Pokud jedete z palermského letiště do města autem či autobusem, nelze si jich nevšimnout: dvou mohutných růžových pylonů po obou stranách autostrády poblíž lokality Capaci. Nesou datum 23. května 1992 a jména pěti lidí, mezi nimiž je i Giovanni Falcone.
Zmíněného dne se na tomto místě podařil sicilské mafii „kousek“, který hned tak nějaká zločinecká síť nepřekoná. Aktivací nastražené trhaviny pod dálnicí mafiáni vyhodili do vzduchu asi 200 metrů vozovky přesně v momentě, kdy místem projížděla kolona automobilů doprovázející soudce/prokurátora Giovanni Falconeho. Spektakulární detonace připravila o život Falconeho, jeho ženu a tři členy doprovodu.
Tak vypadala „divoká devadesátá“ na Sicílii. Falcone byl spolu se svým kolegou Paolem Borsellinem vůdčí postavou boje proti mafii, která tehdy řídila velkou část ekonomického i politického života na ostrově.
Oběma odvážným mužům se v jejich nebezpečném a odvážném díle dařilo, řadu čelných mafiánů dostali před soud a za mříže. A oba každý den vstávali s vědomím, že se nemusí dožít dalšího rána – mafie nasadila všechny síly k tomu, aby je „dostala“. Borsellino přežil Falconeho jen o necelé dva měsíce, o život jej připravila bomba nastražená na palermské ulici.
Smrt obou statečných mužů ale nebyla zbytečná. Brutální odpravení Falconeho a Borsellina totiž vzbudilo mezi obyvatelstvem mimořádný odpor a od mafie se odvrátili mnozí z těch, kteří dosud se zločinci buď přímo spolupracovali, nebo je alespoň tolerovali.
Ještě před smrtí Falconeho a Borsellina se také podařilo narušit napojení mezi mafií a politiky. Následné procesy dostaly do vězení stovky zločinců. Byla to rána, z níž se sicilská mafie už nikdy nevzpamatovala.
Váš restauratér v Palermu
Běžným návštěvníkům zůstávají při procházce dnešním Palermem mafiánské příběhy skryty, mafiosi svůj původ samozřejmě nevypisují na vývěsní štít. Na rozdíl od doby před pětadvaceti lety je ve městě mnohem bezpečněji, kriminalita (včetně té běžné pouliční) statisticky výrazně klesla a kdo může srovnávat, všimne si, že mnohé části ještě nedávno beznadějně zanedbaného městského centra silně prokoukly.
Dva narůžovělé pylony u dálnice označují místo, kde v květnu 1992 mafiosi zavraždili soudce Falconeho a další čtyři lidi.
Příběhy o partičkách scippatori, tedy mladíků na skútrech uřezávajících za jízdy nepozorným chodkyním kabelky, se z velké části odebraly do dějin. Až se na hlavním palermském bulváru Via Vittorio Emanuele posadíte do některé z mnoha restaurací a kaváren, nejspíš to bude docela normální spořádaný podnik. I když v některých případech možná ne tak docela.
Probíhající koronavirová krize totiž i Palermo silně zasáhla a mafiánům, disponujícím hromadami hotovosti, paradoxně přinesla nové příležitosti. Jak to v minulých měsících nejen v Palermu chodilo, popsal pro BBC pod podmínkou anonymity jeden z tamějších restauratérů, který se představil pod smyšleným jménem Mario.
„Podobně jako jiní jsem musel zavřít a příjmy vyschly (…). Státní pomoc byla pomalá a já mezitím poslouchal příběhy ze svého okolí. Jak k tobě jednoho dne přijde nenápadný chlapík a řekne: ‚Tady je nabídka, bereš? Část na účet, zbytek přinesu v hotovosti.‘“
Via Vittorio Emanuele, hlavní východozápadní osa starého Palerma, je dnes pěší a cyklistickou zónou. Jezdci na skútrech se ale tudy sem tam propletou.
Podle Maria mnozí podlehli, i když dobře věděli, z jakých kruhů se oni „nenápadní chlapíci“ rekrutují. „Můžeš se dostat do situace, že máš jen dvě možnosti: buď zachráníš sám sebe a firmu/podnik jim prodáš. Nebo se utopíš i se svými ideály,“ dodal muž, který tím mimoděk popsal jeden ze způsobů, jak se mafiosi v posledních letech transformovali z ostrých hochů podnikajících v drogovém byznysu, prostituci či pašování, v na první pohled seriózní byznysmeny. Krize jim poskytla výbornou příležitost, jak nákupem krachujících firem „vyprat“ špinavé peníze.
V minulosti to ale rozhodně žádná selanka nebyla a o tom, jak to na Sicílii s mafií dříve chodilo, se dnes může každý poučit v expozici příznačně nazvané No Mafia Memorial umístěné v historickém paláci Guli asi 300 metrů od palermské katedrály.
Najdete tu konkrétní příběhy mafiosi a jejich obětí, často plné násilí, sugestivně představené prostřednictvím černobílých fotografií a dobových videozáznamů. Vstupnímu koridoru vévodí velké portréty symbolů protimafiánského boje, Falconeho a Borsellina.
Mozaiky, samé mozaiky
Palermo ovšem má mnoho co nabídnout, i když se oprostíme od mafiánské tematiky. Město je pozoruhodným dokladem střídání a koexistence různých civilizací, které se na Sicílii vrstvily v pozoruhodném sledu málokde jinde v Evropě vídaným.
Fontana Pretoria, nádherná renesanční kašna před palermskou radnicí, zabírá skoro celé náměstí.
Při procházce městem zaujmou rozměrná a bohatě zdobená průčelí mnoha kostelů a paláců, které mají nejčastěji barokní vzhled z doby, kdy Palermu vládli Španělé a po nich Francouzi. Skvělým příkladem je kostel sv. Dominika, pro jehož popis nelze použít jiné adjektivum než „monumentální“.
Dojem až divadelních kulis pak navozuje perfektně vyvážené náměstíčko Quattro Canti (spíše rozšířená křižovatka dvou hlavních ulic) se čtyřmi téměř identickými fasádami barokních paláců obdařených vysoce kvalitní sochařskou výzdobou ve třech patrech nad sebou.
Jen pár metrů od Quattro Canti najdete další krásně harmonický prostor, dvojici náměstí oddělených středověkou budovou radnice. Prostoru dominuje vznešená renesanční kašna Pretoria, původně určená do zahrady jednoho paláce ve Florencii, a obklopují jej ne méně než čtyři chrámy: dva obrovské barokní, s monumentálními kupolemi, a dva mnohem menší s na první pohled nenápadnými exteriéry.
...ale ta pravá krása se před zraky návštěvníků otevře uvnitř: zlatavé mozaiky rafinovaně vystupují z okolního příšeří.
Jsou to ale právě tyto dva malé kostely za radnicí, které patří k největším pokladům Palerma. Oba byly vystavěny v době, kdy Sicílii ovládali Normané (tj. ve 12. století), a ačkoli se jedná o křesťanské stavby, jejich dispozice nesou zřetelné arabské vlivy (Arabové vládli Sicílii od poloviny 9. století do konce století jedenáctého).
Chrám běžně zvaný La Martorana obsahuje v interiéru skvělé mozaiky prozrazující zřetelný byzantský vliv. Černozlatavý dekor pokrývá apsidu, klenby, stěny i části sloupů a v tmavém kostele vytváří téměř nadpozemskou atmosféru.
Skvělé a evropsky ojedinělé mozaiky můžete zhlédnout také v Palatinské kapli Normanského paláce. To je mohutná stavba při okraji městského jádra, která sloužila jako hlavní sídlo normanských vládců na Sicílii i jejich následovníků. Exteriér nese stopy několika stavebních období a působí spíše rozháraně, v Palatinské kapli na vás ale zase dýchne duchovno vrcholného středověku korunované přísným pohledem žehnajícího Krista-Pantokrátora. Strop je čistě arabský stejně jako četné drobnější dekorace.
Křížovou chodbu benediktinského kláštera přiléhající ke katedrále v Monreale lemuje několik set sloupů s nádherně provedenými hlavicemi. Žádné dvě nejsou stejné.
Do třetice byzantské mozaiky, tentokrát jejich nejkomplexnější soubor, najdete v katedrále v městečku Monreale na kopci asi osm kilometrů od palermského centra. Pokud v interiéru rozměrného trojlodního chrámu zvednete oči vzhůru, defilují před vámi starozákonní příběhy od stvoření světa přes Adama a Evu až třeba po Noemovu archu, stejně jako zástupy světců či apoštolů.
Dílo opět korunuje v apsidě tvář žehnajícího Krista. Mozaiky v monrealské katedrále pokrývají celkem asi 6 400 čtverečních metrů – číslo, před kterým bledne i veleslavný kostel sv. Marka v Benátkách.
Vucciria: staré dobré Palermo
Tolik lesk středověku, vesměs schovaný v interiérech, a okázalost barokní doby. Sicilská metropole v posledních letech prochází výraznou revitalizací, polozřícených budov držících silou vůle a balkonů, pod nimiž se bojíte projít, opravdu výrazně ubývá. Nicméně kdo hledá „staré dobré Palermo“ otřískaných fasád, páchnoucích zákoutí a ohrad z vlnitého plechu, ten přece jen stále najde.
Některé části Palerma si stále uchovávají původní „patinu“ (Vucciria).
Nejsnáze ve čtvrti Vucciria, labyrintu úzkých uliček mírně se svažujících k mořské zátoce Cala. Tady v dopoledních hodinách kypí životem slavný trh, kde se tradičně obchoduje hlavně s rybami, najdete tu ale také stánky s ovocem a zeleninou.
Večer se zase plácky ve Vuccirii zaplní stolky před místními bary a restauracemi. Salonní poměry ani nažehlené ubrusy tady nečekejte, autentickou atmosféru ale ano. Během konzumace se vám možná bude o nohy otírat potulná kočka či pes. Vítejte v Palermu!
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditPřímá letecká linka z Prahy na Sicílii v současnosti neexistuje, do Palerma se lze dostat z Prahy s přestupem v Římě (ČSA/Alitalia). Alternativou je přímé spojení s nízkonákladovými společnostmi z Berlína či Krakova, případně kombinace dvou nízkonákladových letenek přes Milano/Bergamo. Po Sicílii se lze za nevelký peníz dopravovat vlaky (www.trenitalia.com), případně autobusy (několik společností, např. www.saisautolinee.it). Jízdenky na železnici si nezapomeňte před nástupem označit, jinak jsou neplatné. |
