Obsazená část ostrova Kypr je jen pro tvrdší povahy

- Pokud turista přijede do řecké části Kypru a vezme do ruky mapu, nabude dojmu, že severní část ostrova, kterou od roku 1974 okupují turecká vojska, prostě neexistuje. Přestože to podle mapy vypadá, že za "zelenou linií" rozdělující řeckou a tureckou část je jen pustina, ve skutečnosti se na druhé straně nachází mnoho působivých památek.

Vzhledem k neustálé přítomnosti tureckých ozbrojených složek, které návštěvníka doprovázejí na každém kroku, je však cesta na sever Kypru jen pro tvrdší povahy, přičemž samotným ženám se vstup raději vůbec nedoporučuje. Současně se návštěvníci musí vyrovnat s pravidly vyplývajícími z postavení Severokyperské turecké republiky, kterou kromě Turecka žádný jiný stát neuznal. První komplikace nastávají již při vstupu na obsazenou část ostrova. Pokud někdo zvolí leteckou dopravu z Turecka, vystavuje se nebezpečí, že kvůli nežádoucímu razítku v pasu jej již nikdy nevpustí do jižní části Kypru a může mít problémy i například při vstupu do Řecka. Turisté, kteří se chtějí vyhnout těmto problémům, by se proto měli ubytovat v řecké části a prozkoumávat území severního Kypru odtamtud. Mohou využít dva hraniční přechody v Nikósii a nedaleko Famagusty s tím, že doba pobytu na obsazeném území je omezena od devíti hodin ráno do pěti hodin večer. Vzhledem k tomu, že většina území je zároveň armádním prostorem, měl by turista směřovat jen do hlavních turistických oblastí, kterými jsou okolí Famagusty a Kyrenia. Právě pobřežní město Kyrenia skryté za pohořím Pentadaktylos, jež je kvůli starému přístavu a historickému opevnění půvabné již samo o sobě, se stalo jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů. Nad Kyrenií se tyčí dvě zříceniny, které jsou důmyslně ukryty uprostřed hor.
Zřícenina hradu Svatého Hillariona z počátku desátého století je pojmenovaná podle světce, jenž zde byl pochován v osmém století. Z desátého století pochází také zřícenina hradu Buffavento, která sloužila jako součást obranného systému byzantské říše proti arabským nájezdům. Působivá je rovněž návštěva bývalého gotického opatství Bellapais, odkud se otevírá pěkná vyhlídka na moře i na pobřeží. Ve zbylém čase lze rovněž navštívit typickou vesnici Karaman, klášter Antiphonitis, ruiny starého města Lambousa nebo Vrysi, kde jsou zbytky sídliště starého více než 7000 let. Naproti tomu Famagusta, která byla před okupací Kypru proslavená kvalitními zlatými plážemi i hotelovými komplexy, se proměnila ve velký vojenský přístav. Rekreační část Famagusty, jíž se říká Varosha a jež byla kdysi schopna pojmout až 200 000 návštěvníků, si dokonce kvůli prázdným chátrajícím hotelům a uzavřeným plážím získala přezdívku "město duchů". Turista se zde může koupat jen na vymezených plážích, které jsou však ve většině případů sevřeny vojenským prostorem. Mnohem uvolněnější je však pobyt na širokých pískových plážích nedaleko místa Salamis. Koupání v Salamis lze spojit s návštěvou ruin starobylého města, jež založil bojovník Teucer během svého návratu z Trojské války.
Kromě amfiteátru, který je největším na Kypru, se v Salamis zachovaly zbytky lázní, tržiště a gymnasionu. V blízkosti Salamis leží rovněž klášter svatého Barnabáše z 18. století, ve kterém dodnes dožívá několik starých pravoslavných mnichů. Do Kyrenie nebo Famagusty se turista dostane buď taxíkem, autobusem, nebo veřejným taxíkem, kde sedí osm lidí. Ceny nejsou nijak přehnané, například za cestu z Nikósie do Famagusty se platí v přepočtu šedesát českých korun. Tříhodinový nájem taxíku, který pojede z Nikósie ke všem památkám v okolí Kyrenie a najede zhruba sto kilometrů, přijde asi na 1200 korun. Kromě základních pravidel, že v obsazené části se mluví turecky a platí se tureckou měnou, je třeba vědět několik dalších věcí. Sami řečtí Kypřané na druhou stranu nemohou a turisty, které pouštějí jen s velkou nechutí, nabádají, aby si na druhé straně nekoupili ani suvenýr, ani oběd. Na řecké celnici rovněž zanechejte z bezpečnostních důvodů svou pravou adresu, současně informujte recepci v hotelu nebo své známé o místech, kam se hodláte vypravit. Vízum na turecké straně stojí zhruba šedesát korun a je třeba dávat pozor, aby úředníci neotiskli vstupní razítko do pasu, ale na volně vložený papír. Pokud jste politik, armádní zaměstnanec nebo novinář, napište raději do žádosti o víza, kde je uvedeno povolání, něco neutrálního, například prodavač, dělník nebo sekretářka. Turista by současně měl respektovat tabulky se zákazem fotografování, které se nacházejí na mnoha místech. I když se zdá, že kolem nikdo není, a je tedy možnost nepozorovaně stisknout spoušť, skutečnost je zcela jiná. Tajná policie zaměstnává mnoho lidí, kteří se tváří jako prodavači nápojů, ale na základě jejich upozornění může turista v lepším případě přijít o film, v tom horším stráví několik nepříjemných hodin u výslechu. Přes všechny nástrahy je návštěva severního Kypru zajímavým zážitkem, neboť i zde platí pravidlo: čím jsou místa krásnější, tím může být jejich návštěva nebezpečnější.

Klášter svatého Barnabáše - jedno z hojně navštěvovaných míst