Pákistánci jsou přátelští a otevření

sobota 15. září 2001

"Normální lidé v Pákistánu jsou velmi přátelští a nenucení," říká sedmadvacetiletá studentka armenistiky Eliška Dvořáková. "I když Evropan na každém kroku doslova cítí rozdílnost civilizací, může očekávat bezprostřední pomoc při jakémkoliv zádrhelu." Obvyklé je, že při návštěvě jakéhokoliv města má cizinec během pár hodin svého opatrovníka, který se odněkud nepozorovaně vynoří. Ten funguje jako turistický průvodce, poradí dopravní spojení a většinou nabídne i ubytování v domě své rodiny. To všechno dělá bez nároku na odměnu. Podívejte se na bohatou fotogalerii z Pákistánu ZDE.

To vše se týká samozřejmě měst bez turistického průmyslu. "Lidé v horách tak otevření nejsou, protože mají dost práce s tím, aby se vůbec uživili," míní Eliška Dvořáková. "Z našeho pohledu žijí v himalájském podhůří jen samé udřené ženy a muži." Dvořáková však zároveň přiznává, že neustálá pozornost a fyzická blízkost Pákistánců ji občas vyčepává. "Jako Češka jsem občas ráda sama a to se mi podařilo pouze když jsem se zamkla v hotelovém pokojíku."

Martin Komárek, který stopem a místními autobusy Pákistán procestoval vloni, připomíná rozdíl mezi evropským a pákistánským městem: "Všichni tady pracují na ulici." Každý řemeslník tu má svoji dílničku rozloženou před sebou na chodníku. Každý prodavač má stánek nebo své zboží nosí na pultíku zavěšeném na krku. "Není nic divného, když na ulici někdo usne a ostatní ho opatrně obcházejí nebo překračují."

Zvláštní kastou mezi pracujícími jsou místní řidiči. Ať řídí náklaďák nebo autobus, každý má svého pomocníka, který za něj zařizuje prodej jízdenek, nakládání zboží, na rozbité silnici hledá trasu, jak se vyhnout velkým balvanům nebo strženým krajnicím a hlavně dbá na to, aby řidič neusnul. Náklaďáky vypadají trochu jako muslimské nebo buddhistické chrámy na kolech, svítí, blikají, cinkají a ohromují spoustou barevné výzdoby.

V Pákistánu umí téměř každý mladý člověk dobře anglicky, se staršími se lze téměř vždy domluvit aspoň pomocí pár základních anglických slovíček a posunků srozumitelných i v anglosaském světě. Je to od sousední Indie velký rozdíl, protože tam výrazy obličeje i posunky znamenají něco úplně jiného.

Pákistán je zemí obrovských přírodních rozdílů, protože na jedné straně rostou v nížinách pralesy, na druhé straně se zvedají věčně zaledněné himalájské osmitisícovky. Mezi nimi jsou přechody od rododendronových lesů, přes pastviny, vysokohorské louky až po vyschlá úbočí horských údolí. "Překvapilo mne, že hory jsou slyšet - neustále se z nich sype kamének za kaménkem, lavina za lavinou," přidává svůj postřeh Jan Zítek, který tu byl na trekkingovém výletu. "Je to prostě mladé pohoří, které se zatím vyvíjí."

Země se stala v posledních pár letech velmi atraktivní i pro turisty z Česka, život zde je levnější než v tuzemsku. Navíc stojí v jeho himalájských oblastech mnoho vrcholů o výšce okolo šesti tisíc metrů nad mořem, na kterých se nemusí platit za výstup. V okolních zemích se platí za povolení stovky až tisíce dolarů za expedici.