Parádní arabský svět bez turistů a selfie tyček. Čtyři zastavení v Ománu

  • 18
Nepotkáte turisty s batůžky pořizující selfíčka na každém rohu, nezažijete přelidněné pláže ani dotěrné prodavače. Omán stojí jaksi stranou turistického ruchu. Přitom nabízí nevídané přírodní úkazy, zachovalé starobylé památky, celoročně teplé moře a prázdné pláže. A navíc bezpečí, čistotu a rozvinutou infrastrukturu.
Reklama

Brzo ráno, ještě než se ohnivá koule vyhoupla nad písečné duny, jsme se proháněli s větrem o závod po poušti bez obav z policejních radarů. Jedinými svědky výrazného překročení rychlosti byly povýšené pohledy dromedárů spásajících suché listy keřů a bodláků.

Před polednem překonala venkovní teplota 47 °C. Na silnici vedoucí do města Nazvá probíhá rozsáhlá rekonstrukce. Silnice 1. třídy se tady brzy změní v dálnici, tak jako ostatní komunikace spojující hlavní město s 11 guvernoráty.

Fotogalerie

Těžká stavební technika víří mračna prachu, která krotí zavlažovací cisterny, mezi nimi pracují dělníci neproniknutelně zahalení do turbanů, beduínských muzzarů a nejrůznějších šálů a šátků. Tak nějak si představuji pekelnou práci. V Ománu ji většinou vykonávají Indové, Pákistánci, Bangladéšané.

Hlavní silniční tahy mají ve vynikajícím stavu. Žádné vyježděné koleje ani zvlněné povrchy. Na odstavných parkovištích čisto. Ve vzpomínkách se vracím na naši D1.

Podobných paradoxů potkáte v Ománu více. Zjišťujeme, že jsme v mnoha směrech měli o této zemi falešné představy. Neuvidíte tam obludné betonové hotelové komplexy ztracené v pouštním písku, ani prosklená monstra v centru měst, která jsou výsledkem stavebního boomu posledních let v sousedních Spojených arabských emirátech.

Vydejte se s námi na čtyři různá zastavení, která jsme si na naší cestě naplánovali. Jedna zastávka rovná se jeden den.

První zastávka - Vádí Dayqah

U Quriyatu uhýbáme z hlavního tahu mezi Maskatem a Súrem doprava. Patnáct minut šplháme klikatou silnicí do hor Al-Hadžar (Al Hajar Ash Sharqi). Nejde nám na rozum, jak se v této totálně vyprahlé krajině bez jediného zeleného lístečku může skrývat přehrada zásobující ománské hlavní město pitnou vodou.

Podle plánů má vzniknout na protilehlém břehu přehradní nádrže Vádí Dayqah...

Podle plánů má vzniknout na protilehlém břehu přehradní nádrže Vádí Dayqah luxusní hotel.

Přehradní hráz vysoká 75 metrů se nachází ve vzdálenosti 109 kilometrů...

Přehradní hráz vysoká 75 metrů se nachází ve vzdálenosti 109 kilometrů jihovýchodním směrem od hlavního města Maskatu.

Zázrak má na svědomí vádí Dayqah, které jako jedno z mála v Ománu má tekoucí vodu po celý rok. Po staletí stékala voda volně do moře a přívalové povodně v zimních měsících s sebou odnesly vše, co jim stálo v cestě. Někdy i celé vesnice. Podle provedených měření, která předcházela výstavbě přehrady, se od roku 1978 v moři ztratilo 720 milionů kubíků vody.

Dnes 420 metrů dlouhá a 75 metrů vysoká přehrada zadržuje 100 milionů metrů krychlových. Klidnou modrozelenou hladinu přehradní nádrže obepínají ze všech stran rozpálené holé skály. Pohled natolik překvapivý, jako byste uprostřed šumavských hvozdů najednou objevili poušť s velbloudem.

Druhá zastávka vádí - Bání Chálid

V uzoulinké uličce lemované vysokými kamennými ploty a vybetonovaným závlahovým korytem proti nám vyrazila mohutná bílá toyota, pak další. Sněhobílé tuniky dišdáši a pestré čepičky nazývané kummar zdobí hlavy chlapců do věku maximálně 10 let. Jak se dozvídáme, chlapecká škola z Nazvá se vrací ze školního výletu.

Zaparkovali jsme auto a vydali se zeleným údolím vzhůru. Po několika stovkách metrů se nám otevřel pohled na skalní jezírka a vodopády vádí Baní Chálid. V každém návštěvníkovi okamžitě vyvolají touhu svléknout kalhoty a ponořit se do chladné křišťálově čisté vody.

Voda vytékající z jezírek zavlažuje drobná políčka, zeleninové zahrady a...

Voda vytékající z jezírek zavlažuje drobná políčka, zeleninové zahrady a palmové háje.

K návštěvě zvolte pozdní odpoledne v pracovní dny. S dobře naplánovanou hodinou budete mít vysokou šanci, že se vyhnete turistům, kteří sem přijeli za stejným zážitkem jako vy. Pak si tu vychutnáte očistný klid. Každým pórem budete vnímat jedinečnost zázraku přírody ukrytého hluboko v neprostupných horách.

Plavu proti mírnému proudu a hlavou se mi honí myšlenky, jak dlouho asi budou mít návštěvníci ještě možnost zaplavat si v tomto až nadpozemsky krásném přírodním koupališti.

Vzpomínám na koupání v bazéncích v tureckém Pamukkale před 30 lety. Termální prameny tento přírodní zázrak tvořily čtrnáct tisíciletí a lidé jej dokázali za necelých 15 let zničit. Dnes je tam koupání striktně zakázáno. Vádí Baní Chálid je otevřené, dokonce se vstupem zdarma. Jak dlouho? Druhý důvod, proč se co nejrychleji vydat do Ománu.

Třetí zastávka falaj Al- Khatmayn

V Ománu je více než tři tisíce historických aflaj (zavlažovacích systémů). Vždy se jedná o vodu proudící v korytech nebo podzemních kanálech čerpanou bez použití mechanizace. V sultanátu rozlišují tři typy těchto systémů. První (Al-dawoodi falaj), je vedený většinou hluboko pod zemí a disponuje vodou po celý rok. Některé tyto systémy (Al- Khatmayn a Daris) jsou dokonce zapsány v seznamu světového dědictví. Druhý systém (Al- ghaili falaj) je převážně závislý na dešťové vodě a v období sucha rychle vysychá.

Třetí způsob (Al-ayni falaj), získává vodu z přírodních vývěrů a pramení vysoko v horách jako naše řeky. Některé systémy zavlažování využívající tento způsob (Al-muyassar, Al-jeela a Al-malki) také patří do seznamu světového dědictví.

Pohledy, které se vám naskytnout při pohledu z okna hotelu Sahab na pohoří...

Pohledy, které se vám naskytnout při pohledu z okna hotelu Sahab na pohoří Džebel Achdar.

Navštívili jsme většinu z nich, ale nejvíce z nich se nám líbil falaj Al- Khatmayn, který protéká vesnicí Birkat Al Mawz nedaleko bývalého sídelního města Nazvá. Nad korytem s proudící vodou tu jsou vybudovány kamenné domečky bez oken a dveří sloužící k očistě místních obyvatel. Počkali jsme, až se několik mladíků vykoupe a vyčistí si zuby a pak jsme se i my osvěžili ve veřejné „falážové koupelně“.

Čtvrtá zastávka – Džebel Achdar (Jebel Akhdar)

Šplháme na druhý rychlostí stupeň do prudkého svahu v očekávání, že už brzy uvidíme Zelené hory, jak se v arabštině pohoří jmenuje. Že zahlédneme granátová jablka a meruňky, jak nám slibují turistické příručky. Zatím nás obklopují vyprahlé skály, nikde ani živáčka.

Překonáváme poslední sedlo a před námi se otvírá pohled na širokou náhorní plošinu rozprostírající se ve výšce dvou tisíc metrů nad mořem. Nádherná zeleň a ovocné sady se skrývají pod námi v bludišti vádí a terasovitých políček.

Ománu je snad celkem 500 dochovaných hradů. Mezi nejkrásnější patří pevnost...

Ománu je snad celkem 500 dochovaných hradů. Mezi nejkrásnější patří pevnost Bahla.

Věž pevnosti v Nazvá postavená v 17.století.

Věž pevnosti v Nazvá postavená v 17.století.

V naprosté izolaci od civilizace je po staletí obdělávali příslušníci kmene Rijám. Stará vesnice Vádí Bani Habib je ale už 40 let zcela opuštěná. Její křivolaké uličky a domky slepené z kamenů a bahna jsou turistickým magnetem pro návštěvníky z celého světa. Určitě nejkrásnější horskou vesnicí z nepálené hlíny je Misfat Al Abriyeen, vzdálená necelých 120 kilometrů od Vádí Bani Habib. Po cestě si nezapomeňte prohlédnout mohutnou pevnost Bahla.

Počet míst, které se vyplatí v Ománu navštívit, by byl pořádně dlouhý, jen dochovaných hradů a pevností tu najdete téměř pět stovek. Svá zastavení si naplánujte podle rozpočtu a délky dovolené. Pokud ale můžeme poradit, prohlídku Maskatu a pár dní pobytu u moře si nechte až na konec, abyste si od té krásy alespoň trochu odpočinuli.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

18 příspěvků v diskusi