Nenápadné město Naters ve švýcarském kantonu Wallis je ze všech stran obklopené alpskými vrcholky s nadmořskou výškou přesahující dva tisíce metrů. V blízkosti města se nachází Simplonský průsmyk a k Matterhornu je to odtud jen hodina cesty. Právě z tohoto malebného města v minulosti směřovalo nejvíce rekrutů do Vatikánu do věhlasné papežské gardy.
Vojenská garda tu vznikla už před pěti sty lety, zdejší obyvatelé totiž neměli jinou volbu, než se dát najmout jako žoldáci kdekoli ve světě, a to z prostého důvodu: nebyla tu práce.
A přestože práce a výdělek už dávno nejsou důvodem služby v gardě, i dnes se nejvíce gardistů rekrutuje z okolí Naters. „Jsme katolíci, a tak je to pro nás ohromná čest sloužit papeži,“ říká bývalý gardista kaprál Walker Roland a dodává, že služba v gardě je rovněž výborným doporučením pro budoucího civilního zaměstnavatele.
Zřídka jsou tradice a modernost tak úzce propojeny jako v pontifikální Švýcarské gardě. Stráž chrání papeže a jeho bydliště od roku 1506, což se dodnes nezměnilo. Změnily se však způsoby plnění řádu a prostředí, v němž působí.
V tradiční renesanční uniformě slouží mladý, moderní a vzdělaný Švýcar, který pevně věří, že katolická církev a papež si zaslouží jeho ochranu i za cenu ztráty vlastního života. Nechybí mu touha po dobrodružství v mezinárodním prostředí, kamarádství, přání dozvědět se více o své vlastní víře, poznat bezpečnostní profesi, naučit se nový jazyk a zažít italskou kulturu.
Požadavky na gardisty se nemění
Požadavky kladené na gardisty jsou stejné jako před pěti sty lety. Musejí mít švýcarské občanství, katolické vyznání a bezúhonnou pověst, být vysocí nejméně 174 centimetrů, svobodní ve věku 19 až 30 let a mít alespoň středoškolské vzdělání.
Slavnostní přísaha nových rekrutů Švýcarské gardy v roce 2019
Dříve byl vhodný i původ z německojazyčných kantonů, francouzsky hovořící gardisté byli v menšině, a přehlíženi německými kolegy. To už však neplatí, v roce 2003 byl do gardy přijat i švýcarský občan indického původu.
„Pevnost v katolické víře, opravdový křesťanský život, neochvějná věrnost i hluboká láska k církvi a Kristovu vikáři, vytrvalost v malých, stejně jako velkých úkolech každodenní služby, odvaha a pokora, porozumění pro bližní,“ shrnul požadavky během slavnostní přísahy nových členů jednotky papež Benedikt XVI.
Garda má nejmodernější výzbroj a výcvik
Zatímco dříve měla Švýcarská garda většinou ceremoniální funkce s úkolem střežit papeže a kardinály, po atentátu na papeže Jana Pavla II. v roce 1981 se výcvik gardistů přesunul více do role ochránců a rozšířil se o boj s malými zbraněmi a boj beze zbraní. Garda hlídá mimo jiné vchody do Vatikánu, má na starosti strážní službu a ochranu lidí, má ale i úkoly při audiencích a přijímání hostů.
Slavnostní přísaha nových rekrutů Švýcarské gardy. Snímek byl pořízen v roce 2019.
Chloubou městečka Naters je hrad uf der Flüe z roku 1701.
Ke kdysi zavedeným a používaným halapartnám a mečům je výstroj gardy doplněna moderními pistolemi typu SIG P 75 spolu s armádními útočnými puškami FAS-90, SIG SG 550, SIG SG 552 a Heckler and Koch MP 7A1. Častokrát se s nadsázkou říká, že by garda se svým výcvikem a výzbrojí mohla hlídat i amerického prezidenta.
Uniformy šité u Jihlavy
Garda čítá 110 pečlivě vycvičených mužů v pestrých žluto-modro-červených uniformách, jež se šijí v Třešti u Jihlavy a prý je navrhl sám Michelangelo. Skutečnost je však poněkud jiná, navrhl je až v roce 1914 velitel gardy Jules Répond inspirovaný Rafaelovými freskami, přičemž klobouky nahradil barety a plisovaný nákrčník bílým límcem.
O velkých slavnostech tuto výbavu doplňují také hrudní pancíře a přilby ozdobené pštrosím perem. Ty dosavadní byly kovové a měly až dva kilogramy, nové jsou vyrobeny z plastu v 3D tiskárně a mají půl kila. Oproti těm původním jsou méně odolné.
Sváteční oblečení gardistů
Gardisté nejmenší a nejstarší armády na světě berou základní roční plat bez daně 15 600 eur (zhruba 430 tisíc korun), k němuž náleží ještě příplatky za přesčasy, zdarma je stravování a ubytování. Zavazují se ke dvouleté službě s možností prodloužení a povýšení.
Mohou se oženit, pokud jsou starší 25 let, odsloužili v gardě minimálně tři roky, upsali se na další tři roky služby a mají hodnost nejméně desátníka. Ženatí mají ve Vatikánu pro své rodiny zajištěno ubytování, důstojníci a poddůstojníci pak doprovázejí papeže i na jeho zahraničních cestách.
Neobyčejné muzeum
V roce 2006, u příležitosti pěti set let trvání Švýcarské vatikánské gardy, bylo v Naters po osmi letech příprav slavnostně otevřeno muzeum zasvěcené historii i současnosti gardy. Muzeum rozprostírající se na sedmi stech čtverečních metrech otevřela 11. listopadu na svátek sv. Martina, který je patronem gardistů, švýcarská prezidentka Micheline Calmy-Rey.
Muzeum je umístěné v bývalé vojenské pevnosti vyhloubené ve skalním masivu, jakých jsou ve Švýcarsku stovky, dodnes však převážně v přísném utajení. Uvnitř těchto pevností může v případě potřeby pobývat celý regiment vojáků několik týdnů bez kontaktu s vnějším světem. Mají tam vodu, vzduch i ložnice. Říká se, že právě díky těmhle pevnostem se Hitler za druhé světové války neodvážil Švýcarsko napadnout.
Sale Guardia dominuje portrét papeže Jana Pavla II.
Pevnost v Naters byla postavena v roce 1940 a měla za cíl zabránit případné invazi z průsmyku Simplon. Spleť chodeb uvnitř je úplné tajemné bludiště. Jednou z nich se dostávám v doprovodu Walkera Rolanda až k prvnímu ze tří sálů. Walker soužil ve Vatikánské gardě od roku 1976 do roku 1986 a chránil tři papeže – Pavla VI., Jana Pavla I. a Jana Pavla II. Po odchodu z gardy pracoval jako bankovní specialista, ale gardě je věrný stále. Od roku 1996 je dokonce prezidentem sekce bývalých gardistů v kantonu Wallis. „Švýcarská garda je virus na celý život,“ říká.
Celkové náklady na vybudování muzea se vyšplhaly na 1,2 milionu švýcarských franků a jeho provoz stojí ročně kolem pětadvaceti tisíc franků. Muzeum má i své kmotry, jsou jimi kněžna Maria Gloria von Thurn und Taxis a současný velitel gardy Christoph Graf. V letošním roce chtějí gardisté spolu s městem Naters vybudovat před vstupem do pevnosti recepci s prodejem vstupenek a suvenýrů, bistrem a toaletami. V plánu je rovněž vybudování archivu a knihovny.
Sál velitelů gardy
Po otevření těžkých pevnostních dveří vstupujeme do padesát metrů dlouhého bývalého muničního skladu, v němž je nyní umístěna stálá expozice věnovaná všem pětatřiceti velitelům gardy za pět set let jejího trvání. Přesně od roku 1506, kdy se jejím velitelem stal Kaspar von Silenen, až po velitele současného, jímž byl v roce 2015 jmenován papežem Benediktem XVI. plukovník Christoph Graf. Osmapadesátiletý otec dvou dětí zastával do této doby funkci zástupce velitele a v gardě slouží od roku 1987.
Hlavní vchod do muzea Švýcarské vatikánské gardy
Za posledních 120 let pocházelo 80 gardistů z Naters. Na informačních panelech se návštěvníci seznámí jak s historickými fotografiemi, tak i s tím, jak vypadá každodenní život strážce. Vystaveny jsou i prapory Švýcarské gardy, jež se mění pokaždé s novým papežem či velitelem gardy. Heslem gardy je „Odvaha a věrnost“.
Životní osudy gardistů
Druhá hala je v původním stavu. Betonová konstrukce má celkem 250 výklenků, v nichž byly kdysi uloženy tisíce nábojů pro kanóny. Výklenky jsou nyní zasklené a obsahují osobní věci, které gardisté a jejich rodiny muzeu věnovali.
K vidění tu jsou identifikační karty z Vatikánu, fotoalba, medaile, svatební boty, tričko fotbalového klubu gardistů FC Guardia atd. Můžete se tu v klidu usadit, procházet jednotlivými složkami a dozvíte se spousty zajímavých příběhů.
Strážci mají tolik nečekaných osobních zkušeností, že tato druhá neplánovaná výstavní síň je dnes téměř ještě populárnější než ta první.
Třetí hala byla dokončena teprve před necelými třemi lety, nese název Sala Guardia a architekt Thomas Imesch ji navrhl na základě papežských přijímacích místností ve Vatikánu. Jejími hlavními exponáty je pět detailně namalovaných obrazů, které znázorňují rušnou historii papežské Švýcarské gardy.
Může se hoditNaters Jak se tam dostat Návštěvní dny muzea gardy Vstupné Garda má vlastní víno |
