Opuštěné Kupari. Zašlá sláva českého podnikání v chorvatském turismu

  • 76
Čechoslováci si oblíbili Jadran už na konci 19. století. Jezdilo se tehdy do Opatije, Dubrovníku a dalších míst. Ve 20. a 30. letech svým počtem na mnoha místech Jadranu dominovali. Opravdovou československou enklávou v Chorvatsku se stala zátoka Kupari poblíž Dubrovníku, kterou však během let pohltil čas. Dnes je jen osamělou a smutnou připomínkou dob dávno minulých.

Malou zátoku Kupari, kde stála ještě těsně po první světové válce prakticky jen stará cihelna, si vyhlédli dva čeští podnikatelé Jaroslav Fencl a Jan Máša. Nakoupili pozemky a u známého pražského architekta Jiřího Stibrala si objednali stavební plány.

V zátoce na místě cihelny vybudovali v roce 1921 československé polostátní mořské lázně Grandhotel Kupari. Celá dostavba byla dokončena v srpnu 1923, kdy bylo k dispozici už 166 pokojů se 340 lůžky.

Stavbu prováděla firma stavitele Aloise Zimy z Bubenče za dohledu stavebního mistra vyslaného z Prahy. Ten najímal české zedníky, tesaře a lakýrníky a dopravoval je z Čech. Ale využívalo se i zdejších lidí.

V hotelu byla zřízena česká a francouzská restaurace, kterou řídil pan Kobylka a Bohuslav Hejda, který dříve působil v hotelu Paříž v Praze. Obě restaurace mohly najednou obsloužit všech 340 hostů.

Ve své době se jednalo o nejluxusnější grandhotel v jižní Dalmácii, který se měl stát základem budoucí „Slovanské riviéry“.

Hotel měl k dispozici vlastní skleník, kde se pěstovaly okrasné květiny a pro kuchyni zelenina, uvnitř hotelu byla zahrada a palmami krytá promenáda. Množství zeleně dávalo příjemný stín, průměrně zde byla o 2°C nižší teplota než uprostřed Dubrovníku.

Armádní kořist

Do Kupari jezdila i prvorepubliková společenská smetánka, například předseda vlády Antonín Švehla, František Udržal (premiér v letech 1929 – 32) nebo pražský primátor Karel Baxa. Prostíralo se na stříbře a hotel dokonce figuroval i v prvorepublikovém filmu Právo na hřích.

Na Kupari kdysi býval nejlepší grandhotel jižní Dalmácii.

Pro sousední zátoku navrhl Jiří Stibral celé lázeňské městečko, ale tato stavba se už nikdy nerealizovala. Po roce 1945 pak převzala lázně jugoslávská armáda a udělala z nich svou zotavovnu. Přistavěla další objekty včetně samostatné vily pro Josipa Broze Tita. Nakonec tu bylo pro rekreanty připraveno devět dalších hotelů a celková ubytovací kapacita v zátoce se tak vyšplhala až na 4 500 hostů.

Konec všeho nastal s příchodem Chorvatské války o nezávislost v roce 1991 a dodnes hotel velmi chátrá. Chorvatsko nicméně před dvěma lety vyhlásilo plán na jeho rekonstrukci a revitalizaci.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz