Řek zaváhal a zeptal se: "Kriket? Co je to kriket?" Načež poručík spustil hodinovou přednášku o základních pravidlech této podivuhodné hry a tím dezorientoval zástupce olivové lobby, stavební lobby, pekaře i šlapky tak, že odcházeli zcela zmateni, avšak plni vděčnosti.
Kdyby však poručík přistál na řeckém ostrově Korfu, se zlou by se potázal. Tady se totiž na jediném místě v Evropě (kromě Velké Británie) kriket profesionálně hraje.
Na travnaté ploše před Palácem britských komisařů na náměstí Esplanade v hlavním městě Kerkyře se scházejí každou neděli bíle oblečení hráči k zápasům ve hře, které převážná většina turistických diváků nerozumí. Je to sport malebný, leč jeho pravidla zůstávají pro obyčejné smrtelníky naprostou záhadou.
V létě tu můžete vidět dokonce i mezinárodní zápasy, ke kterým se sjíždějí hráči z Velké Británie, Austrálie, Nového Zélandu a jiných zemí Commonwealthu.
Ráj pro české turisty
Další britskou stopu tu zanechali angličtí spisovatelé, bratři Durellové, pověstní svým suchým anglickým humorem. V malebné vesnici Kalami stojí přímo na břehu moře v zálivu dům bratří Durellů, kteří na tomto místě žili v letech 1935-1939.
Durellovi mají opravdu velký podíl na rozvoji turistického ruchu na ostrově, neboť se jim díky milým příběhům podařilo na Korfu nalákat velkou část jejich čtenářského publika. Díky Durellům se tu čeští turisté mohou cítit jako v ráji. Zejména jižní pláže jsou totiž obsypány britskými turisty, proti nimž jsou i ti nejbaculatější Češi sošnými tvory. Na jihu Korfu se tedy cítíte téměř jako v Británii, je tu jedna anglická pivnice vedle druhé, všude anglické nápisy.
Na severu ostrova se zase mohou cítit jako doma Češi, protože tady jsou u hospod (nikoliv však českých) na cedulích české nápisy, jídelní lístky jsou k mání v češtině a personál je v mnoha z nich složen z českých studentských brigádníků.
Nejatraktivnější pamětihodností tohoto ostrova je zámeček Achillion. Leží ve vesničce Gastouri asi deset kilometrů jihozápadně od hlavního města a nechala si ho vystavět rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sissi, která se stala doslova kultovní historickou osobností. Sissi byla sice svého času nejkrásnější ženou světa, ale co se týče architektury, zůstal v ní rodný bavorský smysl pro "vkus", a tak si s jistým zoufalstvím prohlížíme neuvěřitelně přeplácanou stavbu, kde chybí jen sádroví trpaslíci. Nechybějí však sochy antického hrdiny Achillea, kterého císařovna milovala.
Naproti vstupu do Achillionu je krámek, který bychom neměli vynechat. Ochutnává se tu a prodává vše z kumkvatu. Ostře červená nebo oranžová barva nebudí příliš důvěry, ale ochutnat se má přece všechno, řeknete si a usrknete likér. Jenže vzápětí přijdete na to, že je to proklatě sladké, v podstatě sirup ředěný panákem lihu.
A cože je to vlastně ten kumkvat? Je to ovoce velikosti švestky, které má původ v Číně, odkud ho sem přivezli samozřejmě Britové. Tenká slupka kumkvatu je spíše aromatická, dužina pak velice trpká. Používá se především k výrobě marmelád a likérů, přidává se také do ovocných salátů, zmrzlinových pohárů či k masovým omáčkám. Jako likér nic moc, jako marmeláda dobrý. A protože to je typický suvenýr z Korfu, tak alespoň malou sklenici džemu domů přivézt prostě musíte.
I vnitrozemí je zajímavé
Ostrov Korfu je označován jako nejzelenější ze všech řeckých ostrovů. Je porostlý olivovníky, jejich počet jde prý do milionů. V průvodci se dočtete, že je tu starý klášter s kostelíkem a krásný výhled. A když nahoru vyjedete, pak se neocitnete v klášterním středověku, leč uprostřed telekomunikací 21. století.
Přesto je tu i ten klášter, a když se pokusíte na nesčetné antény zapomenout, pak se můžete do sytosti rozhlížet. Z vrcholku Pantokrátoru je nádherný výhled na celý ostrov, i na protější Albánii, ale také na severní ostrovy Jónského souostroví.
Vnitrozemí je příjemně stinné a lesnaté, půda spíše kamenitá a je s podivem, že na ní domorodci kdysi vůbec něco vypěstovali. Vesničky jsou obydleny převážně staršími lidmi, ti mladší se za výdělkem přestěhovali na pobřeží. Některé vísky jsou dokonce téměř zcela opuštěné, jako například starobylá Ano Perithia, o níž je první zmínka už z roku 1347.
Z vesnice uvidíte nejvyšší horu ostrova - Pantokrátor, tentokrát z úplně jiného úhlu. Za návštěvu a prohlídku stojí místní kostelík, který bývá většinou otevřen. Víska Ano Perithia byla kouzelným místem, které navozovalo atmosféru časů dávno minulých. Leč i taková věc se dá turisticky zpeněžit, takže některé cestovky při okružních výletech po ostrově ji už zahrnuly do svého itineráře a z místa s tajemným duchem minula se stane turistická atrakce.
Vliv cizinců
Korfu je trošku jako chytrá horákyně. Je řecký, ale přitom typicky řecký není. Střídající se protektoráty různých zemí tu zanechaly své stopy, a tak se tu mísí vlivy přímo evropské. Benátčané postavili v Kerkyře pevné hradby i pevnost (díky tomu také Korfu odolalo tureckým útokům) a šlechtické paláce a začali tu s pěstováním olivovníků.
Francouzi začali budovat základní vzdělávací systém a založili tu první řeckou tiskárnu, přivezli sem na pěstování nové plodiny (brambory, rajčata), založili Jónskou akademii (1808) a přispěli k plánování výstavby města, takže z náměstí Esplanade se stalo nejkrásnější řecké náměstí. Britové tu zase vystavěli množství silnic, mosty, školy, vodovodní potrubí, zorganizovali správní orgány a právní instituce (a přivezli s sebou i ten kriket).
A ještě perlička z novodobé historie - v roce 1994, kdy bylo Řecko v roli předsedy EU, se vrcholná konference této organizace konala právě na Korfu. Hlavní město ostrova tak má téměř kosmopolitní uvolněný ráz a je opravdu příjemným místem na toulky křivolakými uličkami i na posezení v některé z kaváren či taveren.
Nejčastěji publikovaným snímkem z Korfu je ostrůvek s bílým klášterem uprostřed laguny. Je u poloostrova Kanoni v jižní části hlavního města, asi čtyři kilometry od centra, a je lehce dosažitelný místním autobusem nebo pěšky. Toto místo má zvláštní kouzlo. Mezi bujnými zahradami se tyčí štíhlé cypřiše a pohled na lagunu a protější břeh je nejen nádherný, ale také velice zajímavý a nezvyklý.
V mořské laguně bylo vystavěno letiště, jehož dráha patří k jedné z nejkratších v Evropě. Nad lagunou ne je vyhlídka s tavernou, odkud je také nádherný pohled na ostrůvek Pontikonissi, takzvaný Myší ostrov, a malý bílý klášter Vlacherna, jež společně tvoří symbol ostrova Korfu. Klášter Vlacherna je možné navštívit po malém molu pěšky.
Také Pontikonissi, obrostlý cypřiši, skrývá budovu kostelíka z 11. století. Na tento ostrůvek je možné zajet loďkou s převozníkem přímo od kláštera Vlacherna.
Kerkyra, Korfu. Nová pevnost byla postavena Benátčany v roce 1576.
Autor: Hana Kadeřávková /magazín SKY
