Robustní vozidlo projede břeh plný bláta a příď se rachotem zakousne do hladiny exotické řeky. Voda létá na všechny strany a řidičovy ruce krotí volant stroje namáhavě se probíjejícího proudem. Skutečnost, kterou si na dovolené může dopřát i běžný smrtelník nebo jen romantická představa?
I u českého turisty dnes přestává být neobvyklé, když si v zahraničí půjčí vůz a vyrazí poznávat místní krásy na vlastní pěst. V elké řetězce mezinárodních půjčoven mají zastoupení i v tuzemsku, takže není problém si vybrat a zamluvit auto ještě před odletem. S jídlem však roste chuť, a tak i našinec se už mnohdy nespokojí s běžným vozem, kterým brázdí silnice doma, a chce si dopřát něco nevšedního. A co může být lákavějšího, než takzvaný offroad, neboli vůz, jemuž je jedno, jedeli po silnici nebo mimo ni? Řada lidí už podobné vějičce podlehla. A výsledek? Jen velmi málo z pocitu dobrodružné dovolené a mnohem více zklamání. Důvod rozčarování přitom bývá stále stejný: off road totiž bývá příliš drahou hračkou, s níž si umí jen málokdo z dospělých skutečně hrát. Pro některé nadšence, kteří míří do exotičtějších krajin, bývá představa nemít na cestování auto tohoto typu, nemyslitelná. Přitom ani ve vzdálených zemích to ale nemusí být nezbytně nutné. Například chce-li si někdo udělat v Jižní Africe safari na vlastní pěst, stačí mu k tomu obyčejné auto. Snad jen klimatizace navíc se hodí. Zdejší cesty jsou totiž natolik dobře udržované (a to dokonce i v národních parcích), že projíždění blátem a brody, jak se možná někdo bláhově domnívá, se prostě nekoná. V jiných končinách černého kontinentu, jako například v K eni či Tanzánii, se sice návštěvník bez terénního stroje neobejde, ale jen horko těžko si ho zde půjčí bez šoféra. A po pravdě řečeno: komu z běžných řidičů něco říkají takové pojmy jako je jízda s redukcí rychlosti, přepínání náhonu či startování motoru se zařazenou rychlostí a nevyšlápnutou spojkou? To vše přitom patří k základním dovednostem, aby řidič jízdu v obtížném terénu vůbec zvládnul. Navíc v zemích, jako jsou ty posledně zmiňované, není o problémy na silnicích nouze. Počínaje neuvěřitelně zdevastovanými vozovkami plnými výmolů a děr a lapky číhajícími v houští kolem cesty konče. Také s ukazateli směru jsou zde na štíru, takže bez člověka znalého zdejších poměrů se návštěvník tak jako tak neobejde. Půjčovny moc dobře vědí, proč zde tak drahou věc, jako je velké terénní auto, nesvěřovat do rukou nezkušených turistů. Sečte-li se vše, vyplynou z toho dvě skutečnosti: buď se v té či oné zemi bez off roadu jezdit nedá, a potom je na šoférování lepší zapomenout, případně se smířit s dodaným řidičem. Nebo je použití takového auta draze placený luxus - asi jako když člověk vytáhne na komára flintu. Jen málokoho totiž zřejmě nadchne, když se pohybuje po zcela všední silnici zvící české okresky expedičním vozem a za to vše platí až trojnásobek ceny auta normální kategorie.
I u českého turisty dnes přestává být neobvyklé, když si v zahraničí půjčí vůz a vyrazí poznávat místní krásy na vlastní pěst. V elké řetězce mezinárodních půjčoven mají zastoupení i v tuzemsku, takže není problém si vybrat a zamluvit auto ještě před odletem. S jídlem však roste chuť, a tak i našinec se už mnohdy nespokojí s běžným vozem, kterým brázdí silnice doma, a chce si dopřát něco nevšedního. A co může být lákavějšího, než takzvaný offroad, neboli vůz, jemuž je jedno, jedeli po silnici nebo mimo ni? Řada lidí už podobné vějičce podlehla. A výsledek? Jen velmi málo z pocitu dobrodružné dovolené a mnohem více zklamání. Důvod rozčarování přitom bývá stále stejný: off road totiž bývá příliš drahou hračkou, s níž si umí jen málokdo z dospělých skutečně hrát. Pro některé nadšence, kteří míří do exotičtějších krajin, bývá představa nemít na cestování auto tohoto typu, nemyslitelná. Přitom ani ve vzdálených zemích to ale nemusí být nezbytně nutné. Například chce-li si někdo udělat v Jižní Africe safari na vlastní pěst, stačí mu k tomu obyčejné auto. Snad jen klimatizace navíc se hodí. Zdejší cesty jsou totiž natolik dobře udržované (a to dokonce i v národních parcích), že projíždění blátem a brody, jak se možná někdo bláhově domnívá, se prostě nekoná. V jiných končinách černého kontinentu, jako například v K eni či Tanzánii, se sice návštěvník bez terénního stroje neobejde, ale jen horko těžko si ho zde půjčí bez šoféra. A po pravdě řečeno: komu z běžných řidičů něco říkají takové pojmy jako je jízda s redukcí rychlosti, přepínání náhonu či startování motoru se zařazenou rychlostí a nevyšlápnutou spojkou? To vše přitom patří k základním dovednostem, aby řidič jízdu v obtížném terénu vůbec zvládnul. Navíc v zemích, jako jsou ty posledně zmiňované, není o problémy na silnicích nouze. Počínaje neuvěřitelně zdevastovanými vozovkami plnými výmolů a děr a lapky číhajícími v houští kolem cesty konče. Také s ukazateli směru jsou zde na štíru, takže bez člověka znalého zdejších poměrů se návštěvník tak jako tak neobejde. Půjčovny moc dobře vědí, proč zde tak drahou věc, jako je velké terénní auto, nesvěřovat do rukou nezkušených turistů. Sečte-li se vše, vyplynou z toho dvě skutečnosti: buď se v té či oné zemi bez off roadu jezdit nedá, a potom je na šoférování lepší zapomenout, případně se smířit s dodaným řidičem. Nebo je použití takového auta draze placený luxus - asi jako když člověk vytáhne na komára flintu. Jen málokoho totiž zřejmě nadchne, když se pohybuje po zcela všední silnici zvící české okresky expedičním vozem a za to vše platí až trojnásobek ceny auta normální kategorie.
