Běžkařská klasika, která neomrzí. Přes Orličky tam a zase zpátky

aktualizováno 
Jen málokteré vrcholové partie našich hor mají lepší podmínky pro vyznavače bílé stopy než Orlické hory. Více než 20 km dlouhý hřeben ve výškách nad 900 m nabízí luxus nenáročných terénů, pečlivě udržovaných běžeckých tras a hojných občerstvoven. Zdejších velice mírných profilů se nemusí obávat ani úplný začátečník.

Kunštátská kaple | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Orlické hory máme poněkud z ruky, takže sem jezdíme jenom jednou za uherský rok. A jelikož uherský rok trval v tomto případě už 12 let, došla na Orličky letos opět konečně řada. Na jeden den se nám tam ovšem jet nevyplatí, takže je nutné zajistit předem ubytování.

Na hřebeni stojí jediná Masarykova chata na Šerlichu (1020 m), ta však mívá dlouho dopředu beznadějně obsazeno. Důvodem jsou polské sjezdovky, končící těsně u chaty.

Fotogalerie

Volno naštěstí mívají v hotelu Šerlišký Mlýn schovaném v údolí pod Šerlichem. Jeho nadmořská výška 870 m i cena za nocleh s polopenzí jsou pro nás přijatelné.

Vyhlídka z Anenského vrchu

Auto odstavujeme na velkém parkovišti v sedle pod pevností Hanička, nad nímž se Orlické hory zdvihají do téměř tisícimetrové výšky a kompaktním hřebenem pokračují více než 20 km dál na sever. A to je právě prostor z hlediska běžkařského nejhodnotnější, kde panují nejlepší sněhové podmínky.

A pokud si jich chceme co nejvíce užít, nezbývá než jet až na 28 km vzdálené Vrchmezí, kde mají Orlické hory své severní zakončení, a odtamtud se zase vrátit zpátky.

Dvě stě padesát výškových metrů na nejbližší Anenský vrch nevypadá číselně příliš dobře, výstup je však tak mírný a pohodlný, že se člověk nestačí ani pořádně zapotit. Dvojsměrná, rolbou upravená lyžařská stopa je přitom hned od začátku samozřejmostí.

Hřebenovka Orlických hor z Anenského vrchu

Hřebenovka Orlických hor z Anenského vrchu

Hezkou odměnou za výstup je volně přístupná dřevěná rozhledna na Anenském vrchu (992 m). Ta tu před 12 lety ještě nestála. Máme zrovna štěstí a vidíme celé Orlické hory obalené sněhem i sousední sníženiny utopené v mlze. Z ní vyčuhují Bystřické hory, Králický Sněžník a Suchý vrch. Hezká vyhlídka má o to větší cenu, že je na dlouhou dobu poslední či lépe řečeno jediná. Orlické hory totiž od naší poslední návštěvy poněkud zarostly.

Bufet na Pěticestí

Za Anenským vrchem začíná typické houpavé hřebenové putování, při němž se už na žádném místě neklesne pod 900 m. Červeně značenou magistrálu lemují desítky tu větších, tu zase menších předválečných betonových bunkrů, jimiž jsou Orlické hory doslova prošpikovány. Některé z nich (například Průsek) je možné navštívit i v zimě jako zpestření běžkařského výletu.

V sedle Mezivrší, přes něž vede horská silnička, se u přeplněného malého parkoviště cesta rozdvojuje. Rolbovaná umělá stopa odbočuje po zpevněné lesní cestě (tzv. bunkrovce) vlevo západním úbočím, zatímco červená značka s tradičně vyšlapanou úzkou stopou míří přímo do lesa. Jelikož jsme spíše staromilci s batohy na zádech, volíme druhou variantu a užíváme si klidu křivolaké stopy, houpaček a zatáček mezi smrčky a občas i nějakého toho lavoru ve sněhu. Rychlejší to není, ale hezčí určitě!

Řopík na hřebeni Orlických hor

Řopík na hřebeni Orlických hor

Bufet na Pěticestí

Bufet na Pěticestí

Míjíme Komáří vrch (992 m) a zvolna stoupáme na Pěticestí, kde se obě varianty cest opět spojují, aby se vzápětí stejným způsobem znovu oddělily. Na rozcestí pěti lesních cest, kde se potkávají lyžařské stopy z různých směrů, stojí oblíbený bufet, kolem něhož se šikují zástupy běžkařů. Tekutiny s alkoholem i bez tu tečou proudem, dehydratace na hřebeni Orliček určitě nehrozí.

Od Kunštátské kaple na Velkou Deštnou

Z nabídky pěti lesních cest, resp. strojových lyžařských stop si nevybereme opět žádnou a znovu dáváme přednost jízdě v terénu po červené značce. Určitě chceme vidět barokní Kunštátkou kapli, jeden ze symbolů Orlických hor a jiná než terénní stopa k ní nevede. Okolo kaple byl původně les, pak holoseč a dnes prostor kolem ní opět rychle zarůstá. Neomezené výhledy na sousední hory a do Polska jsou už minulostí.

Více se terén otevře až před sjezdem z kóty Tetřevec (1043 m), který je docela výživný. Kdo ho ustojí bez pádu, klobouk dolů! Následný přechod přes vrch Homole (1001 m) je poslední lyžařskou terénní vložkou, neboť za ním se červená značka už definitivně přimkne k široké lesní cestě se strojovou lyžařskou stopou, která velmi dlouze a trochu únavně stoupá až na nejvyšší vrchol Orlických hor.

Terénní stopou dolů z Komářího vrchu

Terénní stopou dolů z Komářího vrchu

Velká Deštná (1115 m) je opět místem, kde se srocují zástupy běžkařů. Nejvíce při rozcestí u bufetu, méně pak na samotném vrcholu, který postupně ztrácí přitažlivost. Dřevěná vyhlídková konstrukce tady již nestojí a výhledy zaclonily vzrostlé stromy. Zdolání nejvyšší kóty má pouze symbolický význam.

Šerlich a Vrchmezí

Nevýhodou Orlických hor je, že se tu člověk ve vyfrézovaných stopách samovolně moc nesveze. Profily jsou bohužel tak mírné, že se lyže na normálním, nezmrzlém sněhu pořádně ani nerozjedou. Platí to bohužel i pro 3 km dlouhý sjezd z Velké Deštné k Masarykově chatě na Šerlichu, kde se nabízí další, v pořadí již třetí občerstvovací zastávka.

Vynechat stylový dřevěný interiér starobylé chaty určitě nelze, je však třeba počítat s velkými návaly hostů a často i čekáním na uvolnění stolu. Obsluha ale kupodivu pracuje v tomto lidském mumraji efektivně a docela rychle. Oproti roku 2006 tady náchodské pivo zdražilo o 7 Kč na dnešních 30 Kč.

Pár metrů od Masarykovy chaty vede česko-polská hranice a hned vedle se nacházejí konečné stanice několika velkých lyžařských lanovek z polské strany. Dvě se dokonce ve vzduchu kříží, což zájemce o techniku jistě nenechá chladné. Pro nás jsou lanovky hlavně orientačními body k nástupu na okružní lyžařskou trasu kolem Vrchmezí (1084 m) – druhého nejvyššího masívu Orlických hor. Za ním Orlické hory prudce padají dolů a prakticky končí.

Sjezd z Velké Deštné

Sjezd z Velké Deštné

Hotel Šerlišský Mlýn

Hotel Šerlišský Mlýn

Na vrcholu Vrchmezí stávala do konce války chata s rozhlednou, z níž byly při výjimečně dobré dohlednosti údajně vidět věže pražských chrámů. Je škoda, že dnes tady stejně jako na Velké Deštné žádná rozhledna nestojí. Je tu jen malý památník připomínající návštěvu císaře Josefa II., amerického prezidenta Johna Quincy Adamse a hudebního skladatele Fryderyka Chopina.

Na Vrchmezí se náš výlet otáčí a vracíme se zpět po druhé straně kopce směrem na Šerlich. Mezitím však ještě musíme sjet do krásného lesního údolí Bělé k hotelu Šerlišský mlýn a v něm za 550 Kč na osobu absolvovat nocleh s polopenzí.

A další den s menšími obměnami ještě jednou hurá na hřebenovku Orlických hor v protisměru!

Může se hodit

Mapa
1 : 50 000 KČT č. 27 – Orlické hory

Itinerář trasy:
Hanička – Anenský vrch, 4 km – Mezivrší, 6,5 km – Pěticestí, 10 km – Velká Deštná, 20 km – Masarykova chata na Šerlichu, 23,5 km – Vrchmezí, 28 km – Šerlišský Mlýn, 32 km

Autor: pro iDNES.cz


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

Sněhu je dost, lyžaře čeká dobrý víkend. Záchranáři nabádají k opatrnosti

Ilustrační snímek

Horská střediska v Česku hlásí před prvním březnovým víkendem ideální lyžařské podmínky. Díky mrazivému počasí si...

Lyžování v Alpách, kde budete jako doma. Zillertal máme doslova za humny

Hochfügen. Když vyjde počasí, tak je to pohádka.

Zatímco Vídeňáci jezdí do Zillertalu hlavně za dobrým jídlem, pro české lyžaře má tyrolské údolí ještě jinou devizu....

Lyžařské areály lákají na prázdné sjezdovky a snížené ceny

Ilustrační snímek

Na horách ve velkých skiareálech jsou stále výborné podmínky pro lyžování. Většina středisek bude otevřena do...



Najdete na iDNES.cz