Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách | foto: Discovery Channel, ČT

Otec se synem šli lyžovat. 10 dní museli přežít v mrazu v horách.

  • 8
Americký voják si se svým synem vyjel na lyže. Kvůli špatné viditelnosti sjeli ze sjezdovky. Uvězněni v neznámých zasněžených horách čekají, zda je někdo najde. Někdy ale čekat nestačí.


Spolupráce s Českou televizí

Sérii dokumentárních rekonstrukcí Přežít! vám přinášíme ve spolupráci s Českou televizí.

Desátý díl můžete sledovat v úterý 24. července na ČT1 od osmi hodin večer.

 Stránky pořadu Přežít!, Jak přežít v horách


Některé nebezpečné situace se nám mohou zdát na míle vzdálené naší realitě – nejezdíme do pralesa, neplavíme se na katamaránu, nepracujeme v nestabilních státech, nešplháme na odlehlých místech… Dnešní příběh však bude mnohým čtenářům daleko bližší. Jeho hrdinové totiž neudělali nic víc, než že se vydali lyžovat.

Víkend v tureckém lyžařském centru Kartalkaya se pro otce se synem změnil v úporný boj o přežití. Stačilo tak málo – vydat se špatným směrem.

V rámci operace Provide Komfort americká armáda podnikla z Turecka tisíce leteckých misí na ochranu Kurdů na severu Iráku. Podplukovník amerického letectva Mike Couillard se během své mise v Turecku rozhodl udělat si se syny výlet do oblíbeného lyžařského centra Kartalkaya. Manželka i s dcerkou zůstaly doma, táta si hodlal s oběma syny užít zimních svahů. Je 15. ledna roku 1995.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách



Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Odpoledne se mladší syn Mark odpojil s kamarády, zatímco otec lyžoval s Matthewem. "Po celodenním lyžování jsme byli oba unavení. V středisku pomalu končil denní provoz. A tak jsme to chtěli ještě jednou sjet, a tak jsme se vyvezli až na samý vrchol."

Ale počasí se mezitím radikálně změnilo. Zatímco na spodních svazích je lákalo sluníčko, než vyjeli nahoru, byla dvoutísícová hora zahalená v husté mlze.
Z vrcholu vedly dolů dvě sjezdovky. Husté sněžení ale oba lyžaře svedlo na opačný svah. Aniž si to uvědomovali, každým metrem se vzdalovali od lyžařského centra, směrem do opuštěné oblasti na druhé straně.
Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách
Když si uvědomili, že sjeli na opačnou stranu, vyšlapali kus cesty zpátky. "Byl jsem přesvědčený, že dojdeme na vršek, koukneme dolů a uvidíme středisko, hotel, široké údolí, ale místo toho jsme před sebou uviděli další kopec.“ Místo aby se vrátili po stejné trase, kterou sjeli dolů, Mike zavedl syna na opačnou stranu hory. Vzdalovali se od civilizace a mířili do ledové pustiny.
Aby to nebylo málo, začalo se stmívat. Oba lyžaři se zmoženě plahočili sněhem, bez vodítka, kterým směrem se dát.
Dole ve středisku mezitím odjížděl autobus a Mark s obavami vyhlížel taťku a bratra. Nikdo mu nebyl schopen říci, kde jsou a proč se nevrátili dolů, když je středisko již zavřené.
Ani jeho otec by mu v tu chvíli nedokázal odpovědět: "Ušli jsme už hezkých pár kilometrů. Věděl jsem, že dál nemůžeme. Matthew byl naprosto vyčerpaný, promoklý a promrzlý. Kolem zuřila vánice a teplota prudce klesala a já nemohl pochopit, jak jsem se mohl ocitnout v takové situaci. V jednu chvíli jsme si užívali krásného lyžování na sluníčku a vzápětí jsme se dostali do hrozného průšvihu. Soumrak se rychle měnil ve tmu a já věděl, že nemáme nejmenší šanci dojít k autobusu.“
Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách
Ostatní turisté tedy z letoviska vyrazili bez nich. "Když se autobus rozjel, v tu chvíli mi nějak došlo, že se muselo něco stát. Napadlo mě, jestli je ještě někdy uvidím,“ uvědomuje si Mark.
Na svahy se snášela noc a Mike byl nadobro ztracený. Učinil proto rozhodnutí – musejí se se synem zastavit a provizorně se utábořit. Naštěstí byl pro přežití v extrémních situacích vycvičený a věděl tedy, jak postupovat při stavbě nouzového přístřešku. Použil jejich lyže a hůlky a především větve okolních stromů. Ty posloužily i jako izolace od mrznoucí země.
Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách
"Byla hluboká noc. Myslel jsem na to, jak Mary přijme zprávu, že jsme se nevrátili,“ vzpomíná Mike, komu patřily té noci jeho myšlenky. "Ukládali jsme se ke spánku a já jsem přemýšlel o zítřku. Co uděláme zítra? Bylo mi jasné, že se nějak musíme dostat z téhle bryndy.“
Čekat na záchranu
Mike není jen obyčejný turista ztracený v horách. Je to voják a ví, jak v naléhavých situacích postupovat. A v tuto chvíli se řídil platnou poučkou: "Když se ztratíš, vyhledej úkryt, čekej a dej příležitost, aby tě našli.“

Záchranné akce započaly již několik hodin poté, co se Matt a Mike ztratili. Druhý den se navíc do pátrání zapojily speciální oddíly americké armády i turečtí vojáci. Pozornosti se případu dostalo také od místních médií.

Bohužel, pozornost vyhledávacích skupin byla soustředěná především na sjezdovky. Odlehlé svahy byly mimo zorné pole pátračů.
Studená jeskyně
Nedaleko od jejich dočasného přístřešku našli ráno sněhoví trosečníci i pevnější úkryt, malou jeskyni, která se na další dny stala jejich útočištěm. Kromě několika pamlsků s sebou neměli žádné jídlo. Ani vody si nemohli dopřát příliš – konzumace sněhu sice dodá tělu vláhu, ale okrádá je o vnitřní teplo.
Mike se upínal na záchranu zvenčí, tak, jak jej to naučil výcvik. Protože byli schovaní v jeskyni, vztyčil nad ní z lyží znamení ve tvaru kříže, něco jako lyžařský mezinárodní nouzový signál. Vrátil se do jeskyně, která je chránila před větrem a sněhem, nikoli ale před mrazem. První příznaky omrzlin na sebe nedaly dlouho čekat. Po čtyřiadvaceti hodinách v mrazu se není čemu divit.
Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách
První den proběhlo pátrání bez úspěchu, jak informoval Mary, Mikovu ženu, Mikův velicí důstojník. Sám celý den řídil záchranné akce z chaty ve středisku, na noc ovšem pátrání odvolali. Mary se držela statečně: "Zatím jsem byla klidná, protože jsem věděla, že Mike by nikdy neopustil Matthewa. Říkala jsem si, že je na tohle trénovaný.“
Black Hawk nad hlavou
V malé jeskyni se ozval neobvyklý šelest. Mike i Matt jej okamžitě zaregistrovali: vrtulník. Mike vyskočil směrem k výlezu: "V tu ránu jsem byl plný energie, rázem byl ze mě muž činu. Vylezl jsem ven a ten vrtulník se k mému úžasu doslova vynořil z mlhy.“
Jenže k Mikově zoufalství se do mlhy vzápětí ponořil. Podobný scénář se opakoval ještě několikrát. Dokonce viděl i vlajku nakreslenou na trupu vrtulníku Black Hawk. Jenže vrtulníky nad nimi přelétaly pouze v rámci letu ke sjezdovce, kterou prozkoumávaly.
V jejich oblasti pátrání neprobíhalo. Přesto je ta událost vzpružila, věděli, že jsou hledáni.
Mike přemýšlel, jak by usnadnil jejich nalezení: "Pokud by se mi podařilo dostat na druhý břeh potoka a vyšplhat se na ten hřeben, mohli by mě tam zahlídnout mnohem snáz.“ Ale vylézt na hřeben by znamenalo nechat Matthewa o samotě a Mike prozatím tuto myšlenku zavrhnul.
Tak proběhl třetí i čtvrtý den jejich mrazivého zajetí. Matthew už propadal beznaději – jeho omrzliny byly takové, že se nemohl obout zpátky do lyžáků.
Pátý den tak Mike poprvé vážně uvažoval o tom, že je lepší něco podniknout, než čekat na záchranu na místě. Shodou okolností právě v době, kdy v pátrání po nich došlo k zintenzivnění prací, chystala se dokonce spolupráce novin a veřejnosti.
Mike a Matt častokrát slyšeli, jak jim prolétají vrtulníky nad hlavou, ale všechny směřovaly směrem ke středisku: "Spočítali si asi, jak daleko může dojít otec s desetiletým dítětem.“ Říkáte si, proč se Mike nepokusil nějak upoutat jejich pozornost nebo se jim přiblížit? "Zkusil jsem to několikrát. Jenže pokaždé jsem narazil na velké balvany a napadané stromy a nebyl jsem schopen na ten hřeben vylézt.“
Pátrání zastaveno

Další den zaplnilo pátrání po pohřešovaných stránky všech novin. Plukovník Fidgerald svolal tiskovou konferenci, kde oznámil, že pokud do 24 – 36 hodin muže s chlapcem nenaleznou, zváží zastavení pátracích akcí s tím, že těla leží pod sněhem. V takovém případě zmapují oblast a na jaře zde budou hledat těla. Mary tato zpráva hluboce zklamala: "Rozzuřilo mě, že tak uvažují, já prostě nevěřila, že jsou mrtví. Nevzdali by to."

Plukovník s ní promluvil a sdělil jí i to, že teprve nyní zvažují možnost, že kluci překročili hřeben a sjeli na opačnou stranu. Na takové pátrání je ale příliš pozdě.
Poslední velkou akci uspořádala turecká armáda šestý den: "Turecká vláda se rozhodla pro poslední velkou akci a vyslala do oblasti pět set tureckých vojáků, aby pátrali po Mikovi a Mattovi,“ vzpomíná Mary. "Bylo úžasné, kolik lidí se zapojilo do pátrání, na druhou stranu mě však trápilo, že všichni se domnívali, že už hledají jenom těla. Bylo těžké neztrácet naději.“
Ani tato obrovská akce nepřinesla výsledky. Záchranáři pochybovali, že by někdo v takovém mrazu mohl přežít déle než sedm dní. Pátrání bylo zastaveno.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách



Sedmý den zavládlo na hoře ticho. Mike pochopil, že když zůstanou, kde jsou, nikdo je nezachrání. Jenže Matt nemohl chodit a jeho stav se zhoršoval. Mike dělal, co mohl, aby zabránil omrzlinám, ale nestačilo to.
"Jaký to je, tati… když umřeš?“ Tahle otázka Mika zasáhla. "Neumřeš, ty tady neumřeš,“ ujišťoval svého syna. Ale oba si uvědomovali vážnost situace. "Musel jsem počítat s tím, že pohlédne smrti do očí, musel jsem ho na to nějak připravit.“

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Mike si také uvědomil, že už dlouho nebude mít cit v rukou, a tak začal psát vzkazy rodině.
"Chceš taky něco někomu napsat?“ zeptal se Matta?
"Tak jo… Vzkaž Marrise, že mě mrzí, že jsme se tak často prali. Mamce napiš, že skvěle vaří… A všem příbuzným… no vždyť víš, že je mám rád.“
Oba plakali. Jak se to jen stalo, že jsou v tak zoufalé situaci?
Mike napsal Mary, svojí ženě, dopis, ze kterého později citoval: "Byla jsi moje protiváha, vždycky jsme vyvažovali svoje silné a slabé stránky. Myslím, že jsme byli skvělý tým, Mary. Srdcem i duší navždy tvůj, Mike.“
Nejtěžší rozhodnutí
Osmý den se Mike opět, s novým odhodláním, pokusil vylézt na hřeben. Zkoušel to už několikrát, neúspěšně, ale tentokrát to dokázal. Ke svému překvapení nespatřil lyžařské středisko, jen skupinu chalup v dálce. Pokud by sešel, už by se pravděpodobně nedokázal vrátit pro Matta.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

"Ale co když sejdu k těm domkům, dojdu tam a nikdo tam nebude? To by bylo ještě horší,“ honilo se mu prý hlavou. "Druhý hlas mi říkal, že když se tam nevydám, tak tady oba zemřeme. Den ode dne jsem slábnul. Opouštěly mě síly. Bylo mi jasné, že stejně musím dojít pro pomoc. Bylo to ‚teď nebo nikdy‘. Ale rozhodnout jsem se mohl až po dohodě s Mattem. Musel jsem mu to říct a čekal jsem, co on na to.“
"Víš co, tati? Asi bys tam měl jít,“ řekl velmi pomalu Matt, když se dozvěděl o této nejisté možnosti záchrany. "Bylo to, jako by mi dal svolení,“ uvědomil si Mike. Mattovi nechal v jeskyni svoji bundu a pokyn, aby z jeskyně nechodil, že se pro něj vrátí. "Stál jsem před nejtěžším rozhodnutím v životě: opustit vlastní dítě. Myslel jsem, že mi pukne srdce, i když jsem věděl, že je to logicky nejlepší řešení.“

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

V tu dobu Mary, která nemohla nic jiného dělat, dala za oba ztracené sloužit mši. "V žádném případě to neměl být svého druhu pohřeb, jen poslední zoufalý zbytek naděje.“
Naděje neumírá
Mike vyrazil na cestu. Na lyžích sjel k cestě, kterou z hřebene viděl, a vypravil se směrem k domům. "Konečně jsem se sebral a něco dělal a to mě úžasně vzpružilo, už jen to, že jsem se fyzicky hýbal a sjížděl po té cestě, mi pomáhalo i psychicky.“
Byl ale mnohem unavenější, než si myslel, sedm dní v jeskyni se na něm podepsalo. "Každých pět minut jsem se musel zastavit, abych popadl dech, byl jsem mnohem zesláblejší, než jsem si myslel. Ale musel jsem dojet – určitě tam budou lidi a já je pošlu pro svého syna. Jak jsem se blížil k vesnici, vyhlížel jsem telefonní nebo elektrické dráty, známky toho, že tam opravdu někdo žije.“
Ale nikde ani stopy po obyvatelích. Žádné sněžné skútry, žádný dým z komínů, nikde ani živáčka.
Mike se dostal do jednoho z opuštěných domů a zadíval se na kamna. "Napadlo mě, že když to zapálím, bude k nebi stoupat kouř z místa, o kterém všichni vědí, že je opuštěné. To by mohl být signál pro pátrací čety. Našel jsem krabičku a uvnitř byla jediná zápalka; měl jsem jen jeden pokus. Jediný.“

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Prohledal ještě další domy a našel petrolej. Zápalky ale žádné. Pokusil se tedy rozdělat oheň tou jedinou sirkou: "Pokaždé to jen zasyčelo a nechytlo, až nakonec jsem oškrtal všechnu síru na zápalce. Tím posledním pokusem ve mně vyhasly všechny naděje. Věděl jsem, že oheň nerozdělám. Mučila mě představa syna opuštěného v jeskyni. Stmívalo se a já si představoval, jak mu asi je. Nejvíc jsem se bál, že ho opustily síly a vzdal to.“
Pro oba to byla hrozná noc, probouzeli se s voláním jména toho druhého. Ale byli oba sami.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Devátý den se Mike probudil do zoufalé bezmocnosti. Nemohl přes pokročilé omrzliny nazout boty. Nemohl se vrátit zpátky k synovi. "Byl jsem bezmocný jako dítě.“ V opuštěné vesnici, vyčerpaný, neschopný chůze, usínal Mike s modlitbou na rtech: "Bože, pomoz nám, protože všechno, co jsem dělal... bylo špatně.“
Desátý den
Uplynuly dva dny a já netušil, v jakém psychickém stavu je asi Matt, o fyzickém ani nemluvě. Já ho opustil a teď jsem nebyl schopen zachránit ho. Nevím, co bych dělal, kdybych se vrátil k Mary bez Matthewa.“
Mikovi došla voda, a tak vzal hrnec a pánvičku a plazil se na zápraží, aby ze schodů nabral sníh. Najednou v dálce něco zahlédl. Nemohl věřit vlastním očím. Bylo tam auto a lidé. A zahlédli ho, běželi k němu! A znali ho z novin.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Šlo o skupinu dřevorubců, kteří odklízeli větve zlomené pod tíhou sněhu. Odnesli Mika zpátky do domu a začali o něj pečovat. "Byl mezi nimi muž s krátkovlnnou vysílačkou, řekl mi, že jsou ve spojení s lidmi, kteří nás hledají,“ vzpomíná Mike na okamžik, kdy byl zachráněn od jisté smrti. "Věděl jsem, že udělají všechno, aby nás zachránili.“ Další se podle Mikových instrukcí vydali hledat Matta.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

"Byl to úžasný zážitek. Lidé se shlukli kolem domku,“ vypráví dále Mike. "A pak jsem viděl, jak se to moře lidí rozestoupilo a nesli takový uzlíček, mého syna.“

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

"Potom už všechno nabralo rychlý spád; místní lidé navázali spojení s velvyslanectvím. Pak jsem v telefonu uslyšel Mary, řekl jsem: ‚Ahoj, musel jsem na chvilku nechat Matta samotného, ale jsme v pořádku.‘ "
Mattovi museli lékaři amputovat jen jeden celý prst a část dalšího. Rodina dnes žije v Colorado Springs a na zimní sporty nezanevřeli.

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách



rozhovoru pro CBN Mike po deseti letech vzpomíná na celou událost následovně: "Naučil jsem se, že Bůh má věci pod kontrolou. Tak nějak se tuhle lekci učím pořád znovu. Pořád na nás dohlížel, i když se nám zdálo, že je všechno špatně.“

Přežít! Díl 10. - Ztraceni v horách