Do roku 2018 vstupují cestovní kanceláře, letecké společnosti i hotely s optimismem. Loňský rok byl výborný, lidé cestují stále víc a to po celém světě. Je to vcelku logické, ekonomika roste a především ropa je stále levná. Přestože nelze očekávat, že příštích 20 let to bude stále stejně optimistické, tak je pravděpodobné, že celkově obor cestovního ruchu zažije zlatá léta.
Cestování je dnes velmi levné, a tak se na výlet, dovolenou, služební cestu nebo za prací budou vydávat lidé, kteří dříve stěží dojeli do vedlejšího města. A tím samozřejmě nemyslíme Evropany nebo Američany, ale lidi z rozvojových zemí. Důkazem je loňský rok, kdy letecká doprava nejvíce rostla v Asii, naopak nejmenší růst byl v USA.
Rizika tu rozhodně jsou, především cena paliva může trend zpomalit, posunout a nebo zcela zastavit. Ekonomické krize asi také přijdou a jistě budou mít vliv. Ale buďme optimisté a podívejme se, jaké revoluce se v cestování dnes odehrávají.
Letecká doprava
Za posledních deset let se letecký provoz výrazně zvýšil. V roce 2007 přepravily letecké společnosti na celém světě zhruba 2,5 miliardy cestujících, loni to už byly čtyři miliardy.
Letecká doprava totiž nikdy nebyla tak levná jako teď. Palivo jsme již zmínili, druhým aspektem je současná silná pozice nízkonákladových dopravců, kteří prakticky změnili kontinetální leteckou dopravu. Ještě před deseti lety stála běžně letenka z Prahy do velkých evropských měst obvykle více než 10 tisíc korun. Dnes jsou běžné ceny čtvrtinové či dokonce pětinové.
Low-costům se přizpůsobily klasické aerolinky a výsledek je ten, že kontinentálně se teď létá podle pravidel „nováčků“. Odbavený kufr je za příplatek a jídlo zdarma je na krátkých tratích výjimečná záležitost. A cestujícím to zjevně nevadí, protože celkově platí méně.
A nyní se podobná revoluce, která se na krátkých trasách začala formovat v minulém desetiletí, přenáší na dálkové lety. Ale po pořádku.
Airbus A321 LR
Airbus A321 LR
Dlouhá léta se u dálkové dopravy počítalo s konceptem létání mezi uzlovými letišti. To znamená, že v Evropě většina dálkových linek směřuje do Paříže, Frankfurtu, Londýna a Amsterodamu. Na těchto letištích pak cestující přestoupí a do svého města doletí lokální linkou. Má to logiku, dálková letadla jsou velká, obvykle pojmou 200 až 500 cestujících a aerolinky je snáze obsadí na hlavních trasách. I proto vznikl obr Airbus A380 se dvěma palubami a kapacitou i hodně přes 500 cestujících.
Posílat velká letadla se prostě mezi menšími letišti vyplatí jen někdy a někde. Příkladem budiž Praha, kam celoročně létá jen několik velkých letadel, v letní sezoně pak o pár víc. A to je současná situace, před pár lety bylo dálkové letadlo na Ruzyni svátkem leteckých fanoušků.
Airbus A321 LR
A proč tedy aerolinky nevezmou malá letadla z lokálních linek? Ale vezmou, třeba Travel Service takto létá klidně do Karibiku a létal třeba i do Thajska. Ale vždy s mezipřistáním a když byl špatný vítr, tak těch mezipřistání bylo klidně několik. Jenže to stále bylo a je ekonomičtější než velké letadlo, které se obtížněji obsazuje, je samo o sobě dražší a dražší je také jeho provoz.
Ovšem pozor, je tu revoluce. Ještě letos dodá Airbus první kusy nového letadla A321 LR z řady Neo. To je na první pohled obyčejné letadlo pro krátké trasy s jednou uličkou a kapacitou okolo 200 míst (maximem je 240 sedaček). S jeho předchůdcem jste asi už letěli do Paříže nebo na dovolenou k moři. Jenže A321 LR má dolet 7 400 kilometrů, což je mezi jednouličkovými letadly rekord. A je to dost na to, aby toto letadlo zvládlo bez mezipřistání let mezi Prahou a New Yorkem nebo Prahou a Bombají (infografika doletu zde).
Airbus A321 LR
Současná letadla stejné kategorie, včetně nových modelů Airbusu a Boeingu, mají dolet o jeden až dva tisíce kilometrů kratší, což byl dosud limitující faktor.
Právě nový airbus pravděpodobně změní dálkovou dopravu. S maximálně jedním mezipřistáním pokryje bez problémů většinu exotických destinací z Evropy, USA i Asie. A i bez mezipřistání výrazně zvýší operabilitu aerolinek. To umožní spojit napřímo menší města a zahustit tak síť linek. Na druhou stranu, trávit osm hodin v malém letadle není moc příjemné. Ovšem ceny letenek mohou spadnout natolik, že při příští dovolené už nebudete vybírat mezi Paříží a Madridem, ale klidně mezi Portem a New Yorkem. Cena se moc lišit nebude.
Ubytování
Zimmer frei, obvyklý nápis v devadesátých letech lákající německé turisty, už moc k vidění není. Přesto je to aktuálnější trend než kdy jindy. Před deseti lety vznikla společnost Airbnb, a dnes nabízí víc pokojů po celém světě než tři největší hotelové řetězce dohromady. Pokoj, byt či dům u Airbnb najdete téměř ve všech zemích světa a pravděpodobně ve všech důležitých obcích. A i těch nedůležitých. Navíc i vy můžete být hoteliérem.
Pronájem bytů pro turisty je trend, který bude ještě růst. Vedle Airbnb je několik dalších platforem, které počet pronajímaných jednotek ještě zvýší. Hotelům a jejich investorům se to logicky moc nelíbí, ale aktuálně to tolik nevadí, cestuje se hodně a obsazenost je velmi dobrá. Až přijde krize, bude hůř.
Ale to běžného turistu nebo cestovatele moc trápit nemusí. Ceny ubytování drží nové služby na relativně přijatelné úrovni, především v době špiček, jako jsou prázdniny a svátky, už nemohou hotely ceny tak šponovat. A jak již bylo zmíněno, vydělat na tom může i váš byt, dům nebo chata.
Jenže je tu jiný problém, který řeší třeba i Praha. Stále větší poptávka žene do kolotoče krátkodobých pronájmů další a další nemovitosti. Logicky tam, kde je velký zájem. Tedy do center populárních měst a na pláže či hory po celém světě. To vede ke zvyšování cen nemovitostí a přeměně mnoha míst na turistická gheta. To, co dnes ještě nevypadá jako zásadní problém, se za dvacet let může proměnit v něco, co si nechceme připustit.
Ono je to trochu patrné již dnes. Velká města to ještě dokážou zamaskovat, ale třeba přímořská nebo horská střediska se mimo sezonu pomalu stávají městy duchů. Autenticita takového místa je ta tam. V sezoně, když lidé přijedou na pláž nebo na sjezdovku, to většině nemusí vadit, ale pokud se trend zásadně nezmění, tak to začne otravovat i nenáročné turisty. Místní kuchyně bude stejně autentická jako laciná kuchařka, podle které tam budou vařit. Protože nebudou vařit místní, ale lidé, kteří jen na sezonu přijedou za prací.
Majitelé nemovitostí už budou bydlet úplně jinde, protože se jim to vyplatí. V obchodech budou jen věci pro turisty a jen to, co se za sezonu prodá a nebo po ní dá odvézst pryč. A když přijde krize, tak místo zchátrá za dva roky. Na podobná města duchů jsme se mohli jezdit dívat při minulé krizi ve Španělsku, kde se mnoho přímořských oblastí stalo turistickými ghety už dávno. A nebyl to hezký pohled.
Dovolená 2038
Za dvacet let bude pro nás svět menší. Díky levným letenkám se dostaneme v podstatě kamkoliv a v letních katalozích cestovek budou vedle sebe Chorvatsko i Thajsko. Cenový rozdíl nebude zásadní. Podíl individuálních cest ještě vzroste, proto i cestovky budou muset své katalogy notně rozšířit, aby byly konkurenceschopné.
Připlácet se bude za pobyt v hotelu a cestu „pohodlným“ letadlem. Kdo bude chtít ušetřit, poletí low-costem a bude bydlet v soukromí. Oproti současnému stavu ale bude turista vybírat z mnohem širší palety destinací. Současná exotika už nebude exotikou, filipínské pláže budou stejně dostupné jako Mallorca. Asi stále o něco dražší, ale v akci, kdo ví.
Může se totiž klidně stát, že se bude připlácet za blízká místa, protože kratší cesta bude šetřit čas. A taková Mallorca nebo řecké ostrovy se mohou stát luxusním místem. Protože místní úřady si zavčas uvědomí, že vznik turistických ghet je kontraproduktivní a výrazně omezí přeměnu běžných obydlí na domácí hotely. Omezovat domácí ubytování se už dnes snaží mnoho měst, namátkou Barcelona, Amsterodam a mluví se o tom i v Praze. Naopak v rozvojových zemích bude tento trend výrazně sílit. Staví se tam o sto šest a investiční apartmány k takovému využití vyloženě svádějí.
Nová exotika nebudou nutně tropické pláže a hory na druhé straně světa. Bude to třeba Šumava, kde se bude platit zlatem ubytování v obci, kde budou jen dva hotely a tři apartmány a jinak tam budou bydlet místní. A kteří budou region budovat a nebudou jen otevírat mexické restaurace či indická bistra.
Exotikou prostě budou autentická místa, která masový turismus ještě neznásilnil. Budou drahá a tak si svůj status udrží. Doprava tam bude složitá, ubytování omezené. A vůbec to nebude muset být na druhé straně světa.
