnou pobíhat majitelé luxusních vozidel a snaží se policisty přesvědčit, že se přece zas tak moc nestalo. Zkrátka pěkný chaos," usmívá se Königsmark.
Zbohatlíci a Rusové
Klientela místních obchodů je různá. Překvapivě velkou část tvoří Češi. Významnou skupinou jsou samozřejmě Rusové žijící v Praze a další cizinci. "Chodí sem různí lidé. Ti, kteří se ještě peníze nenaučili používat, lidé, co se chtějí dostat do velké společnosti a myslí si, že když zakoupí něco od Hugo Bossa, tak to mají jisté. A pak menší skupina těch, kteří doopravdy vědí, jaké zboží si u nás kupují. S těmi se samozřejmě jedná nejlépe," tvrdí Roman Königsmark.
|
"Znám člověka, který má všechno od Louie Vitona. Boty, peněženku, chodí sem do restaurace Baroko. Má na sobě sice oblečení za mnoho desítek tisíc korun, ale neumí se přiměřeně chovat," stěžuje si číšník jedné z restaurací. |
Podobné je osazenstvo místních kaváren a restaurací. Potkáte zde křiklavě oblečené zbohatlíky, méně či více vkusně oblečené hvězdičky byznysu a pár světlých výjimek. To jsou lidé, kteří nepotřebují své bohatství předvádět. Paradoxně právě oni působí svojí uměřeností a vkusem vedle extravagantních modelů spíše jako pěst na oko.
Večeře pro dva za dvacet tisíc
Jídelní a nápojové lístky exkluzivních podniků, kam se člověk bez rezervace prakticky nedostane, jsou připraveny splnit téměř každé přání - od klasických pokrmů přes exotiku až po košer speciality. Tomu odpovídají také ceny. Za večeři pro dva není problém utratit dvacet tisíc korun. Také v místních obchodech se dají roztočit opravdu velké peníze. Za kabelku u Louie Gitina můžete dát klidně šedesát tisíc. Pásek ke kalhotám vyjde až na dvacet tisíc korun.
I tady žijí lidé
Pařížská však žije stále svým životem. Nad módními butiky jsou byty, kde bydlí obyčejní lidé. Ti sice postupně mizí do méně exponovaných částí města, nicméně mnoho vytrvalců stále přežívá. "Před nějakou dobou se stalo, že se ucpal odpad, celá polovina ulice byla skoro neobyvatelná. Lidé se jí vyhýbali už z dálky. Bylo to tragikomické, ten strašný smrad a k tomu loga jako Viton nebo Marco Polo," vypráví jeden z obyvatel ulice, Petr K.
I tak se osazenstvo domů postupně mění. Majitelé domů se snaží nájemníky s s regulovanou činží postupně odsunout, aby mohli byty v luxusní ulici pronajímat za podstatně vyšší částky cizincům a celebritám.
Celebrity v Pařížské
Pokud budete mít štěstí, potkáte tady třeba Jiřího Bartošku, který bydlí v bytě po herci Oldřichu Novém. Do Pařížské ze svého bytu hledí také moderátor a herec Marek Eben, bydlí tady známý karikaturista Vladimír Jiránek a evangelický duchovní Svatopluk Karásek. Cena za pronájem bytu se může vyšplhat až ke sto tisícům korun měsíčně. Liší se však případ od případu. U nově zrekonstruovaného bytu, který má tři sta metrů čtverečních, to může být klidně i víc.
Výkladní skříň Prahy
Majitelé zdejších obchodů doufají, že až skončí všechny rekonstrukce, stane se Pařížská vyhlášeným módním centrem. Nejluxusnější třída v republice tak získá specifický charakter, podobně jako je dnes například Celetná "křišťálovou ulicí".
"Já osobně mám obavy z toho, jestli tady vyroste nová generace, která bude natolik na úrovni, aby byla schopna si těchto věcí vážit a používat je s citem. Hodně mladých lidí se dnes umí oblékat vkusně, ale chybí jim chování a šarm," uzavírá Roman Königsmark.
|
Pohnutá historie Pařížské ulice |
|
Pařížská ulice vznikla v rámci masivní asanace na konci devatenáctého století. Šlo o jednu z největších přestaveb svého druhu (608 domů). Zatímco u ostatních ulic respektovali architekti původní urbanistický záměr, Pařížská byla proražena naprosto nově, jako přímá třída ve stylu západních měst. Většina domů byla postavena v secesním stylu. Původní památky jako kostel sv. Salvátora nebo kostel Šimona a Judy a samozřejmě také budova Staronové synagogy tak víceméně zanikly. Podobně skončil i slavný barokní kostel sv. Mikuláše architekta Dientzenhofera. Ten byl totiž projektován pro daleko menší prostor a vchod byl situován směrem k linhartskému plácku. Jméno Pařížská nese ulice až od roku 1947. Do té doby vystřídala jména jako 5. května, či Mikulášská. Během okupace byla přejmenována na Norimberskou. Konec Pařížské vedoucí až k Vltavě byl dlouho nazýván Jánským náměstím. Podle legendy tady bylo totiž vyplaveno tělo Jana Nepomuckého. Ani historické události se Pařížské ulici nevyhýbaly. Zažila pohřeb T. G. Masaryka, pochod nacistických vojsk, Pražské povstání, únorový komunistický puč, listopadové demonstrace i slavnostní příjezdy českých hokejových šampionů. |
 Pařížská ulice zatím nemá specifický charakter. Je sice nejluxusnější třídou v republice, ale nedá se říci, že by to bylo centrum. |
