Starobylé městečko Osor s pouhými šedesáti obyvateli nabízí v létě právě tak akorát snesitelnou, za pouhou hodinku zvládnutelnou dávku duchovního povyražení. Osor se nachází na místě, kde krátký most spojuje Cres a Lošinj.
Z hlavní silnice vedoucí k mostu by přitom jen málokdo řekl, že to je údajně nejstarší osídlení v Chorvatsku vůbec. Obec vypadá bezvýznamně, je tu pár kiosků prodávajících chorvatské fotbalové dresy a stánek se zmrzlinou. Z auta člověk pohledem spíše utkví na druhé straně: na plachetnicích houpajících se na vlnách v zálivu.
Ale uvnitř vypadá Osor jinak. Je malebný, bizarní a hlavně starý - prý už čtyři tisíce let.
Cvrlikání cikád v ruině
K nejstarší jakžtakž dochované památce, ruině středověkého kostela svatého Petra a bývalého benediktinského kláštera, vede příjemná, ohlazenými kostkami vydlážděná stezka kolem hezkých udržovaných zahrad. Cesta začíná u průplavu oddělujícího oba ostrovy, kde lze bez poplatku zaparkovat automobil.
Svatý Petr je ruina v pravém slova smyslu. Po rozpadajících se zdech se plazí plevel, okna i dveře jsou zabedněné. Pouze latinský nápis nad prastarým portálem dává tušit, že se před dávnými stoletími odsud k azurovému nebi vznášely modlitby. Místo nich je nyní z rozvaliny slyšet cvrkání cikád.
Blíže dnešní době se člověk cítí, když sestoupí pár kroků na ústřední náměstíčko, jemuž dominuje trojlodní katedrála Nanebevstoupení Panny Marie. Mimo bohoslužbu se nedá dostat dál než do vstupního prostoru, takže si člověk nemůže sednout do lavice a rozjímat, natož se nadýchat chladnějšího kostelního vzduchu. Nebo se přesně podívat, kde se pod hlavním barokním oltářem nacházejí ostatky svatého Gaudentia, který byl kdysi v Osoru biskupem. Jak praví turistický průvodce, "na jeho přímluvu se prý podařilo z ostrovů Cres a Lošinj vyhnat všechny jedovaté hady".
Roztoužené ženy podle světoznámého Meštroviče
Nezbývá než usednout do kavárničky před kostelem, hned vedle archeologického muzea, objednat si nápoj a zadívat se na krásný strohý renesanční portál katedrály s Pannou Marií na trůnu. A hlavně pohledět na sochu ženy zasněně hrající na loutnu s pozoruhodně zalomenými prsty, dílo světoznámého chorvatského sochaře Ivana Meštroviče. "Daleké akordy", jak se socha nazývá, stojí přímo před vchodem do svatyně.
Jedna z plastik slavného sochaře Ivana Meštroviče, které zdobí ulice Osoru.
Přítomnost Meštrovičových děl - kromě loutnistky je na blízkém domě do zdi zabudován bronzový reliéf s dalším motivem roztoužené, přitom však kamsi mimo tento svět zahleděné ženy - byla alespoň pro autora těchto řádek v Osoru velkým překvapením.
V 60. letech minulého století v USA zesnulý Meštrovič je, jak například tvrdí encyklopedie Wikipedia, "možná největším sochařem náboženských motivů od dob renesance a první člověk, který měl samostatnou výstavu v Metropolitním muzeu umění v New Yorku". Jeho monumenty zdobí parky ve Splitu, Bělehradě, Chicagu, New Yorku. A vida, některá výtvarná díla se dostala i na odlehlý Cres.
V ulicích kolem katedrály jsou ještě další skulptury, z nichž alespoň dvě si zaslouží zmínku. Z nějakého důvodu se místní stařešinové rozhodli pár kroků od Meštrovičových děl umístit figuru, která navlas připomíná styl tohoto mistra. Jde o další zasněnou, klid vyzařující ženu, s takřka identicky zalomenými prsty jako u loutnistky. Jenže jejím tvůrcem, jak vyplývá z podpisu na soklu, je jistý Kršinič. Dobrý epigon, dalo by se nad tím říct.
|
Jak se tam dostat * Na Cres (a odtud na Lošinj) často jezdí dva trajekty. Jeden z přístavu Valbiska na ostrově Krku, a druhý, pro české automobilisty mnohem příhodnější, startuje z obce Brestova u Opatije poblíž Rijeky. * Nyní v letní sezoně, tedy až do 11. září, tento trajekt vyráží na svou půlhodinovou plavbu osmnáctkrát denně. Poprvé půl hodiny po půlnoci, pak o půl páté a od půl sedmé v hodinových intervalech až do půl deváté večer. Poslední jede o dvě hodiny později, v půl jedenácté. Ale tak počítejte s frontou. * Čekání přes den na rozpálené silnici může být dost nepříjemné, proto není marné dorazit večer a plavbu načasovat na noc. |
Pomník penězům a jak se gumuje historie
Výtvarný rozlet osorské správy pak uzavírá socha nikoliv opět nějaké ženy, nýbrž kuny. "Roku 1018 se kuna poprvé uvádí jako oběživo v Chorvatsku" -vysvětluje popis u sošky lesního zvířátka, kterou před osmi lety zhotovil jistý "B. Bahorič". Jinými slovy, místní úřady postavily pomník chorvatským penězům. Co si o tom myslet? Dobrý námět pro debatu u kávy před katedrálou.
Vodítkem diskuse může být právě doba vzniku, tedy čas, kdy ještě v Chorvatsku vládl nacionalistický prezident Franjo Tudjman, který zemřel v roce 1999. Autokraticky razil v Evropě už nevídanou, tragikomicky působící snahu o očištění chorvatské kultury od všech cizích vlivů, zejména samozřejmě těch srbských. Chorvatští jazykovědci vymýšleli obrozenecká slova, aby odlišili národní řeč od srbštiny a vymýtili všechny turkismy i anglicismy.
Z letiště se stal vzdušný přístav (zračna luka), ofsajd přetvořili na něco, co by se dalo česky říct slovem "zazádí" (zaledje). Byla to doba, kdy se mohl zrodit bizarní, ale vážně míněný nápad, aby kuna měla v Osoru sochu, která věrně zachycuje předlohu z lesů.
Jugoslávie nebyla
To vše dokresluje cedule s krátkou historií města na zadní straně katedrály. Zmíněná je doba, kdy tu sídlili Ilyrové, pak éra pod vládou Byzance, později Benátek a ve 20. století Itálie, které Osor patřil mezi oběma světovými válkami. Vše uzavírá údaj, že "20. dubna 1945 se Osor připojuje chorvatské otčině". Že to vlastně byla Jugoslávie, to už tato před pár lety zhotovená cedule nezmiňuje. Zato je ale nad ní velký kamenný chorvatský státní erb.
Ale coby host v přátelské, poklidné a krásné zemi by se našinec neměl nad Chorvaty povyšovat. Tudjman je v hrobě, národovectví už není tak dominantní silou a Češi také nejsou imunní vůči nacionalistickým vášním. Nakonec se třeba jednou budou turisté i na ten státní erb dívat se stejným zájmem jako na kamenný reliéf s okřídleným benátským lvem, který majestátně zdobí jedno průčelí poblíž náměstí.
Takže konec s mudrováním. Dopít kávu, nasedat do auta a zpět do vody.
ZASNĚNÉ AKORDY. Jedna z plastik slavného sochaře Ivana Meštroviče, které zdobí ulice Osoru. |
SKVOST U SILNIČNÍHO TAHU. Městečko Osor nabízí v létě právě tak akorát snesitelnou, za pouhou hodinku zvládnutelnou dávku duchovního povyražení. |
 Starobylé městečko Osor |
 Osor |
