Od rekreace ROH po pětihvězdičkový luxus

  • 54
Češi si letos na dovolené pěkně vyhazovali z kopýtka - během léta utratili 42 miliard korun. Je to téměř o 10 miliard více než tomu bylo před pěti lety. Pryč jsou doby dlouhých hodin v autokarech a autech i řízků v alobalu. Nyní kupujeme letecké zájezdy a pobyty all-inclusive ve čtyřhvězdičkových hotelech.

Poptávku po nejdražších zájezdech a 4 i 5hvězdičkových hotelech potvrzují všechny hlavní cestovní kanceláře.

Například tiskový mluvčí CK Fischer Dan Plovajko uvedl, že Chorvatsko, které je již několik let destinací číslo jedna u českých turistů, začíná přitahovat nové skupiny movitých klientů. Ti mají zájem o pětihvězdičkové hotely a luxusní pobyty u Jadranu kombinované s plavbou na jachtě.

Vzhledem k tomu, že Chorvaté dovolili vstup zahraničních investorů a začínají stavět pětihvězdičkové hotely  mezinárodních řetězců, budou mít cestovní kanceláře možnost na poptávku klientů reagovat, prozrazuje jeden z plánů CK Fischer Dan Plovajko.

Tyto trendy potvrzuje i Jiří Pikora ze serveru centrumzajezdu.cz. Odhaduje, že každým rokem přibude zhruba 10 procent zákazníků, kteří mají zájem o pobyty all-inclusive v nejméně čtyřhvězdičkových hotelech.

Kolik jste ochotni utratit na týdenní dovolené? Hlasujte v ANKETĚ ZDE

Češi jsou největšími cestovateli Evropy

Evropské statistiky ukazují, že na počet obyvatel máme nejvíc výjezdů do zahraničí na kontinentě. Jen letos strávilo dovolenou v cizině podle statistik agentury MAG Consulting 2.450.000 Čechů. A které země jsou nejvíc v kurzu?

Hitparáda oblíbených destinací se letos nijak výrazně nezměnila. Podobně jako loni bylo letos nejvíc v kurzu Chorvatsko. Přesto, že zájem mírně klesl, vyjelo sem podle údajů Mag Consulting na 800.000 českých turistů. Na druhém místě se umístilo kulturně a jazykově blízké Slovensko (480.000). Následují jako obvykle tradiční středomořské destinace – Itálie (360.000), Španělsko (270.000), Řecko (270.000).

Tunisko, Bulharsko a Egypt táhnou

Výrazný nárůst našich turistů v roce 2005 byl zaznamenán, především kvůli nízkým cenám destinací, u Tuniska (150.000), Bulharska (120.000) a Egypta. I když Egypt v hlavní sezoně mírně poškodily teroristické útoky v Šarm aš Šajchu.

Dovolenkový stroj času po česku

Když čas trhl sametovou oponou, utrhli jsme se ze řetězu a jezdíme, seč nám to peněženky dovolí. Jak to ale bylo v průběhu času?

Anděl na horách

V letech padesátých se jezdilo jako Anděl na hory, především organizovaně, nejlepší pracovníci dostávali poukazy do Bulharska, kádry pak do Sovětského svazu. Jezdilo se vlakem a s patřičně organizovaným nadšením.

Léta šedesátá znamenala lehké uvolnění. Vzpomněli jsme si na předválečnou tradici a  jezdili jsme autem do Jugoslávie do privátů (a tehdy nás tam měli nás moc rádi), do Bulharska a Rumunska pod stan, na Balaton.

Volné hranice v 68.

V roce 1968 se dokonce na pár měsíců hranice otevřely i směrem na západ a zejména mladí lidé nezaváhali a vydávali se s bágly na nějakou tu brigádu do Anglie, Španělska či Francie. Dost jich tam pak zůstalo...

Sedmdesátá léta zavřela hranice téměř na všechny strany. Za mořem jsme mohli už opravdu jen do Bulharska, Rumunska a na východoněmeckou Rujanu.

Auta byla naplněna až po střechu stany, spacáky, lihovými vařiči i proviantem. Nevyplácelo se zapomenout něco doma, v Bulharsku a Rumunsku jsme se přesvědčovali o tom, že lidi fakticky ještě někde žijí hůře než my. Náš socialismus se zdál nejzářivější z celého východního bloku. Do Jugoslávie se mohlo jen se zvláštním šedým pasem a na zvláštní devizový příslib.

Fronty na toaletní papír a na zájezdy

Léta osmdesátá byla ve znamení front. Na toaletní papír, na dřevotřískové dámské vložky i na zájezdy. Čedok a CKM ohlásily vždy v lednu pár dní předem prodej zahraničních zájezdů a celé rodiny se několik dní střídaly v nekonečných frontách na zájezdy typu Podzimní mlhy nad holandskými mlýny, čtyři dny za 10.000 (průměrný plat byl kolem dvou).

Pojmy jako Mallorka a Kanárské ostrovy se řadily někam mezi Budulínka a Sněhurku. Bylo možné si zažádat o devizový příslib do takzvané "kapitalistické ciziny". Chtělo to bezúhonnost a patnáct razítek a hodně štěstí nebo známosti či úplatky. Příděl deviz byl minimální, nakupovalo se u veksláků (za měsíční plat jste pořídili zhruba sto dolarů). Zpátky jsme vozili džíny, jablkové mýdlo a velké balení prášku, který nejen pral, ale i voněl (bomba!).

Cestování po sametu

Koncem listopadu roku 1989 se otevřely hranice do Rakouska. Banka vydávala na osobu sto šilinků a před hranicemi byly obrovské fronty aut. Lidi se pořád ještě báli, že otevřená skulina se brzy opět neprodyšně uzavře. Převážná většina jich mířila do Vídně na Mexikoplatz, kde u místních Vietnamců nakupovali vánoční dárky, které u nás nebyly k mání (lego, walkmany).

Boom cestovek a bez řízku ani kilometr

Začátek devadesátých let znamenal obrovský boom. Cestovní kanceláře vznikaly po stovkách, až jich byly téměř 4.000, do Česka se vrací z Německa "žralok" Václav Fischer.

Evropské dálnice začínají křižovat otřískané karosy, které děsí zejména obsluhu u velkých pump, když čtyřicítka rozespalých Čechů vykonává ranní hygienu v jejich umývárně. Míříme autobusy na italský Jadran do Bibione, na španělskou Costa Bravu a na sever Řecka, na Olympskou riviéru či na ostrov Korfu. Ještě pořád s sebou máme pro jistotu řízky.

V druhé polovině 90. let cestovky krachují stejně rychle jako vznikaly. Dovolená na Kanárech nebo Mallorce už je jen obyčejná rutina. Dospívá generace, která nezažila Bulharsko pod stanem, umí se v zahraničí domluvit a chce vidět něco jiného než hromadu opékajících se Němců na přeplněných plážích. Do módy přicházejí malé řecké ostrovy, Skandinávie, jih Itálie, luxusní Karibik v čele s Dominikánskou republikou, jezdí se lyžovat do Alp.

Hra zvaná last minute

Začátek nového tisíciletí je ve znamení Egypta a individuálních cest, nízkonákladové letecké společnosti křižují Evropu sem a tam. Češi hrají s cestovkami oblíbenou hru na pevné nervy, zvanou "last minute".

Týden na Kanárech je levnější než na začátku 90. let. K moři jezdíme i dvakrát ročně, nějaký ten týden zbude i na lyže. Brouzdáme po internetu a hledáme si sami to nejlepší a nejzajímavější. Jezdíme na rafty do Turecka a na hory na Kavkaz, do džungle v Nové Guinei, do Thajska na mejdany a nakupovat.

Střední generaci to ještě stále připadá neuvěřitelné, ale v klidu můžeme na kterékoliv místo na světě. Záleží opravdu jen na obsahu peněženky. A tak jezdíme znova do Bulharska...

Kde jste byli letos na dovolené vy a proč zrovna tam? Podělte se o svoje zkušenosti s ostatními čtenáři v diskuzi.

 

Dnes Češi vyhledávají na dovolené luxus. Anděl by se asi hodně divil...