Srdcem Portes du Soleil je vesnička Champéry, jejíž jméno se však musí vyslovovat mazlivě, po francouzsku "šampéri". To "r" prosím malinko jako byste ráčkovali.
Před pár desítkami let spisovatel Paul Guiton o tomhle koutě Alp básnil, že je to "kraj hlubokých roklin, kde louky prosvítají z šumících lesů. Samotné Champéry má monumentální vzduch i v uličkách, které cloní protáhlé střechy domů. Údolí od údolí tu ženy nosí jako muži kalhoty a stejně jako oni kouří i dýmku".
Příjemná atmosféra
Jak to tady vypadá dnes? Přestože samotné Champéry se ze zemědělské vísky změnilo na turistické středisko, kde na tisíc obyvatel připadá asi 15 000 turistů, uchovalo si tradiční ráz a ohavné prosklené železobeton-monstr-hotely tu nenajdete.
Převažují malé hotýlky, penziony a hlavně chaty, které jsou také přes sezónu beznadějně plné. Z nich se každé ráno vyhrnou lyžaři a rozptýlí se po 650 kilometrech sjezdovek se spoustou lanovek a pom.
Terén je spíše pro dobré lyžaře a navíc musíte počítat, že se tu a tam připlete do cesty Holanďan nebo Brit (převládající klientela), kteréžto národy nepatří mezi zdatné lyžaře a často ani neznají základní pravidla provozu na sjezdovkách.
|
Portes du Soleil |
|
Detailní informace o skiareálu včetně cen skipasů najdete ZDE. |
V Portes du Soleil si na své přijdou i snowboardisté, pro které je tady k dispozici 7 snowboardových parků a 4 U-rampy. V okolí se dá využít na 250 km upravených běžeckých tratí.
Sluníčko je tady v 1600 metrech opravdu intenzivní a ochrání vás jen vysoký ochranný faktor. Možná i díky těm oslepujícím paprskům (sluneční brýle jsou také nezbytné) ani nevíte jak a ze švýcarské strany se rázem ocitnete v zemi "galského kohouta".
Pasová kontrola není obvyklá, ale přesto se prý někdy stává, že tu a tam policie někoho namátkově zkontroluje. Už v minulosti to byl kraj pašeráků, ale dnes se tu místo potravin a alkoholu či jiného normálního zboží pašuje marihuana nebo extáze. Ve Švýcarsku, které má poněkud liberálnější přístup k drogově závislým, jsou totiž některá narkotika levnější a dostupnější než ve Francii.
Gurmánské zážitky
Helvécie se ovšem vyznačuje i jinými opiáty. Místní kamenné salaše, které se těsně tulí ke svahům, se u hlavních sjezdovek mění na příjemné hospůdky, kde si můžete dopřát skvělé kozí sýry - úplně čerstvý tvarohový, nebo ten s bylinkami, či ten uleželý s mírně pikantním aroma, který se tak znamenitě hodí k vínu. Ti, kdo mají víc peněz, si mohou dopřát i drahou sušenou šunku jambo.
No a pak se večer po tradiční raclette se sklenkou vína postavíte v Piano Baru k panu Gadgetovi, doktorovi přes blues, který se svým originálním černošským témbrem zpívá do noci hity jako Hello Dolly či New York, New York. Champéry nad ránem usíná, Brány Slunce se nadobro uzavírají, ale za pár hodin je znovu den.
