Na první pohled vypadá Oslo jako město, které by potřebovalo panáka.
Vypadá tak i na druhý, třetí a každý další pohled.
Je trochu nudné, trochu malé a trochu moc pomalé. Takové nehokejové.
Neznamená to však, že to není hezké město.
Oslo je opravdu malé, dokonce vypadá menší než na svůj půlmilion obyvatel. Je to dobré město na hokejový šampionát - prohlédnete si jej v přestávce mezi odpoledním a večerním zápasem. Podívejte se, jak na to.
O mnoha městech se říká, že je tvoří jen jedna ulice. O Oslu to i doslova platí. Ta ulice se jmenuje Karl Johans gate. Projděte ji a Oslo je vaše. Tedy to nejzákladnější, co je k vidění.
Začíná se zpravidla na východní straně, u Oslo S, čili hlavního nádraží. Odtud šlapete širokou a klidnou ulicí (neboť Karl Johans gate je pěší zóna) nepatrně, ale skutečně jen nepatrně, do kopečka a po pravé straně máte Domkirke, katedrálu z roku 1697. Vejděte dovnitř a podívejte, jak prostě a bez pompy jsou zařízeny protestantské stánky boží.
Když dorazíte k budově ze žlutých cihel, Stortingetu, tedy parlamentu, jste v půli cesty. Před vámi se otevírá náměstí Eidsvollplass a pohled na královský palác. Když k němu dojdete kolem Národního divadla a univerzity, začnete ješte stoupat do vršku k paláci. Tam se ohlédnete a uvidíte Oslo z opačné strany. Jste na konci. Trvalo to celé asi půl hodiny.
Tady pochopíte první půvab tohoto města. Protože je malé, je příjemné, všude dojdete pěšky. Je jako na dlani. Orientace je snadná a zabloudí jen ten, kdo opravdu chce. Vzdálenosti jsou maloměstské.
Ale maloměstskost je i druhý půvab Osla. Všude cítíte starosvětský poklid a neuspěchanou náladu.
Od paláce pak už musíte vyrazit jen k přístavu a obrovské radnici z červených cihel, která mnoha lidem připadá odpudivá a mnoha zajímavá. Je znakem města, stejně jako Eiffelovka je symbolem Paříže. Dojdete tam za sedm minut.
Přístav, kde kotví jachty a rybářské lodi, otevírá město Oslofjordu, jímž se moře zařezává hluboko do pevniny. Vedle je pevnost Akershus, která rovněž stojí za prohlídku. Odtud už se můžete vracet zpět na Karl Johans gate, procházet si ulice nad ní i pod ní a dumat, co že vám ty domy připomínají. Ale samozřejmě, je to Anglie a severní Německo v jednom, obě země se tady střídaly ve svém vlivu. Průčelí domů v Oslu připomínají štíty domů v Brémách, hospody vypadají jako puby v Hullu.
Oslo se však liší svou atmosférou, je trochu seversky šedivé, strohé jako hudba velkého Nora Edvarda Griega, zadumané jako osudy postav Henrika Ibsena a našedlé jako malby Edvarda Muncha, malíře lidské úzkosti. Pochopíte, že tito umělci právě tady, na teskném, melancholickém severu, nemohli stvořit nic jiného.
No nic, večer na hokeji, v řevu haly, když těla budou dunět o mantinely, přijdete zase na normální myšlenky.
Oslo nabízí drakkary, Holmenkollen i umění
Chcete si sjet po sjezdovce "jenom jako", prohlédnout si Oslo ze skokanského můstku Holmenkollen, nebo se podívat, jak křehké byly Heyerdalovy lodě?
Nebo obrazy Edvarda Muncha?
V Oslu můžete všechno. Město nabízí mnohem víc, než jen procházku svým centrem.
Kdo miluje lodě, dobrodružství a historii, měl by se vypravit na poloostrov Bygdoy. Cesta trajektem z přístaviště za radnicí tam trvá deset minut. Na polostrově je výstava vikingských lodí, Vikingskipshuset, otevřeno od devíti do osmnácti. cena 30 norských korun. Všecho zaručeně pravé: drakkary byly kdysi vytaženy na souš a sloužily jako velká rakev pro šlechtice. Protože však spočinuly v modrém jílu, který jejich dubové trupy zakonzervoval, zůstaly velmi dobře zachované.
Kus odtud je Kon-Tiki Museet s balzovou Kon-Tiki, papyrovou Ra II a sochami z Velikonočního ostrova (nyní v květnu otevřeno od půl jedenácté do pěti, cena 30 NOK.
A hned vedle je Frammuseet, muzeum polární lodi Fram, na níž se plavili polárničtí velikáni Fridtjof Nansen, Otto Sverdrup a Roald Amundsen. Loď má stále originální vybavení, takže si můžete třeba proplazit podlalubí, kde při plavbách žili polární psi.
Kdo obdivuje skoky na lyžích, může vyrazit na legendární Holmenkollen. Najde ho snadno: trasa metra 1, zastávka Holmenkollen. V budově můstku je také lyžařský trenažer, kde můžete pochopit, co cítí sjezdař na těžkém svahu (otevřeno od deseti do pěti, vstupné 40 NOK).
A pokud chcete potěšit i ducha, proč se nepodívat do Ibsenova muzea, kde je pracovna zachována tak, jak ji velký dramatik navždy opustil (Arbiens gate 1, otevřeno od dvanácti do tří kromě pondělků, vstup 30 NOK).
Dáváte přednost výtvarnému umění? Pak právě pro vás je muzeum předního expresionisty Edvarda Muncha, děsícího malíře samoty, na Toyengt 53 (otevřeno kromě pondělí od deseti do čtyř, vstup 50 NOK). A pak je tady ještě muzeum velkého norského sochaře Gustava Vigelanda, kde jsou takřka všechny jeho sochy, kresby a dřevořezby (Nobelsgt 32, otevřeno opět kromě pondělí od dvanácti do čtyř, zaplatíte 30 NOK).
Oslo kortet, přítel peněženky
Jízdenka městskou dopravou stojí osmnáct norských korun, takže za tři dny projezdíte grunt. Ale je možné řešení: kupte si Oslo kartet.
Na den stojí pro dospělého 150, na dva dny 220 a na tři 250 NOK. Pro děti na den 50, na dva 60 a na tři 70 NOK. Největší šancí je rodinná karta pro dva dospělé a dvě děti, která stojí na jeden i tři dny stále 350 korun.
Zdá se to hodně, ale kromě městské hromadné dopravy s ní nemusíte platit vstup do muzeí a pamětihodností. U soukromých atrakcích a některých restauracích dostáváte výraznou slevu. Pokud jezdíte vozem, neplatíte parkovné. Můžete se zdarma projet lodí na vyhlídkové plavbě po Oslofjordu. Anebo si můžete dojít zdarma zaplavat na plavecký stadion Toyen.
Musíte jen udělat jednu drobnou věc na počátku. Tam, kde kartu poprvé použijete, ji musíte nechat orazit. Bez toho je karta neplatná. A od chvíle naražení vám začíná běžet čas, který jste si koupili. Záleží jen na vás, jak jej využijete. Pokud si kartou užijete méně, než kolik jste zaplatili, je to jen vaše chyba.
JAK SE NAKRMIT: Norsko zbohatlo z ropy a tím je řečeno vše: je to bolestně drahá země. Například kolu koupíte v restauraci za takových dvacet norských korun (pro hrubý přepočet na české koruny vynásobte čtyřikrát). Samozřejmě, v obchodě může stát polovinu. Nejlevnější chleba vás vyjde kolem deseti korun. A co ten tekutý? Nejlevnější pivo pořídíte v restauraci za 25 NOK, můžete ale zaplatit i dvojnásobek.
A když přijde hlad, klasický párek v rohlíku, pomalu to nejlevnější, co koupíte na ulici, bude stát od patnácti NOK. Ale existuje jestě lepší volba, levnější a chutnější: jsou jí četné pekárny, které nabízejí opravdu chutné sendviče a pečivo. Dobré jsiou řetězce Baker Hansen a Samsons.
Pokud si chcete dát něco opravdu norského, pak vězte, že pokrmem Norů jsou ryby na všechny způsoby.
KDE SLOŽIT HLAVU: Nejlevnější je Haraldsheim Hostel (tel. 2215 5043), jenž stojí od 145 NOK na noc a nachází se čtyři kilometry od centra. Existují rovněž penziony a guesthousy, dobrý byl například Oslo Sjomannsahjemmet přímo v centru, tel. 2241 2005. Pokoje lze získat od 270 NOK. Lze si včak udělat rezervaci prostřednictvím cestovních kanceláří. Solidní hotely - i cenově - jsou v centru Munch a Gyldenlove (telefony 2242 4275 resp. 2260 1090). Cena od 540 NOK. Takřka všude, všetně hostelu, je v ceně zahrnuta i vydatná norská snídaně.
JAK SE DOMLUVIT: Pokud chcete Norovi sdělit, že "tento zápas také vyhrajeme", řekněte "Vi vil ogsaa denne kampen". Chcete-li podotknout, že vyhrajeme všechno, dodejte "Vi vinner alt".
