Ostrov, kde mají želvy přednost

  21:48aktualizováno  21:48
Zakyntos, podle cestovních kanceláří a jejich průvodců jeden z nejhezčích ostrovů jižního Jónského moře, leží necelou hodinu a půl plavby od Peloponésu a svou rozlohou 416 kilometrů čtverečních a délkou pobřeží 123 kilometrů čtverečních je třetím největším ostrovem Jónského moře a jedenáctým ostrovem v Řecku vůbec.

Zakyntos má subtropické klima, v létě teploty šplhají nad 35 stupňů Celsia, v zimě neklesají pod bod mrazu. Podmínky jako stvořené pro odpočinkovou dovolenou, daleko od ruchu velkoměsta a bláznivého tepu doby. Ostatně cestování na Zakyntos je poměrně novou a módní záležitostí, cestovní ruch se tu začal rozvíjet zhruba před pěti lety.

Tomu také odpovídá zázemí ostrova – luxusně vybavené hotely, pláže plné slunečníků a lehátek, spousta restaurací pro západní turisty se tu mísí s venkovem a historií, barevné reklamy na západní zboží s kozami a olivovníky, nablýskané banky se starými auty a úzkými uličkami.

A propos, ta historie. Je zajímavá a bohatá: první zmínky o Zakynthosu můžeme najít v mýtech a legendách z prehistorického období. První, kdo o ostrově psal, byl Homér. Z jeho Iliady je zřejmé, že Zakyntos - "ostrov lesů plný" - patřil do panství Odyssea, legendárního krále Itaky. Ve druhém století před n.l. byl Zakyntos pod správou Římského impéria. V této době ostrov vzkvétal materiálně i kulturně. Po pádu Říma nastalo pro ostrovany období válek proti dobyvatelům. Období, kdy se na ostrov začalo dostávat křesťanství, není historickými prameny doloženo. Místní tradice tvrdí, že v roce 34 přišla na ostrov z Jeruzaléma Máří Magdaléna a kázala učení Kristovo. Vesnice, kde kázání vedla, leží na západní straně ostrova a dodnes se jmenuje Maries pro připomínku této události.

Během dlouhé a bohaté historie měli na ostrov největši vliv Benátčané, pod jejichž vládou byl ostrov téměř čtyři století, a kteří ostrov nazývali Fior di Levante – Květ východu. Obyvatelstvo se dělilo do tří tříd: šlechta, občané a poddaní. Pouze šlechta měla volební právo a členové této třídy byli zapsáni do Zlaté knihy (Libro d´Oro). Odpor proti tomuto zřízení vyvrcholil tzv. Občanskou rebelií v letech 1628-1632, která byla první sociální revolucí v historii moderního Řecka a byla krvavě potlačena. V době Francouzské revoluce byla na Zakyntosu ustavena Jakobinská asociace a v roce 1797 ovládli ostrov francouzští demokraté. Na náměstí Svatého Marka pak byla demonstrativně spálena Zlatá kniha. Francouzská vláda ostrově však trvala pouze patnáct měsíců. V roce 1800 byl ustaven nezávislý Stát Jónských ostrovů (The State of the Ionian Islands) pod dozorem Ruska a Turecka. Byl to první nezávislý Řecký stát v moderní historii a existoval sedm let. V roce 1807 si Jónské ostrovy podrobil Napoleon, o dva roky později obsadilo Zakyntos britské námořnictvo. Od 21. května 1864 patří Jónské ostrovy oficiálně Řecku a od té doby má společnou historii.

Kdysi dávno prchali kuchaři kvůli špatnému zacházení od pirátů do klášterů a tam pro rozeznání od černých mnišských kápí dostali bílé čepice - podle legendy pocházel první kuchař z povolání právě z Řecka. Může být. Řecká kuchyně je ovlivněna kuchyní tureckou, italskou, arabskou – používáním česneku, kopru, čerstvé zeleniny a olivového oleje. Ale protože je Zakyntos centrem turistiky pro obyvatele Velké Británie, Holandska a severoevropských zemí, rozmohla se tu i tradice rychlého občerstvení. Fast food nabízející "opravdovou anglickou snídani" najdete na každém rohu a porci hranolků dostanete ke každému jídlu i v typické řecké taverně. Ale brzo si zvyknete na lasagne s hranolky, masové kuličky s rýži a hranolky, gyros s hranolky, kuřecí kebab s hranolky… Chcete-li se na ostrově opravdu dobře najíst, stavte se třeba ve vesnici Planos, sedm kilometrů od hlavního města, v rodinné restauraci Manos Grill.

Na poznávání ostrova je nejjednodušší půjčit si automobil nebo motorku. Půjčoven je tu skoro stejně jako restaurací; motorové vozidlo vám půjčí po předložení pasu a řidičského průkazu. Cena benzínu se pohybuje okolo 250 drachem za litr (cca 26 Kč). Když procestujete celý ostrov, uvidíte nesčetné množství pláží s mramorovým pískem. Asi nejznámější pláž je pláž Navagio (Ztroskotání), na které je dosud zachovaná část ztroskotané lodi. Navštívit je dobré i Modré jeskyně na nejsevernějším výčnělku ostrova nebo jeskyně Keri v nejjižnější části Zakyntosu, kde moře dosahuje nedaleko pobřeží hloubky téměř jednoho kilometru.

Ani hlavní město není evropskou metropolí - to už je asi z předchozích řádek zřejmé. Zakyntos je městečko, které žije svým životem a místní obyvatelé se o turisty moc nezajímají. Autobusové nádraží je snad ta nejprašnější ulice v městě a víte-li přesný čas odjezdu autobusu, buďte tam raději o půl hodiny dřív! Stává se, že řidiče už nebaví čekat a tak prostě odjede.

Ve městě se ale určitě běžte podívat do pravoslavného kostela Sv. Dionísia. Na prohlídku vás pustí pouze v dlouhých kalhotách či sukních a se zakrytými rameny. Pokud ale přijedete v letních šatech a v kraťasech, jsou na to strážci chrámu připraveni. Půjčí vám zavinovací sukni pod kolena a šátek na ramena. A když si koupíte "certifikovaný" obrázek svatého Dionísia, dostanete posvěcenou část jeho šatu pro štěstí.

Procestujete-li celý ostrov, začne Vás asi zajímat, proč většina domů vypadá nedostavěně, resp. proč místo střechy vyčnívá do vzduchu pouze pár ocelových trubek a drátů. Vysvětlení je v celku jednoduché: pokud na Zakynthosu máte postavený dům bez střechy, nemusíte pět let platit daň z nemovitosti. No a po pěti letech můžete třeba přistavět další obytné patro…

Přírodní raritou ostrova Zakynthos jsou obří želvy Caretta-Caretta. Po staletí se zde v letní sezoně rozmnožují a kladou vejce do písku na plážích. Jejich počty se však neustále snižují, proto jsou přijímána opatření k jejich ochraně. Na některé pláže se nesmí chodit od západu po východ slunce - v této době je zavřeno i místní letiště. Na tyto pláže je zakázáno brát slunečníky, které se zapichují do písku. Některé pláže na ostrůvku Marathonisi poblíž pobřeží jsou pro veřejnost zcela uzavřené. Z vyprávění delegátů cestovních kanceláří a prospektů můžete nabýt dojmu, že si vlastně na pláži nebudete mít kam lehnout, protože všude budou želvy Caretta-Caretta nebo jejich hnízda plná jejich vajíček. Samozřejmě, že tomu tak není - ale pokud byste náhodou opravdu našli malou, čerstvě vylíhlou želvičku, jak se brodí pískem a hledá si cestu k moři, rozhodně jí nepomáhejte. Tuhle cestu si bude pamatovat celý život a v dospělosti se tam vrátí, aby na stejném místě nechala vylíhnout své potomky.

Dospělá želva klade v noci do písku asi 100-120 vajíček velikosti tenisového míčku a za 55 dní se vylíhne malá želvička. Většina cestovních kanceláří pořádá pro turisty výlety Caretta-Caretta. Na malé loďce budete kroužit po moři a hledat želvy. Vždycky nějakou objevíte a ta se vám spořádaně několikrát ukáže, aby všichni na lodi získali unikátní snímek tohoto opravdu nádherného a vzácného tvora. Je hodná - ostatně jako všichni obyvatelé tohoto pohostinného ostrova. Když není místo v restauraci, majitel vám naleje víno, aby čekání na židli nebylo tak dlouhé.

Ukázka místní architektury.

Jeskyně Keri.

Ostrov Marathonisi.

Kostel svatého Dionísia.

Kostel sv. Dionísia z venkovního pohledu.

Pláže na ostrově Marathonisi.

Restaurace Manos gril.

jeskyně Keri ze vzdálenějšího pohledu.

Ulice hlavního města.

Lidé pozorují obří želvu Caretta-Caretta.

Obří želva.

Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...



Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Další z rubriky

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...

Kolo, surf i naháči. Podzimní dobrodružství v portugalském Algarve

Surf: vypadá to tak lehce, ve skutečnosti je to ukrutná dřina.

Na jihu Portugalska opadla spalující vedra a nastává ideální čas pro aktivní dovolenou. Do plážové provincie Algarve,...



Najdete na iDNES.cz