Pam, pam, pam, Pamporovo… Zněl kdysi klapot koňských a oslích kopyt hlubokým rodopským údolím, kterým obchodní karavany směřovaly k Bosporu. Tak vysvětlují místní horalé historický původ názvu rázovitého lyžařského střediska ležícího v jihovýchodní části Bulharska.
Těžko takovou legendu můžeme ověřit, stejně jako tu, podle které se hned ve vedlejší vesnici Gelo narodil bájný pěvec Orfeus, jenž měl v těchto horách i zemřít, roztrhán na kusy opilými bakchantkami, které jeho hlavu a lyru hodily do řeky Marici. Jisté je to, že dnes bohové těchto hor ukazují návštěvníkům velmi vlídnou tvář.
Irové tu jsou jako doma
V ranním skibusu svážejícím hotelové hosty k dolním stanicím lanovek se dávám do řeči s Dorothy z Irska: „Jsme tady s rodinou a dvěma dětmi už potřetí. Naučily se tady lyžovat i jezdit na snowboardu. Přiletíme do Plovdivu, bydlíme v pěti hvězdách, s polopenzí, ski pas na šest dní máme v ceně, na kopcích příjemná a pro nás levná bistra a restaurace. To bych si v Alpách na této úrovni nemohla nikdy dovolit.“ A slůvko nikdy obzvlášť zdůraznila.
Čtyři pětihvězdičkové hotely (byť se službami spíše na úrovni čtyř hvězd) voní novotou. Hotelové komplexy postavené v nadmořské výšce 1 600 metrů v osmdesátých letech minulého století prošly s novým majitelem kompletní zdařilou rekonstrukcí. Dnes poskytují lyžařům prostorné pokoje a komfortní zázemí včetně saun, bazénů a lázeňské péče.
Bližší pohled na vyvěšené ceníky lanovek dává Dorothy za pravdu. Jednodenní skipas pro dospělého stojí 55 leva (730 Kč) a dětský od 7 do 12 let 33 leva (přibližně 430 Kč). Děti mladší sedmi let v doprovodu dospělého jezdí zdarma.
V půjčovně pořídíte plnou lyžařskou výbavu za 29 leva (390 Kč) a pro dítě za 17 leva (230 Kč). Jedna noc v pětihvězdičkovém hotelu s polopenzí a skipasem pro jednu dospělou osobu začíná na dvou tisících korunách za jednu noc, pro dítě do 12 let na extra lůžku pak stojí 1 300 korun, do sedmi let polovičku.
Pro přesnost, v článku uvádíme příklady pultových cen bez sezonních nebo jiných slev, které svým klientům poskytují například britské a irské cestovní kanceláře, jejichž klienti zejména v zimních měsících mění Pamporovo na britskou vesnici.
Pamporovo se skládá ze tří lyžařských středisek Avtogara, Malina, Studenec a hotelové zóny. Individuální návštěvníci z Bulharska a okolních zemí, Turecka, Řecka a Makedonie, přestože nedosáhnou na slevy, si v Pamporovu pochvalují klid, pohodu a bezpečné lyžování bez problémů, s tím se setkávají i v dalších dvou bulharských rezortech - v Borovci a zejména pak v Bansku.
Bulharské lyžování s legendouAlberto Tomba la Bomba, italský srdcař, dvojnásobný mistr světa a trojnásobný olympijský vítěz přijel do Banska poprvé v roce 2003 na inauguraci černé sjezdovky č. 9 nesoucí jeho jméno. Podílel se i na jejím projektování a dodnes se nemá za co stydět. Její profil a délka splňují všechny požadavky a pořádají se na ní pravidelně závody světového poháru. Od této doby Alberto Tomba pravidelně otvírá v Bansku lyžařské zimní sezony a je popularizátorem Banska ve světě. Nelze si jen přát, aby provozovatelé střediska získali po více než 12 letech povolení k výstavbě druhé lanovky, která by vyřešila fronty a opět zvýšila atraktivitu střediska. |
Ovšem tam překotná, nikým neřízená výstavba hotelů a „investičních“ apartmánových domů změnila krásnou horskou vesničku s křivolakými uličkami v betonové obludárium.
2 v 1
Tak zní reklamní slogan Pamporova. Neskrývá se v něm žádná propagace pracího prášku nebo masti na bolavé klouby, je to jen úsporně vyjádřená informace o propojení Pamporova s areálem Meči čal (Medvědí hora). Jejich spojením teď vznikl nejrozlehlejší lyžařský komplex na Balkáně.
Navíc tady na vás čeká velká pravděpodobnost slunečného počasí, průměrně tu mají 270 slunečních dní v roce. Stačí se jen na chvíli zastavit, zavřít oči a hluboce nasát křišťálově čistý vzduch s jemnou vůní jehličí. Právě zdravé životní prostředí považují vědci za hlavní faktor ovlivňující dlouhověkost místních horalů. Mimochodem, v Rodopech žije nejvíce stoletých z celého Bulharska.
A o sněhovou nadílku se zde také nebojte. Při každé návštěvě jsme tady zažili dostatek sněhu, za několik hodin dokázalo napadat až po kolena. Pro jistotu tu ale mají připravené i umělé zasněžování.
Pamporovo
Každý sjezd v Pamporovu začíná z vrcholku Snežanky ve výšce 1 926 metrů. Dříve, než se spustíte dolů po sjezdovkách vedoucích do tří světových stran, vyjeďte výtahem na kávu o sto metrů výše do prvního kruhu televizní věže.
Z oken panoramatické kavárny se vám otevře pohled na paprsky sjezdových tratí protínajících husté smrkové lesy dole pod vámi. Při dobré viditelnosti zahlédnete v dáli vrcholky pohoří Pirin, Rila, Staré planiny nebo špičku hory Falakro na řecké straně Rodop.
Zastávka ve voňavé kavárně má i praktický význam. Zorientujete se v lyžařských terénech. Na jih pozvolně klesá 2 400 metrů dlouhá modrá sjezdovka Smoljanská jezera obsluhovaná muzeální dvousedačkou, jakou jsem naposledy jel v Aspenu nebo na Medvědíně ve Špindlerově mlýně před rokem 1994.
Na opačnou stranu vedou tři a půl kilometru dlouhé modré tratě Stojkite 1 a 2. Nahoru vás expresně vyveze nová šestisedačka, která jako by z oka vypadla lanovce z Hofmanek na Černou horu.
Hlavní lyžování se však v Pamporovu odehrává na východních a severovýchodních svazích, na jejichž úpatích se rozkládají dvě střediska, Malina a Studenec. Nad prvním z nich lesem vedou tři černé a dvě červené sjezdovky, na kterých se jezdí i Evropský pohár.
Do Studence se dětské lyžařské školky dostanou ze Snežanky po zelených lyžařských cestách a ti zkušenější mají možnost otestovat dvě červené tratě nebo černý slalomový svah s výstižným názvem Stěna.
Západním směrem se táhne desítky kilometrů dlouhá běžecká stopa, která se však musí najet od Smoljanských jezer nebo od dolní stanice lanovky Stojkite. Ve Studenci je pak pro zájemce k dispozici Fun park.
Medvědí hora
V dalším středisku vás vyveze na samý vrchol Medvědí hory do výšky 1 873 metrů nad mořem moderní rychlá čtyřsedačka. Nenechte se odradit, jedna místní červená sjezdovka stojí za chvilku čekání na skibus, kterým vás sem doveze z devět kilometrů vzdáleného Pamporova. Téměř tři tisíce metrů dlouhou trať s převýšením 720 metrů si užijí především zkušení lyžaři. Vede převážně lesem, takže je dobře chráněná před větrem. Žádné nebezpečí lavin ani ostrých klimatických změn.
A do budoucna se tady máte rozhodně na co těšit. Finanční skupina JSC vlastnící obě střediska (Pamporovo i Medvědí horu) počítá s výstavbou dalších lanovek, zelených a modrých sjezdovek, biatlonového areálu a ubytovacích kapacit.
V létě už nejen k moři, ale i do hor
K mému překvapení je v Pamporovu letní sezona stejně silná jako ta zimní. Jezdí sem však za rekreací převážně bulharské rodiny, právě ony v loňském roce podle slov ředitelky marketingu společnosti JSC Tatyany Marinové tvořily 70 procent návštěvníků střediska.
Hlavními lákadly jsou pro ně čistý vzduch, toulky po ekostezkách nekonečnými smrkovými lesy a vůně historie. Jen hodinu cesty od chaty Studenec je vyhlídka po kraji z Orfeovy skály, kde podle legendy bájný pěvec a hudebník okouzloval svým zpěvem lidi, tišil přírodu, nastoloval klid a mír.
Na kole se dá zajet podívat do přírodní architektonické a folklorní rezervace Široká louka s 90 autentickými dokonale zrestaurovanými horskými domy.
Hlavní sportovní aktivitou v létě je tu však cykloturistika po nově vybudovaných cyklotrasách pro horská kola kombinovanými chytře s lanovkami, aby profily tratí zvládly i děti. Za loňskou sezonu, podle statistiky Tatyany Marinové, prodali přibližně 380 000 skipasů a jednotlivých jízdenek.
Ať už byste se vydali s rodinou do Pamporova za odpočinkem, lyžováním a poznáním v létě nebo v zimě, nezapomeňte si v Plovdivu prohlédnout staré město s římskými památkami a po cestě do Pamporova navštívit jedinečný Bačkovský klášter založený roku 1083. Na restaurování nádherných fresek ve starém refektáři se podíleli i čeští restaurátoři.
Gastronomie v PamporovuNa svazích savojských Alp samoobslužné restaurace lákají kolemjedoucí lyžaře k návštěvě hlasitou hudbou, v Pamporovu vás k hospůdce přitáhne vůně grilovaného jehněčího masa, tradičních kebabčat nebo sýrových palačinek. Neomylně tam trefíte i se zavřenýma očima. Když je otevřete, nad jídelním lístkem určitě nezapomeňte ochutnat vyhlášené rodopské speciality. Na prvním místě patatnik připravovaný ze strouhaných brambor, vajec, cibule a bílého sýra Sirene, u nás známého pod názvem balkánský sýr. Ucítíte v něm vůni máty a čubrice. Máta se přidává i do druhé vyhlášené rodopské speciality, Smiljanských fazolí vařených v keramickém hrnci. K tomu si objednejte jehněčí kotletky nebo jinou specialitu na grilu. Doporučuji vyrazit za nosem na oběd co nejdříve, protože „nejrodopštější“ hospůdky na slunných místech bývají brzy beznadějně obsazené. Abych nezapomněl, rodopská tradiční kuchyně je druhým faktorem dlouhověkosti Rodopanů. |