Téměř přesně před třemi lety jsem se vypravil do indického hlavního města Dillí převzít cenu Kalinga, kterou mi za popularizaci vědy udělilo UNESCO. Letecký přípoj Lufthansy z Prahy do Frankfurtu měl však tak velké zpoždění, že jsem během přistávání viděl ještě ze vzduchu, jak můj přímý transoceánský spoj do Dillí právě startuje. Ochotná úřednice Lufthansy na letišti ve Frankfurtu mi však rychle našla náhradní letadlo, a navíc slíbila zafaxovat na českou ambasádu v Dillí, že přiletím jiným spojem. Nastoupil jsem proto bezstarostně do obřího jumba společnosti Air India na lince do Bombaje. Tam jsem ovšem zjistil, že můj kufr s oblečením nepřilétl; sepsali tedy se mnou zápis o ztrátě zavazadla a musel jsem pelášit na vnitrostátní letiště, abych stihl přípoj Indian Airlines do Dillí. Tam mne ujistili, že kufr se jistě najde, ať si další den zavolám. Volal jsem, volal, ale marně, a zkušený pracovník ambasády mne nakonec odvezl zpět na letiště, že to vypátráme na místě. Zástupce Lufthansy mne pozorně vyslechl a sdělil, že jelikož jsem do Indie fakticky přiletěl společností Air India, mají mi kufr hledat oni. Také pracovník Air India mne přijal neméně zdvořile, ale upozornil, že jsem do Dillí přiletěl s Indian Airlines, a tudíž to je na nich. Ochotný představitel Indian Airlines mne poučil, že jelikož mi letenku vystavila Lufthansa, musí kufr najít oni. Tehdy se do věci vložil muž z české ambasády; jen mne požádal, abych se ničemu nedivil. Silným hlasem sdělil představiteli Lufthansy, že jsem nejvýznamnější český astrolog, a pakliže mi kufr ihned nesežene, sestavím mu takový horoskop, že ho vlastní matka nepozná. Načež úředník zesinal (pokud je to u Inda možné), volal současně dvěma telefony a vzápětí mi sdělil, že kufr se nachází ve skladišti A3 v levé letištní hale. Má účast na slavnostním ceremoniálu UNESCO byla zachráněna.
(Pozn.: Ten avizovaný fax z Frankfurtu na naši ambasádu v Dillí nikdy nedorazil.)
(Pozn.: Ten avizovaný fax z Frankfurtu na naši ambasádu v Dillí nikdy nedorazil.)
