Kult koňaku
Tak třeba v Arménii uctívají kult koňaku.
Počátkem devadesátých let jsem se potloukal po Náhorním Karabachu, náhorní plošině plné prastarých kostelů. Bylo to za války, nočním nebem létaly rakety, lidé neměli co jíst, ale vždy odněkud dokázali vytáhnout džbán s koňakem.
Já také neměl co jíst, tak jsem se živil jen tím temným nápojem, což bylo příjemné, a také oni ho cucali k snídani i k večeři se zbožnou úctou a říkali: Tu révu vysadil Noe, když s archou přistál na Araratu, naší posvátné hoře.
Vrátil jsem se tam po několika letech. Starý koňak došel a Arménie je od té doby smutná země.
Podezřelí Belgičané
Jdeme-li dál podle abecedy, od "B" jsou třeba Belgičané. Ti jsou mi podezřelí od té doby, co jsem tam okusil malinové pivo. Bylo velmi dobré, ale z principu je třeba se podobným podivnostem bránit.
Češi
Češi (další písmenko abecedy) jsou docela dobří v rituálech pití. Našinec to však pochopí až při pobytu v cizích krajích: například ve Skotsku jsem byl v univerzitním baru svědkem, jak tichá česká intelektuálka oprávněně zpražila výčepního za barem za barbarské přelévání piva ze sklenice do sklenice a poté se málem (neméně oprávněně) poprala se studentem neuznávajícím rozdíl mezi českým budvarem a jeho americkou kopií.
Pomlouvání Kačera Donalda
Též Rusové lpí na správné kultuře konzumace. Upřímně trpí při pohledu na cizince, kteří destilát postupně usrkávají a odmítají ho do sebe "kopnout", velmi procítěně vysvětlují škodlivost pití bez pojídání "zakusky", tedy kousků ryby, okurky či salámu.
Kdo chce získat vážnost, musí zvládnout techniku "tostů", tedy přípitků. Při nich musí cizinec pokud možno dojmout ostatní krátkým a ne nutně pravdivým proslovem na téma hlubokosti česko-ruského přátelství, kráse ruských žen, červenosti Rudého náměstí, temnosti chladných vod řeky Moskvy, připravenosti ruských ozbrojených sil, poezii sosnovo-březových hájů, špatných výkonů amerických stíhaček F-16, roli Ruska ve spáse světa či převaze Jen počkej, zajíci nad Kačerem Donaldem.
Jediný druh alkoholu jsem odmítl pít na Sibiři - to bylo těsně před rozpadem SSSR, kdy místní drsňáky drtil "suchý zákon". Čukčové pili vodu po holení a já byl přinucen zjistit, že vhozením kvasnic do chleba rozmíchaného ve vodě vzniká alkohol.
Kuba
Nu ano, Kuba je zpropadený komunistický režim, ale vlezte si do nejposlednější knajpy ve staré Havaně, řekněte "mochito!" a ten chlapík v bílé košili (barmani na Kubě mají vždy bílou košili, vážně) před vás otráveně třískne sklenici, ale k ingrediencím se chová s úctou, mátu pečlivě podrtí, dávku rumu neošidí a tváří se pak mile i povýšeně, neboť je tím, kdo zachází s dokonalostí.
Experiment s čajem
Afghánistán jsem jednou navštívil v okamžiku, kdy alkohol nebyl vůbec k mání, a cizinci se tedy zoufale snažili zlepšovat si náladu zeleným čajem a někteří z nich říkali větu "dám si šálek zeleného čaje" s dikcí kovboje žádajícího v saloonu dvojitou whisky. Experimentům učinili přítrž pašeráci strašlivé turkmenské vodky. Pokud je známo, definitivně tak bylo prokázáno, že nahradit alkohol zeleným čajem nelze.
