Suchaři geologové tvrdí, že chodník vznikl tuhnutím lávového proudu před desítkami milionů let. Návštěvníci největší severoirské atrakce si však většinou nenechají kazit dojem. Historka s obrem je hezčí. V místní mytologii byl chodníček vždy místem, kde končí země, místem tajemným i romantickým. »Když byl svět formován z beztvarého chaosu, toto musel být ten kousek, který zbyl - nyní je pozůstatkem chaosu,« napsal anglický spisovatel W illiam Makepeace Thackeray v minulém století. Chodník vlastně ani moc chodník není, připomíná spíš hračku obřího dítěte, které si při hře stavělo krajinky a hrady z obrovských šestibokých kvádrů a bylo mu jedno, jak to dopadne. Mohutné sloupy, kterých tam kdysi kdosi napočítal na čtyřicet tisíc, tak vytvářejí nejneuvěřitelnější tvary a útvary. Místní jim dali nejrůznější jména, například Plástev, Král a jeho šlechtici či Obrova babička. Od nepaměti lákají černé skály zvědavce z blízkého i dalekého okolí. Kromě »osmého divu světa« je ovšem přitahovala do zapomenutého kraje prastará palírna whiskey v nedalekém městečku. Je prý nejstarší (legální) palírnou na světě. Lidé přicházejí, posedávají na mohutných kamenech a utíkají před vlnami, které často zmáčejí neopatrné návštěvníky. Málokomu z nich to však vadí. Děti poskakují po »dlažbě« a mlácením klacky zkoušejí, co vydrží. Nikdo jim v tom nebrání, neboť ani ty nejzlobivějších z nich nemohou poničit přírodní útvar, který mohutným silám vzdoruje již tak dlouho. Dospělí většinou klábosí o počasí. Irové s hrdostí opakují, že chodníček je unikát, který nemá ve světě obdoby. V tom se mýlí - neviděli totiž čedičové »varhany« u Kamenického Šenova, které vznikaly stejně. Vědecké spory o to, jak vlastně to všechno vzniklo, se datují až do sedmnáctého století, dnes už ovšem nikdo nepochybuje. Odborně se tento úkaz nazývá sloupcovitým rozpadem čediče. Tam, kde se nyní tříští vlny, se před šedesáti miliony let pomalu posouvala masa lávy. Pak tuhla a rozpukala se do šestihranných hranolů o průměru kolem půl metru. Vše dokonale splňuje představu o nehostinném pobřeží Irska, kde jsou nejčernější skály a nejzelenější tráva v celé Evropě. V jednom z nedalekých zálivů se koncem 16. století potopila Girona, loď španělského námořnictva, které se tehdy odvážilo dát se do křížku s Británií. K Irsku ji zahnala bouře a už nikdy neodjela, jen málo námořníků se zachránilo. Prý se pak zotavovali v nedalekém hradu, zatímco jeho pán se pokoušel pro sebe z trosek zachránit, co šlo. Celý náklad z vraku byl vyzvednut teprve před třiceti lety. A jak že to vlastně bylo s tím obrem? Doslechnete se několik verzí. Rozhodně to bylo v době, kdy byli v Irsku a Británii obři stejně běžní jako racci nad mořem. Podle jedné verze vybudoval chodník (ze kterého zbyl jen fragment) obr, aby mohl chodit za svou milou obryní přes vodu do sousedního Skotska. Ve verzi druhé také figuruje Skotsko, jenže tentokrát nešlo o líbánky, nýbrž o spor se zlým a drzým obrem Benendorem. Náš obr-stavitel vybudoval přes moře chodník, aby ho nalákal k sobě do Irska a pak mu dal za vyučenou. Buď jak buď, oba tyto příběhy znějí návštěvníkům věrohodněji než tvrzení vědců, že ty miliony let staré kolosy se táhnou od obzoru k obzoru jen proto, že pro čedič je zkrátka nejvýhodnější tuhnout v šestihranech.
Obří chodníček v Irsku
Suchaři geologové tvrdí, že chodník vznikl tuhnutím lávového proudu před desítkami milionů let. Návštěvníci největší severoirské atrakce si však většinou nenechají kazit dojem. Historka s obrem je hezčí. V místní mytologii byl chodníček vždy místem, kde končí země, místem tajemným i romantickým. »Když byl svět formován z beztvarého chaosu, toto musel být ten kousek, který zbyl - nyní je pozůstatkem chaosu,« napsal anglický spisovatel W illiam Makepeace Thackeray v minulém století. Chodník vlastně ani moc chodník není, připomíná spíš hračku obřího dítěte, které si při hře stavělo krajinky a hrady z obrovských šestibokých kvádrů a bylo mu jedno, jak to dopadne. Mohutné sloupy, kterých tam kdysi kdosi napočítal na čtyřicet tisíc, tak vytvářejí nejneuvěřitelnější tvary a útvary. Místní jim dali nejrůznější jména, například Plástev, Král a jeho šlechtici či Obrova babička. Od nepaměti lákají černé skály zvědavce z blízkého i dalekého okolí. Kromě »osmého divu světa« je ovšem přitahovala do zapomenutého kraje prastará palírna whiskey v nedalekém městečku. Je prý nejstarší (legální) palírnou na světě. Lidé přicházejí, posedávají na mohutných kamenech a utíkají před vlnami, které často zmáčejí neopatrné návštěvníky. Málokomu z nich to však vadí. Děti poskakují po »dlažbě« a mlácením klacky zkoušejí, co vydrží. Nikdo jim v tom nebrání, neboť ani ty nejzlobivějších z nich nemohou poničit přírodní útvar, který mohutným silám vzdoruje již tak dlouho. Dospělí většinou klábosí o počasí. Irové s hrdostí opakují, že chodníček je unikát, který nemá ve světě obdoby. V tom se mýlí - neviděli totiž čedičové »varhany« u Kamenického Šenova, které vznikaly stejně. Vědecké spory o to, jak vlastně to všechno vzniklo, se datují až do sedmnáctého století, dnes už ovšem nikdo nepochybuje. Odborně se tento úkaz nazývá sloupcovitým rozpadem čediče. Tam, kde se nyní tříští vlny, se před šedesáti miliony let pomalu posouvala masa lávy. Pak tuhla a rozpukala se do šestihranných hranolů o průměru kolem půl metru. Vše dokonale splňuje představu o nehostinném pobřeží Irska, kde jsou nejčernější skály a nejzelenější tráva v celé Evropě. V jednom z nedalekých zálivů se koncem 16. století potopila Girona, loď španělského námořnictva, které se tehdy odvážilo dát se do křížku s Británií. K Irsku ji zahnala bouře a už nikdy neodjela, jen málo námořníků se zachránilo. Prý se pak zotavovali v nedalekém hradu, zatímco jeho pán se pokoušel pro sebe z trosek zachránit, co šlo. Celý náklad z vraku byl vyzvednut teprve před třiceti lety. A jak že to vlastně bylo s tím obrem? Doslechnete se několik verzí. Rozhodně to bylo v době, kdy byli v Irsku a Británii obři stejně běžní jako racci nad mořem. Podle jedné verze vybudoval chodník (ze kterého zbyl jen fragment) obr, aby mohl chodit za svou milou obryní přes vodu do sousedního Skotska. Ve verzi druhé také figuruje Skotsko, jenže tentokrát nešlo o líbánky, nýbrž o spor se zlým a drzým obrem Benendorem. Náš obr-stavitel vybudoval přes moře chodník, aby ho nalákal k sobě do Irska a pak mu dal za vyučenou. Buď jak buď, oba tyto příběhy znějí návštěvníkům věrohodněji než tvrzení vědců, že ty miliony let staré kolosy se táhnou od obzoru k obzoru jen proto, že pro čedič je zkrátka nejvýhodnější tuhnout v šestihranech.
Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis
Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...
Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků
Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?
Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...
Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu
Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky
Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...
OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře
Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...
Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil
Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...
Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly
Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...
Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla
Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...