Jsme na místě. Tady někde podle navigace stojí hotel, v němž máme dnes přespat. Ovšem noční scéna, kterou osvětlují reflektory naší mazdy, je skutečně děsivá.
Proplétáme se uzoučkými uličkami starého města z hlíny. A to je liduprázdné. Rozpadá se. Několikapatrové domy jsou dávno opuštěné, plné trhlin, některým se už propadla střecha a zhroutila se část stěn. Na zemi se povalují trosky a kužely světel mezi nimi jen tu a tam vyplaší schovanou kočku. Pak přijíždíme na malé náměstíčko, kde je pár domů opravených. Jeden z nich je naštěstí i náš penzion.
Starou hliněnou čtvrť podhorského městečka Al-Hamra na severovýchodě Ománu si můžeme pořádně prohlédnout ráno. Od stolu na střeše hotelu s bohatou arabskou snídaní vypadá úplně jinak než v noci. Je to bizarní pohled.
Čtyři sta let stará čtvrť až čtyřpatrových domů z nepálené hlíny a palmových kmenů patří k nejstarším v Ománu. Vystavěl je kmen Al-Abri a lidé tady žili ještě docela nedávno. Díky státním sociálním programům však získali pohodlnější bydlení dál ve městě a tradiční obydlí opustili. Sem tam se pár domů podařilo opravit, ale jako celek se prázdné hliněné město nevyčíslitelné historické hodnoty pomalu rozpouští a vpíjí zpátky do země. Škoda...
My se v žáru slunečních paprsků, které mají v poledne pořádnou sílu, začínáme rozpouštět také. A tak šlápneme na plyn naší vypůjčené Mazdy 6 a stoupáme se ochladit do hor.
Voňavý kebab
Jízda autem po ománských silnicích je skutečný požitek. Cesty jsou velkoryse široké, asfalt hlaďoučký a bez výmolů a hlavně – provoz je minimální. Litr benzinu navíc stojí asi desetikorunu (psali jsme v prvním díle našeho cestopisu), a tak nic nebrání tomu, abychom silnice ropného sultanátu pořádně procestovali.
Historie pevnosti Nakhal sahá až do předislámské doby. V 17. století ji přestavěli Ománci a definitivní podobu dostala v roce 1990.
Cestou z hlavního města Maskat do Al-Hamry se nám to daří opravdu skvěle. Chceme totiž navštívit nádherné a dokonale zachovalé starobylé pevnosti Nakhal a Rustak, a tak nejedeme přímo nejkratší cestou. Z Rustaku to chceme do hliněného města střihnout přes hory. Podle mapy tam silnice vede, tak žádný strach.
Autovýlet po Ománu |
Prvních pár kilometrů svištíme stovkou po pohodlném asfaltu a už plánujeme, co si zhruba za hodinku dáme k večeři. Pak se na silnici objevují první díry, asfalt se mění v šotolinu, přibývají kameny... A za chvíli už s naší placatou dvojkolkou poskakujeme po balvanech a výmolech sotva rychlostí chůze.
Kolem nás projíždějí výhradně esúvéčka a pickupy s náhonem na všechna čtyři a my to poníženě otáčíme. Podle mapy vede nejkratší asfaltová cesta přes město Idri – měří 250 kilometrů... Obraz šťavnatého kebabu a džbánu ledového pomerančového džusu pomalu bledne.
Proklínáme naši naivitu. Jenže cesta odsýpá jak písek v pouštním větru samum, a tak o tři hodiny později sedíme v našem hliněném hotelu a před sebou máme kouřící talíře s dokonalou arabskou večeří. Holt, když se nepouštíte do moc divokých dobrodružství, cestuje se po Ománu velmi příjemně.
Magické výhledy cestou k ománskému „Grand kaňonu“, jak se přezdívá překrásnému vádí Ghul.
Na drsnou horskou cestu se chceme určitě vrátit, ovšem až ve čtyřkolce, kterou si později vypůjčíme.
Káva s datlemi
Teď v našem bílém krasavci z Japonska vykružujeme serpentiny nad Al-Hamrou a míříme do horského orlího hnízda Misfat Al-Abriyeen. Leží v tisíci metrech a ještě nedávno se sem dalo vystoupat jen pěšky nebo na oslím hřbetě. Nyní sem vede pohodlná silnice. Také zde, jak název napovídá, žijí lidé kmene Al Abri. Vystavěli tu nádherné pitoreskní sídlo plné křivolakých uliček. I dnes v nich můžete potkat osly s hromadou nákladu na zádech.
Díky důmyslnému zavlažovacímu systému se zahrady vesnice Misfat Al-Abriyeen zelenají.
Nejzajímavější je tu zavlažovací systém nazvaný „aflaj“, což v arabštině znamená „rozdělený do částí“. Dva tisíce let stará technologie v Ománu funguje na řadě míst a od roku 2006 patří na seznam UNESCO. Důmyslná spleť kanálků rozděluje drahocennou vodu mezi obyvatele vesnice. Díky tomu se pod horským hnízdem zelená svěží datlová zahrada.
Kousek nad ní natrefíme na malebnou hospůdku, kde si vsedě na kobercích objednáme skvělou místní kávu s kardamomem. Ománci k ní tradičně servírují sladké datle. Spolu s výhledem do údolí dokonalá kombinace.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
