Oregonské pobřeží je královstvím mostů

  • 2
Pobřeží Oregonu sice není tak známé a navštěvované jako kalifornské, rozhodně však stojí za podívání. Díky většímu množství srážek je tato oblast mnohem bohatší na vegetaci. Oproti vyprahlým kalifornským břehům je prakticky celé oregonské pobřeží zelené. A hlavně - je tady tolik krásných mostů, že je nestihnete fotit!
Na rozdíl od slavné Pacific Coast Highway - silnice č. 1, táhnoucí se od Los Angeles ještě stovky kilometrů nad San Francisko podél azurově modrých, sluncem zalitých vln Pacifiku -  je oregonská pobřežní “Stojednička” jiná: zachmuřenější, melancholičtější, nepřístupnější.

Povětšinou vede vysoko nad divokým kamenitým pobřežím, bičovaným příbojem nebo zpovzdálí shlíží na opuštěné pláže, lemované ocelově šedou hladinou oceánu.

Oproti Kalifornii je v Oregonu větší množství srážek a oblast má tedy bohatší vegetací. Při pohledu do silniční mapy zjistíte, že oproti vyprahlé Kalifornii je prakticky celé oregonské pobřeží zelené - lemuje ho jeden státní park za druhým.

Moře mostů v Oregonu
Jsou zde také četné rybářské osady, vesnice a městečka, soustředěná většinou kolem ústí řek, vlévajících se do Pacifiku. Díky jim tu stojí velké množství mostů, jimiž je oregonská pobřežní silnice charakteristická. Velice jsem si je oblíbil. Dva stejné mosty tu nenajdete.

Napřed jsem si je poctivě fotil, ale po nějaké době jsem to vzdal, bylo jich příliš mnoho - od zeleně natřených ocelových konstrukcí s oblouky nad vozovkou přes tradiční obloukové mosty až po moderní betonové stavby na úzkých nosnících. A všechny působí elegantně.

Pobřeží Oregonu: velryby, tuleni a motokáry

Slavná Oregonská štreka
Oregonské pobřeží bylo konečnou zastávkou na slavné Oregon Trail, Oregonské štrece, táhnoucí se přes tři tisíce kilometrů od města Independence ve státě Missouri až k řece Columbia.

Po této cestě, která tvoří hranici mezi Oregonem a Washingtonem, táhly před více než stoletím vozy amerických průkopníků, směřujících na západ za lepším živobytím. Cesta tehdy trvala čtyři až šest měsíců a byla plná útrap a nejrůznějšího nebezpečí.

Některé její úseky už dlouho předtím používali místní Indiáni a lovci kožešin, ale pro americkou veřejnost tyto oblasti objevila až počátkem 19. století výprava slavných badatelů Lewise a Clarka.

Ti se z pověření tehdejšího prezidenta Thomase Jeffersona vydali prozkoumat americký Severozápad. Vzhledem k průchodu indiánským územím s sebou výprava měla šošonskou tlumočnici, jejíž přítomnost nejednou pomohla přesvědčit nedůvěřivé Indiány o přátelských úmyslech expedice. Občas prý měla plné ruce práce, jako v situaci, kdy Lewis chtěl na Šošony udělat dojem a začal na ně v jejich jazyce omylem volat: “Jsem váš nepřítel!”

Z kalifornské strany je prvním oregonským městem Brookings, navštěvované hlavně pro své parky a pláže, které patří mezi nejčistší ve státě.  Tato oblast je navíc známá coby "banánová zóna" díky svému mírnému klimatu. Bývá zde příjemně i v lednu.

Byla polovina dubna a já jsem spal v autě na jednom z odpočivadel pro motoristy (známé Rest Areas) hned za městem. Musím říci, že ač ve dne jsou všichni rangeři, strážci parku, i policisté ti nejpříjemnější a nejochotnější lidé na světě, v noci vůbec nevidí rádi, když se jim v okrsku někdo potlouká nebo jen spí na veřejném prostranství. I kdyby to bylo ve vlastním autě.

Tyto situace jsem zažil prakticky všude na území kontinentálních USA.  Aljaška a Havaj jsou tradičně tolerantnější, možná díky pohodovějšímu obyvatelstvu. Amerika se prostě bojí a asi není divu.       

Pobřeží jižně od Newportu

Pobřeží jižně od Newportu