Mořským vlkem v Čechách. Báječný Orlík na jachtě a bez "řidičáku"

aktualizováno 
Sedím na zádi malé jachty, v jedné ruce svírám kormidlo a druhou přitahuju kosatku. Do plachet zadul poryv větru, voda odstřikuje od přídi a loď si razí cestu vlnami směrem ke Zvíkovu. Široko daleko ani živáčka, konečně si připadám jako mořský vlk, ovšem toho času uprostřed Čech…

Plujeme na zadní vítr. | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Po Orlíku i bez řidičáku

Momentální nápad vyzkoušet o prodlouženém víkendu jízdu obytnou jachtou po některém z našich přehradních jezer se nejprve u rodiny nesetkal s nadšením. Jediným argumentem, který jsem byl schopen uznat, byla absence průkazu VMP (řekněme jakéhosi "řidičáku na jachtu"). Naštěstí jsem našel půjčovnu, která po krátkém zaškolení půjčuje malé kajutové jachty i amatérům jako jsem já, takže jsme se nakonec sbalili a po rychlé kontrole předpovědi větru na Windguru vyrazili směr Orlická přehrada.

Fotogalerie

Radek Eliáš už na nás čeká ve své maríně, kde se na hladině kymácejí asi dvě desítky lodí. Tady také kotví naše budoucí plavidlo a při pohledu na něj nevěříme, že do takové lodičky se vměstnáme čtyři a ještě zbude místo na jídlo. Když jsme tam však všechno nanosili a naplnili všelijaké výklenky, poličky a další všemožné úkryty, kterými loď disponuje, překvapivě zbylo místo i pro nás.

Kdo nemá průkaz VMP (vůdce malého plavidla), musí být před vyplutím nejprve proškolen. Nechci dopadnout jako kapitán Schettino, takže dávám pozor a pečlivě sleduji Radkovy nákresy klacíkem na plážovém písku. Ze čtvrthodinové nalejvárny o pravidlech přednosti v jízdě nakonec usuzuju, že lepší bude dát přednost všem. Jistota je jistota.

Ještě vyzkoušet přívěsný motor, zjistit, které provázky vedou ke které plachtě a můžeme vyrazit. Radek s úsměvem mává na rozloučenou a mě napadá, kde bere tu jistotu, že mu za čtyři dny jeho loď vrátíme celou?

Na loď toho moc nepotřebujete...

Na loď toho moc nepotřebujete...

Nastupujeme.

Nastupujeme.

Romantické nocování

Naštěstí nám počasí přeje, vůbec totiž nefouká. Večerní hladina připomíná zrcadlo, jachting je tedy velmi bezpečný. Plachty necháváme zatím smotané a za pobrukování motůrku si to šineme na jih. Zapínám GPSku. Ne snad že bychom bloudili, ale tahle krabička mi ukazuje rychlost plavby. Když dám plný plyn, tak ty čtyři koňské síly našeho motoru vyvinou rychlost 10 km/hod. Tedy, námořníci prominou, správně 5,5 uzlu.

Nyní máme čas zjistit, co jsme si to vlastně půjčili a prozkoumáváme všelijaké úkryty na lodi a jejich obsah. Na lodi je kotva, sekyrka, pádlo, plovací vesty, kanystry s benzinem, návod na řízení lodi, zapalovač, vařič, nádobí a spousta dalších předmětů. Jako nejdůležitější se posléze ukázal malý plastový kyblík s lanem na nabírání vody. Tento nástroj nám nakonec pomohl se spoustou činností.

Chytáme raky.

Chytáme raky.

Marina Lavičky. Odtud vyplouváme.

Marina Lavičky. Odtud vyplouváme.

Konečně se nám zalíbila jedna zátoka s písečnou pláží. Není tu žádná jiná loď a dokonce ani žádný rybář, budeme tedy nocovat romanticky! Koriguju rychlost i směr, ale ke břehu se blížíme rychleji, než bych si přál. Najednou musím provést několik věcí najednou, kde je proboha ruční brzda? Otáčím motorek a dávám "zpátečku", do toho vymotávám kotvu, která vzápětí mizí v hlubině. Rychle zauzlovat za zábradlí a hopem na příď (cestou nezakopnout o žádné z lan), vyskakuju na břeh (vody je tu do pasu) a vážu příď ke starému pařezu.

Uf! Přistát s kanoí by bylo jednodušší, ale napoprvé to nebylo špatné. Loď je celá a jedinou chybou byl můj špatný odhad hloubky vody. Příště si najedu blíž ke břehu!

Vaří se večeře, děti se v podvečerním sluníčku koupou a kyblíkem honí v mělčině rybky, kapitán odpočívá. Rozdělení úkolů je jasné. Se soumrakem věšíme na ráhno petrolejku a sledujeme rudnoucí oblohu na západě. Uléháme do kajuty a s mírným pohupováním usínáme.

Romantika na Orlíku. Kotvíme v zátoce.

Romantika na Orlíku. Kotvíme v zátoce.

Konečně jachtíme

Následující den pokračujeme na sever, tedy "proti proudu" přehradního jezera. Břehy se rozestupují, najednou to vypadá skoro jako na moři.

Čas od času kolem nás propluje výletní parník, jehož pasažéři si nás fotí jako zajímavé zpestření. Máváme na sebe a stejným způsobem se zdravíme s dalšími jachtaři nebo posádkami motorových člunů. Pak tu jsou hausbotáři, "plující boudičky", jak je pojmenovaly naše děti. Ti také zdraví, což se nedá už říct o rybářích, jejichž motorem poháněné pramice či nafukovací čluny se jako piraně občas vynoří ze stínu zátoky.

Začíná pofukovat, je načase napnout plachty.

Pod Žďákovským mostem

Pod Žďákovským mostem

Vypínám motor a nastává krásné ticho. Bohužel jsme také podstatně zpomalili. Vítr (spíš vánek) nemá sílu a navíc fouká proti nám. Lovím v paměti Radkovy poučky: slepý úhel, křižování proti větru, halsa, re,... Vypadá to složitě, ale jedeme! Vítr napíná plachty, voda za kormidlem šplouchá a hrad Orlík před námi se pomalu zvětšuje.

Vodní hladina přehrady leží o 60 m výše, než tekla původní Vltava, takže Orlík, kdysi skutečně evokující orlí hnízdo, dnes spíše připomíná vodní hrad. Vychutnáváme si neobvyklý pohled na monumentální stavbu, kterou postupně obeplouváme ze tří stran.

Kotvíme přímo pod hradem a s grácií procházíme kolem fronty svátečních turistů čekajících na parník. Objevujeme další kouzlo jachtingu: nezávislost. Připadáme si jako v exkluzivním klubu těch, kteří nemusejí sledovat jízdní řády, čekat ve frontách a mačkat se s ostatními na palubě.

Zámek Orlík lze obeplout ze tří stran.

Zámek Orlík lze obeplout ze tří stran.

Skrz peklo ke Zvíkovu

Hned za dalším výběžkem spatříme další dominantu na naší trase: Žďákovský most. Jeho délka je 540 m, hlavní oblouk má o rozpětí 330 m a podpírá konstrukci vedoucí ve výšce 50 m nad hladinou jezera. Bez zajímavosti není ani to, že most nese jméno po osadě Žďákov u Chrástu, která byla přehradou zatopena a zmizela z povrchu zemského. My dnes naopak díky přehradě můžeme volně plout po našem českém "moři".

Vítr opět lehá, takže nahazuju motor a razíme si cestu prostředkem jezera. Dosud vzdálené břehy začínají nabývat ostřejších kontur. Údolí se svírá a mezi vegetací se po obou stranách objevují skaliska. Vjíždíme do jedné z nejdivočejších částí Orlické přehrady, přibližně 4 km dlouhého kaňonu končícího u soutoku Vltavy s Otavou. Již název zaniklé samoty na konci kaňonu, Černý Vír, a protější zátoky zvané "peklo" hovoří výmluvně o dravosti řeky v těchto místech. Dnes na charakter toku můžeme usuzovat už jen ze skalních stěn a kamenitých břehů.

Bungee jumping u Zvíkova

Bungee jumping u Zvíkova

Pohled na Orlickou přehradu

Pohled na Orlickou přehradu

U Zvíkova si dopřáváme pauzu, jdeme na zmrzlinu a doplňujeme pitnou vodu. Vyšplháme na vyhlídku s pěkným pohledem na hradní věž. Tento gotický hrad byl pro svou výstavnost a polohu často označován králem českých hradů. Tyčil se na vysokém skalnatém ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy.

Pro nás toto místo představuje jedinou křižovatku, kde se musíme rozhodnout, kudy dál. Vzdutí Otavy nesahá dále než nějakých 18 km a navíc tuto šumavskou řeku pokrývají řasy a teď v polovině srpna připomíná špenátovou polévku. Volíme tedy Vltavu.

Trasa plavby v GPS

Trasa plavby v GPS

Hrad Zvíkov

Hrad Zvíkov

Jak to ten chlap dělá?

Vltava nad Zvíkovem je čistá a mnohem klidnější, tady už neplují výletní parníky a i jiných plavidel vidíme podstatně méně. Řeka se zužuje, tu a tam se objeví malá pláž nebo zátočinka. Břehy pokrývá kompaktní les, takže si plujeme zelenomodrým světem oblohy, lesa a vodní hladiny.

Opět nacházíme krásné místo na kotvení v klidné boční zátoce. Po večeři hrajeme na zádi karty, posloucháme zvuky nočního lesa, které doprovází občasné ťukání lan o stěžeň.

Další den dojedeme ke kostelu sv. Bartoloměje v Červené, kde kotvíme na pláži plné raků. Doplňujeme pitnou vodu a jdeme se podívat ke kostelu, který byl přenesen z původní zatopené obce Červená na vyvýšené místo nad řekou. Přestože žebrová klenba presbytáře kostela je snad nejstarší svého druhu v Čechách, objekt je uzavřený a okolí vypadá dost zpustle. Škoda.

Otava od Zvíkova

Otava od Zvíkova

Přestože odtud k začátku vzdutí zbývá ještě 23 km, rozhodujeme se otočit loď a vydáváme se na zpáteční plavbu.

Mírně pofukuje do zad a jakmile se břehy pod Zvíkovem trochu rozestupují, napínáme plachty. Nikam nespěcháme, takže cestovní rychlost okolo jednoho až dvou uzlů nám nikterak nevadí.

V zákrutu před Orlíkem vítr zesiluje a zezadu se k nám přibližuje další plachetnice. To by tak hrálo, aby nás předjeli! Dotahuju kosatku, hraju si s nastavením plachty, jemně kormidluju a podle zčeřené hladiny čekáme na každý závan větru. Modrá plachetnice se však pořád přibližuje. Jak to ten chlap dělá? Na rozdíl od chaosu na naší palubě tam panuje klídek, starší pán pokuřuje a huňatým ocasem na nás mává jeho pes. Vidím, že k mistrovství je třeba se propracovat zkušenostmi, tady svaly nehrají hlavní roli…

Pod Velkým Vírem je dvojitá zatáčka a řeka zde dosahuje největší šířky. I proto tady pluje nejvíc jachet, odhaduju, že na hladině se jich tu pohybuje několik desítek. Najednou voda zčerná a od západu začne mocně foukat. Halsa!, vykřiknu na posádku varování a ráhno vzápětí se svistotem přeletí na druhou stranu. Loď se naklání, v upínacích lanech to zalupe a plachty se napnou pod silou větru. Vystřelíme vpřed a okamžitě nabíráme slušnou rychlost. Oproti rekordům závodních plachetnic sice pořád jedeme jako šneci, mně ale těch 14,5 km (8 uzlů) připadá, jako bych řídil formuli.

Když se po čtyřech dnech vracíme zpět do domovské maríny, máme za sebou tolik zážitků a malých dobrodružství, že jsem rozhodnutý udělat si zkoušky, abychom příští léto mohli s jachtou i na moře!

Může se hodit

Loď bez průkazu
I bez jakéhokoliv průkazu si můžete na Orlické přehradě vypůjčit malou kajutovou plachetnici s plachtami do 12 m². Tyto lodě jsou zpravidla čtyř nebo pětimístné a jejich délka dosahuje max. 6 m. Na lodi jsou většinou příbory, hrnce, misky, hrnky, propanbutanový vařič, kanystr na vodu a další základní kuchyňské vybavení. Loď je dále vybavena malým přívěsným motorem, přenosným chemickým WC a můžete na ní klidně strávit i týden. Tyto lodě si v ČR můžete vypůjčit na Orlické přehradě a také například na moravské přehradě Slezská Harta.

Půjčovny
Největší půjčovnou lodí na Orlíku je Sport-Eli. Ve svém kotvišti Lavičky nabízí zájemcům 20 lodí. Celou polovinu flotily tvoří lodě s plachtami do 12 m², tedy takové, k jejichž pronájmu nepotřebujete víc než občanku. V půjčovně vás rádi zaškolí nebo vám při ukázkové plavbě poradí, jak loď správně ovládat.

Půjčovny lodí na Orlíku: Sport-EliHacjacht

Ceny
Lodě si můžete půjčit na jediný den nebo třeba na celý týden. Ceny začínají na 1 500 korunách za denní pronájem a 7 100 korun za týden.

Stravování, kempy
Doplnění vody a potravin není problém v kempech, které najdete podél přehrady. V některých kempech jsou i restaurace. V kempových obchodech dostanete základní potraviny, větší marketové prodejny však v bezprostředním okolí nenajdete. Nám se líbil kemp Podskalí se zásobeným obchůdkem a čistými sprchami.

Kotvení
Orlík nabízí dostatek romantických zátok s hezkými plážemi, kde lze přes noc zakotvit. Alternativou jsou některé klubové maríny, kde lze za poplatek jako host zakotvit a dopřát si luxusu poskytovaných služeb. Kvalitní je například Marina Orlík.

Co s sebou
Na loď toho moc nepotřebujete, záleží i na sezoně a vašich vedlejších aktivitách (rybaření apod.). Určitě budete potřebovat: spacák, velký ručník nebo deku, jídlo a pití (polévky, konzervy, polotovary, apod.), baterku nebo čelovku, toaletní papír, zápalky, krém na opalování, hodí se i vodotěsný vak nebo box na fotoaparát. Z oblečení si vezměte mj. plavky, čepici, sandály, svetr, nepromokavou bundu nebo pláštěnku, teplé ponožky.

Kdy jet
Sezona trvá zhruba od dubna do října. Na jaře je studenější voda a obecně platí, že na jaře a na podzim víc fouká a na vodě potkáte méně jiných plavidel. Kvalita vody na Orlíku se ke konci léta může zhoršit (zejména platí pro vzdutí Otavy)

Předpověď počasí a větru
http://www.windguru.cz

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Další z rubriky

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...



Najdete na iDNES.cz