Jednou, kdyz jsme se vraceli z Meghnaghat elektrarny, predjel nas autobus, co to po ty deravy dalnici do Dhaky valil asi 120 a naklanel se jak strom ve vetru pri predjizdeni vsech tech povozu v nasem smeru. Od naseho ridice jsme se dozvedeli, ze je to pravidelna linka z Chitagongu do Dhaky, co rano startuje z Dhaky a vecer se do ni vraci. Jeden killer z naseho tymu vyjadril touhu tim autobusem nekdy jet, ale co vim, povedlo se to jen bezpecakovi. Stejne jako jizda na tech pretizenych lodich, co pluly po rece a vypadaly jako ponorky, protoze vlny se jim prevalovaly pres boky a na jejich nepotopeni bych nevsadil ani zlamanou gresli. Moh jsem taky jet tim busem, nebo na ty lodi. Ale ja vedel, ze jizda na tygrovi je skvela, kdyz trva pul hodiny. Jiny to je po tydnu a uplne jiny po trech mesicich, notabene kdyz vite, ze za tmy v protismeru jezdej narvany autobusy bez zapnutych svetel, protoze kdyz vas to sesrotuje, allah to tak chtel a nikdo za nic nemuze. Kruhace projety v protismeru a kola nakladaku 5 cm od vaseho okynka v prachu cest a tropickych teplotach, na to si zvyknete. I na zebraky umirajici hlady ve skarpe u cesty, toho chlapka o chudach s vyschlym okem, prehlidku obnazenych nadoru a samozivitelku pod kusem igelitu pred mostem. Mozna to nekomu prijde exoticky atraktivni, ale ja davam prednost nasi Evrope, kde se hlady zpravidla neumira a kde existuje urcita minimalni zdravotni pece, milosrdenstvi a nejaka zakladni "lidskost" dle nasich meritek.