Ostrov, kde mají želvy přednost

Zakyntos, podle cestovních kanceláří a jejich průvodců jeden z nejhezčích ostrovů jižního Jónského moře, leží necelou hodinu a půl plavby od Peloponésu a svou rozlohou 416 kilometrů čtverečních a délkou pobřeží 123 kilometrů čtverečních je třetím největším ostrovem Jónského moře a jedenáctým ostrovem v Řecku vůbec.

Zakyntos má subtropické klima, v létě teploty šplhají nad 35 stupňů Celsia, v zimě neklesají pod bod mrazu. Podmínky jako stvořené pro odpočinkovou dovolenou, daleko od ruchu velkoměsta a bláznivého tepu doby. Ostatně cestování na Zakyntos je poměrně novou a módní záležitostí, cestovní ruch se tu začal rozvíjet zhruba před pěti lety.

Tomu také odpovídá zázemí ostrova – luxusně vybavené hotely, pláže plné slunečníků a lehátek, spousta restaurací pro západní turisty se tu mísí s venkovem a historií, barevné reklamy na západní zboží s kozami a olivovníky, nablýskané banky se starými auty a úzkými uličkami.

A propos, ta historie. Je zajímavá a bohatá: první zmínky o Zakynthosu můžeme najít v mýtech a legendách z prehistorického období. První, kdo o ostrově psal, byl Homér. Z jeho Iliady je zřejmé, že Zakyntos - "ostrov lesů plný" - patřil do panství Odyssea, legendárního krále Itaky. Ve druhém století před n.l. byl Zakyntos pod správou Římského impéria. V této době ostrov vzkvétal materiálně i kulturně. Po pádu Říma nastalo pro ostrovany období válek proti dobyvatelům. Období, kdy se na ostrov začalo dostávat křesťanství, není historickými prameny doloženo. Místní tradice tvrdí, že v roce 34 přišla na ostrov z Jeruzaléma Máří Magdaléna a kázala učení Kristovo. Vesnice, kde kázání vedla, leží na západní straně ostrova a dodnes se jmenuje Maries pro připomínku této události.

Během dlouhé a bohaté historie měli na ostrov největši vliv Benátčané, pod jejichž vládou byl ostrov téměř čtyři století, a kteří ostrov nazývali Fior di Levante – Květ východu. Obyvatelstvo se dělilo do tří tříd: šlechta, občané a poddaní. Pouze šlechta měla volební právo a členové této třídy byli zapsáni do Zlaté knihy (Libro d´Oro). Odpor proti tomuto zřízení vyvrcholil tzv. Občanskou rebelií v letech 1628-1632, která byla první sociální revolucí v historii moderního Řecka a byla krvavě potlačena. V době Francouzské revoluce byla na Zakyntosu ustavena Jakobinská asociace a v roce 1797 ovládli ostrov francouzští demokraté. Na náměstí Svatého Marka pak byla demonstrativně spálena Zlatá kniha. Francouzská vláda ostrově však trvala pouze patnáct měsíců. V roce 1800 byl ustaven nezávislý Stát Jónských ostrovů (The State of the Ionian Islands) pod dozorem Ruska a Turecka. Byl to první nezávislý Řecký stát v moderní historii a existoval sedm let. V roce 1807 si Jónské ostrovy podrobil Napoleon, o dva roky později obsadilo Zakyntos britské námořnictvo. Od 21. května 1864 patří Jónské ostrovy oficiálně Řecku a od té doby má společnou historii.

Kdysi dávno prchali kuchaři kvůli špatnému zacházení od pirátů do klášterů a tam pro rozeznání od černých mnišských kápí dostali bílé čepice - podle legendy pocházel první kuchař z povolání právě z Řecka. Může být. Řecká kuchyně je ovlivněna kuchyní tureckou, italskou, arabskou – používáním česneku, kopru, čerstvé zeleniny a olivového oleje. Ale protože je Zakyntos centrem turistiky pro obyvatele Velké Británie, Holandska a severoevropských zemí, rozmohla se tu i tradice rychlého občerstvení. Fast food nabízející "opravdovou anglickou snídani" najdete na každém rohu a porci hranolků dostanete ke každému jídlu i v typické řecké taverně. Ale brzo si zvyknete na lasagne s hranolky, masové kuličky s rýži a hranolky, gyros s hranolky, kuřecí kebab s hranolky… Chcete-li se na ostrově opravdu dobře najíst, stavte se třeba ve vesnici Planos, sedm kilometrů od hlavního města, v rodinné restauraci Manos Grill.

Na poznávání ostrova je nejjednodušší půjčit si automobil nebo motorku. Půjčoven je tu skoro stejně jako restaurací; motorové vozidlo vám půjčí po předložení pasu a řidičského průkazu. Cena benzínu se pohybuje okolo 250 drachem za litr (cca 26 Kč). Když procestujete celý ostrov, uvidíte nesčetné množství pláží s mramorovým pískem. Asi nejznámější pláž je pláž Navagio (Ztroskotání), na které je dosud zachovaná část ztroskotané lodi. Navštívit je dobré i Modré jeskyně na nejsevernějším výčnělku ostrova nebo jeskyně Keri v nejjižnější části Zakyntosu, kde moře dosahuje nedaleko pobřeží hloubky téměř jednoho kilometru.

Ani hlavní město není evropskou metropolí - to už je asi z předchozích řádek zřejmé. Zakyntos je městečko, které žije svým životem a místní obyvatelé se o turisty moc nezajímají. Autobusové nádraží je snad ta nejprašnější ulice v městě a víte-li přesný čas odjezdu autobusu, buďte tam raději o půl hodiny dřív! Stává se, že řidiče už nebaví čekat a tak prostě odjede.

Ve městě se ale určitě běžte podívat do pravoslavného kostela Sv. Dionísia. Na prohlídku vás pustí pouze v dlouhých kalhotách či sukních a se zakrytými rameny. Pokud ale přijedete v letních šatech a v kraťasech, jsou na to strážci chrámu připraveni. Půjčí vám zavinovací sukni pod kolena a šátek na ramena. A když si koupíte "certifikovaný" obrázek svatého Dionísia, dostanete posvěcenou část jeho šatu pro štěstí.

Procestujete-li celý ostrov, začne Vás asi zajímat, proč většina domů vypadá nedostavěně, resp. proč místo střechy vyčnívá do vzduchu pouze pár ocelových trubek a drátů. Vysvětlení je v celku jednoduché: pokud na Zakynthosu máte postavený dům bez střechy, nemusíte pět let platit daň z nemovitosti. No a po pěti letech můžete třeba přistavět další obytné patro…

Přírodní raritou ostrova Zakynthos jsou obří želvy Caretta-Caretta. Po staletí se zde v letní sezoně rozmnožují a kladou vejce do písku na plážích. Jejich počty se však neustále snižují, proto jsou přijímána opatření k jejich ochraně. Na některé pláže se nesmí chodit od západu po východ slunce - v této době je zavřeno i místní letiště. Na tyto pláže je zakázáno brát slunečníky, které se zapichují do písku. Některé pláže na ostrůvku Marathonisi poblíž pobřeží jsou pro veřejnost zcela uzavřené. Z vyprávění delegátů cestovních kanceláří a prospektů můžete nabýt dojmu, že si vlastně na pláži nebudete mít kam lehnout, protože všude budou želvy Caretta-Caretta nebo jejich hnízda plná jejich vajíček. Samozřejmě, že tomu tak není - ale pokud byste náhodou opravdu našli malou, čerstvě vylíhlou želvičku, jak se brodí pískem a hledá si cestu k moři, rozhodně jí nepomáhejte. Tuhle cestu si bude pamatovat celý život a v dospělosti se tam vrátí, aby na stejném místě nechala vylíhnout své potomky.

Dospělá želva klade v noci do písku asi 100-120 vajíček velikosti tenisového míčku a za 55 dní se vylíhne malá želvička. Většina cestovních kanceláří pořádá pro turisty výlety Caretta-Caretta. Na malé loďce budete kroužit po moři a hledat želvy. Vždycky nějakou objevíte a ta se vám spořádaně několikrát ukáže, aby všichni na lodi získali unikátní snímek tohoto opravdu nádherného a vzácného tvora. Je hodná - ostatně jako všichni obyvatelé tohoto pohostinného ostrova. Když není místo v restauraci, majitel vám naleje víno, aby čekání na židli nebylo tak dlouhé.

Ukázka místní architektury.

Jeskyně Keri.

Ostrov Marathonisi.

Kostel svatého Dionísia.

Kostel sv. Dionísia z venkovního pohledu.

Pláže na ostrově Marathonisi.

Restaurace Manos gril.

jeskyně Keri ze vzdálenějšího pohledu.

Ulice hlavního města.

Lidé pozorují obří želvu Caretta-Caretta.

Obří želva.