Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Běžkařská klasika, která neomrzí. Přes Orličky tam a zase zpátky

aktualizováno 
Jen málokteré vrcholové partie našich hor mají lepší podmínky pro vyznavače bílé stopy než Orlické hory. Více než 20 km dlouhý hřeben ve výškách nad 900 m nabízí luxus nenáročných terénů, pečlivě udržovaných běžeckých tras a hojných občerstvoven. Zdejších velice mírných profilů se nemusí obávat ani úplný začátečník.

Kunštátská kaple | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Orlické hory máme poněkud z ruky, takže sem jezdíme jenom jednou za uherský rok. A jelikož uherský rok trval v tomto případě už 12 let, došla na Orličky letos opět konečně řada. Na jeden den se nám tam ovšem jet nevyplatí, takže je nutné zajistit předem ubytování.

Na hřebeni stojí jediná Masarykova chata na Šerlichu (1020 m), ta však mívá dlouho dopředu beznadějně obsazeno. Důvodem jsou polské sjezdovky, končící těsně u chaty.

Fotogalerie

Volno naštěstí mívají v hotelu Šerlišký Mlýn schovaném v údolí pod Šerlichem. Jeho nadmořská výška 870 m i cena za nocleh s polopenzí jsou pro nás přijatelné.

Vyhlídka z Anenského vrchu

Auto odstavujeme na velkém parkovišti v sedle pod pevností Hanička, nad nímž se Orlické hory zdvihají do téměř tisícimetrové výšky a kompaktním hřebenem pokračují více než 20 km dál na sever. A to je právě prostor z hlediska běžkařského nejhodnotnější, kde panují nejlepší sněhové podmínky.

A pokud si jich chceme co nejvíce užít, nezbývá než jet až na 28 km vzdálené Vrchmezí, kde mají Orlické hory své severní zakončení, a odtamtud se zase vrátit zpátky.

Dvě stě padesát výškových metrů na nejbližší Anenský vrch nevypadá číselně příliš dobře, výstup je však tak mírný a pohodlný, že se člověk nestačí ani pořádně zapotit. Dvojsměrná, rolbou upravená lyžařská stopa je přitom hned od začátku samozřejmostí.

Hřebenovka Orlických hor z Anenského vrchu

Hřebenovka Orlických hor z Anenského vrchu

Hezkou odměnou za výstup je volně přístupná dřevěná rozhledna na Anenském vrchu (992 m). Ta tu před 12 lety ještě nestála. Máme zrovna štěstí a vidíme celé Orlické hory obalené sněhem i sousední sníženiny utopené v mlze. Z ní vyčuhují Bystřické hory, Králický Sněžník a Suchý vrch. Hezká vyhlídka má o to větší cenu, že je na dlouhou dobu poslední či lépe řečeno jediná. Orlické hory totiž od naší poslední návštěvy poněkud zarostly.

Bufet na Pěticestí

Za Anenským vrchem začíná typické houpavé hřebenové putování, při němž se už na žádném místě neklesne pod 900 m. Červeně značenou magistrálu lemují desítky tu větších, tu zase menších předválečných betonových bunkrů, jimiž jsou Orlické hory doslova prošpikovány. Některé z nich (například Průsek) je možné navštívit i v zimě jako zpestření běžkařského výletu.

V sedle Mezivrší, přes něž vede horská silnička, se u přeplněného malého parkoviště cesta rozdvojuje. Rolbovaná umělá stopa odbočuje po zpevněné lesní cestě (tzv. bunkrovce) vlevo západním úbočím, zatímco červená značka s tradičně vyšlapanou úzkou stopou míří přímo do lesa. Jelikož jsme spíše staromilci s batohy na zádech, volíme druhou variantu a užíváme si klidu křivolaké stopy, houpaček a zatáček mezi smrčky a občas i nějakého toho lavoru ve sněhu. Rychlejší to není, ale hezčí určitě!

Řopík na hřebeni Orlických hor

Řopík na hřebeni Orlických hor

Bufet na Pěticestí

Bufet na Pěticestí

Míjíme Komáří vrch (992 m) a zvolna stoupáme na Pěticestí, kde se obě varianty cest opět spojují, aby se vzápětí stejným způsobem znovu oddělily. Na rozcestí pěti lesních cest, kde se potkávají lyžařské stopy z různých směrů, stojí oblíbený bufet, kolem něhož se šikují zástupy běžkařů. Tekutiny s alkoholem i bez tu tečou proudem, dehydratace na hřebeni Orliček určitě nehrozí.

Od Kunštátské kaple na Velkou Deštnou

Z nabídky pěti lesních cest, resp. strojových lyžařských stop si nevybereme opět žádnou a znovu dáváme přednost jízdě v terénu po červené značce. Určitě chceme vidět barokní Kunštátkou kapli, jeden ze symbolů Orlických hor a jiná než terénní stopa k ní nevede. Okolo kaple byl původně les, pak holoseč a dnes prostor kolem ní opět rychle zarůstá. Neomezené výhledy na sousední hory a do Polska jsou už minulostí.

Více se terén otevře až před sjezdem z kóty Tetřevec (1043 m), který je docela výživný. Kdo ho ustojí bez pádu, klobouk dolů! Následný přechod přes vrch Homole (1001 m) je poslední lyžařskou terénní vložkou, neboť za ním se červená značka už definitivně přimkne k široké lesní cestě se strojovou lyžařskou stopou, která velmi dlouze a trochu únavně stoupá až na nejvyšší vrchol Orlických hor.

Terénní stopou dolů z Komářího vrchu

Terénní stopou dolů z Komářího vrchu

Velká Deštná (1115 m) je opět místem, kde se srocují zástupy běžkařů. Nejvíce při rozcestí u bufetu, méně pak na samotném vrcholu, který postupně ztrácí přitažlivost. Dřevěná vyhlídková konstrukce tady již nestojí a výhledy zaclonily vzrostlé stromy. Zdolání nejvyšší kóty má pouze symbolický význam.

Šerlich a Vrchmezí

Nevýhodou Orlických hor je, že se tu člověk ve vyfrézovaných stopách samovolně moc nesveze. Profily jsou bohužel tak mírné, že se lyže na normálním, nezmrzlém sněhu pořádně ani nerozjedou. Platí to bohužel i pro 3 km dlouhý sjezd z Velké Deštné k Masarykově chatě na Šerlichu, kde se nabízí další, v pořadí již třetí občerstvovací zastávka.

Vynechat stylový dřevěný interiér starobylé chaty určitě nelze, je však třeba počítat s velkými návaly hostů a často i čekáním na uvolnění stolu. Obsluha ale kupodivu pracuje v tomto lidském mumraji efektivně a docela rychle. Oproti roku 2006 tady náchodské pivo zdražilo o 7 Kč na dnešních 30 Kč.

Pár metrů od Masarykovy chaty vede česko-polská hranice a hned vedle se nacházejí konečné stanice několika velkých lyžařských lanovek z polské strany. Dvě se dokonce ve vzduchu kříží, což zájemce o techniku jistě nenechá chladné. Pro nás jsou lanovky hlavně orientačními body k nástupu na okružní lyžařskou trasu kolem Vrchmezí (1084 m) – druhého nejvyššího masívu Orlických hor. Za ním Orlické hory prudce padají dolů a prakticky končí.

Sjezd z Velké Deštné

Sjezd z Velké Deštné

Hotel Šerlišský Mlýn

Hotel Šerlišský Mlýn

Na vrcholu Vrchmezí stávala do konce války chata s rozhlednou, z níž byly při výjimečně dobré dohlednosti údajně vidět věže pražských chrámů. Je škoda, že dnes tady stejně jako na Velké Deštné žádná rozhledna nestojí. Je tu jen malý památník připomínající návštěvu císaře Josefa II., amerického prezidenta Johna Quincy Adamse a hudebního skladatele Fryderyka Chopina.

Na Vrchmezí se náš výlet otáčí a vracíme se zpět po druhé straně kopce směrem na Šerlich. Mezitím však ještě musíme sjet do krásného lesního údolí Bělé k hotelu Šerlišský mlýn a v něm za 550 Kč na osobu absolvovat nocleh s polopenzí.

A další den s menšími obměnami ještě jednou hurá na hřebenovku Orlických hor v protisměru!

Může se hodit

Mapa
1 : 50 000 KČT č. 27 – Orlické hory

Itinerář trasy:
Hanička – Anenský vrch, 4 km – Mezivrší, 6,5 km – Pěticestí, 10 km – Velká Deštná, 20 km – Masarykova chata na Šerlichu, 23,5 km – Vrchmezí, 28 km – Šerlišský Mlýn, 32 km

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Nejhezčí výstup na Praděd. Trasu z malebné osady moc lidí nevyužívá

Výstup na Praděd

Na Pradědu byl skoro každý, ale skutečně nejhezčí cestou se na nejvyšší kopec Jeseníků vydává jen málokdo. Řeč není o...

Další z rubriky

Lyžařů ve střediscích ubývá, ale sněhu je na horách stále dost

Skiareál v Janských Lázních na Černé hoře

Lyžařské areály v českých horách navzdory oteplení stále hlásí velmi dobré podmínky. Na sjezdovkách leží kvalitní...

Sněhu je dost, lyžaře čeká dobrý víkend. Záchranáři nabádají k opatrnosti

Ilustrační snímek

Horská střediska v Česku hlásí před prvním březnovým víkendem ideální lyžařské podmínky. Díky mrazivému počasí si...

Rekordní lavina v Krkonoších: za 48 vteřin se utrhlo 50 tisíc tun sněhu

Archivní fotografie lavinového neštěstí v Krkonoších v roce 1968.

Přesně před padesáti lety se odehrálo největší lavinové neštěstí v moderní historii Krkonoš. Kolem poledne 20. března...

Najdete na iDNES.cz