To už pak fakt není problém kdykoli popadnout plavky, zajít si na nejbližší pláž a v klidu se vykoupat.
Nám, suchozemským krysám, však nezbývá nic jiného, než pokorně dojet na letiště - s kufry a slunečníky, s dětmi a kočárky, s knížkami a opalovacími krémy – absolvovat všechny ty nekonečné fronty a úřednické procedury, nasednout do letadla a strávit v něm pár hodin. Teprve pak se (většinou jednou do roka) unavení a uštvaní ocitneme na břehu mořském, najdeme si nějakou tu pláž a v klidu se vykoupeme. Tak co, je to spravedlivé?!
Olympská riviéra
Nám nejbližší řecké letiště je makedonská Soluň čili Thessaloniki, kam z Prahy doletíte za necelé dvě hodiny. A pak máte dvě možnosti – buď jet od druhého největšího řeckého města směrem na jihozápad a poznat pláže Olympské riviéry, nebo jet na východ na některý z "prstů" poloostrova Chalkidiki.
Nejvyšší řecký masiv Olympos (2917 metrů) je dominantou celého severozápadního pobřeží, z něhož strmě ční k nebesům. Sídlo bohů v celé kráse se ovšem podaří spatřit málokomu, protože vrcholky hor jsou neustále zahaleny mraky, i když všude kolem svítí sluníčko.
"V Diově království nikdy neprší, nikdy nepadá sníh, je tam věčně jasné, radostné léto. Níže však se válejí oblaka, která zakrývají vzdálenou zemi. Tam na zemi jaro a léto vystřídá podzim a zima, radost a veselí se střídá s neštěstím a hořem. Je pravda, že i bohové znají smutek, ale ten rychle přejde a na Olympu se znovu usídlí radost," – dočteme se ve Starořeckých bájích.
Zatímco pláže Olympské riviéry jsou dlouhé, rozlehlé a velice ploché, stačí ujet ze zdejších přímořských letovisek doslova jen pár kilometrů a ocitnete se v krásných horách, které nabízejí nesčetné procházky a horské túry, od těch nejjednodušších, až po velice náročné.
|
Více o výstupu na Olymp - ZDE |
Vzhůru na horu bohů
Olympos byl už v roce 1938 vyhlášen prvním řeckým národním parkem – do výše kolem 2100 metrů roste jedle kefalonská, pak borovice černá i bělokorá, na vápencích roste mnoho druhů alpínek, zčásti endemických, žijí tu vlci i orli.
Zvláště u náročnějších túr je však zapotřebí mít buď pořádné zkušenosti nebo alespoň místního průvodce. Počasí na Olympu může být až překvapivě proměnlivé a svoji zvědavost nahlédnout nahoru až k antickým bohům zaplatili dokonce někteří lidé i životem.
Začněte v Litochoru
Výchozím místem všech procházek a túr je malá, ale úpravná a milá horská víska Litochoro. Právě tady sídlí řada místních cestovních agentur, které zprostředkovávají poznání tohoto zvláštního a mystického kousku řecké země.
Několikakilometrové nenáročné procházky podél toků říček nebo po některé ze značených stezek ovšem můžete absolvovat kdykoli sami. Zdejší překrásná a dá se říci ještě stále panenská příroda určitě stojí alespoň za jeden takový výlet.
V údolích se občas skrývají i trosky bývalých klášterů, z nichž je patrné, jak výstavné a honosné kdysi byly. Jenže to, co nezničili za své nadvlády nad Řeckem Turci, podařilo se za druhé světové války Němcům. A tak není výjimkou, že u takových ruin uvidíte stany a přívěsy, v nichž žijí nadšenci, kteří se snaží vrátit klášterům jejich původní krásu. Pořádají dobrovolné sbírky a trpělivě kámen po kameni staré památky obnovují.
Kožich v létě? Proč ne?!
Samotná přímořská letoviska na Olympské riviéře působí až domáckým dojmem. Neuvidíte tu velké a rozlehlé hotelové komplexy, jen malé hotýlky a rodinné penziony, v nichž většinou dcera sedí v recepci, máma s babičkou vaří, synové jsou v roli číšníků a tatínek si hraje na mezinárodního hoteliéra.
Útulné restaurace v malých pravoúhlých uličkách nebo na mořském břehu nabízejí všechny dobroty řecké kuchyně i vinohradů a při podvečerních toulkách kolem zdejších krámků vás zaujme zejména nesmírné množství kožešnických obchodů a butiků.
Právě na severu Řecka je totiž nejvíce továren a manufaktur na zpracování a šití kožešin, takže právě tady mají svůj původ jak luxusní kožichy pro modelové domy světových značek, tak i docela obyčejné kožíšky pro normální lidi.
Je poněkud paradoxní, že v letním podvečerním žáru lidé nakupují právě toto chlupaté zboží, ale proč ne – když jsou tak levné? Stále více však přibývá těch, kdo odmítají nosit pravé kožešiny a tak dlužno říci, že zatímco ještě před pár lety v malém letovisku zvaném Paralia byly na dvě stovky takových krámků, tak teď už jich je "jen" pár desítek. Nosit kožichy a kupovat je či ne? To je zcela na vás!
|
|
Mezi nebem a zemí
Mezi nejnavštěvovanější řecké pamětihodnosti patří skalní kláštery Meteora, k nimž se vyjíždí nejlépe právě z Olympské riviéry. Je to odsud asi dvě stě kilometrů a díky loňské olympiádě vede převážná část cesty po zcela nové perfektní dálnici.
V Thessalii vytvořila příroda ze strmě čnících skalisek jakýsi kamenný les a na téměř každé skalnaté homoli se tu krčí nějaký ten klášter.bPrvní mniši a poustevníci se tu začali usazovat již od 11. století, ale teprve o tři století později tu začaly vznikat první kláštery.
Jako první byl postaven klášter Metamorfosis, založený v roce 1356 mnichem Athanasiem, který přišel z poloostrova Athos, na skále, čnící do výše 534 m n.m. Klášteru se začalo říkat Megalon (Velký) Meteoro (vznášející se – podle dojmu, jaký vzbuzoval, že se totiž vznáší vysoko nad zemí). Podle něj pak se množné číslo "meteora" začalo používat pro všechny zdejších kláštery, jichž zde v 15. a 16. století vzniklo celkem 24.
Jednotlivé kláštery však mezi sebou soupeřily a od 18. století je zaznamenán úpadek jednotlivých svatých míst, mnozí svatí muži kláštery opustili a přesídlili do mnišské republiky Athos, a tak dnes je obydleno už jen pět klášterů.
Při jejich návštěvě je třeba striktně dodržovat některá pravidla – například muži musejí mít dlouhé kalhoty a košile nebo trička s rukávy, ženy nesmí mít hluboké výstřihy a odhalená ramena a pokud mají šortky, musejí si při vchodu do kláštera obléci dlouhé sukně, které jsou tu za poplatek k dispozici. Připravte se ovšem na to, že turisté jsou všudypřítomní a obrňte se trpělivostí.
Určitým zadostiučiněním může být fakt, že většina výtěžku ze vstupného jde na opravu zdejších památek, aby je mohli obdivovat i další generace zájemců z celého světa.
|
Může se hodit *Pokud pojedete ke klášterům Meteora přes město Larisa, nedejte se odradit jeho nepříliš poutavým vzhledem! V centru je pěší zóna se spoustou značkových obchodů a prý se tu nakupuje nejlépe a nejlevněji v celém Řecku. *Při opalování je třeba používat vysoké ochranné faktory, protože slunce je ostré, a osvěžující vánek "meltémi" může klamat. Děti chráníme pokrývkou hlavy a nohy před pálícím pískem ochrání plážové boty. Koupání "nahoře bez" se toleruje, nudistické pláže neexistují - veřejná nahota je v rozporu s pravoslavnou morálkou. *Měnovou jednotkou v Řecku je euro. Kreditní karty jsou akceptovány v turistických střediscích, půjčovnách aut a větších hotelích, častěji je však vyžadováno placení v hotovosti. Problémem může být použití kreditní karty u benzinových pump. Při placení kreditkou v obchodech se vyžaduje předložení pasu. *U otevřených archeologických nalezišť není povoleno používání stativů, v muzeích a kostelích není povoleno fotografování s bleskem. V některých muzeích je dovoleno fotografování se stativem a bleskem za poplatek. *Mezi zajímavé suvenýry patří ikony, které jsou k dostání v nejrůznějších velikostech a v nejrůznější kvalitě. Pravé ikony, označené "hand painted" jsou velice drahé, levnější jsou ikony "hand made" - obrázky, lepené na ručně vyřezávané dřevo. |
 Pohled do údolí Enipea během výstupu na Olymp |
 Meteora v Řecku |
 Meteora |
 Meteora |
 Meteora |
