"Padalo to na všechny strany, na japonské vojáky, kteří přibíhali z tábora, na vykolejený vlak, ze kterého se ozýval pekelný řev, a samozřejmě i na most. Oba Thajce to strhlo stejně jako mně...," tak popisuje profesor Warden plukovníku Greenovi zničení mostu u thajského městěčka Kančanaburi za druhé světové války ve slavném románu Pierre Boulleho Most přes řeku Kwai. Profesor Warden ale vůbec neříká pravdu. Tak, jak si to vysnil Boulle, to nebylo. Stejně tak neukazuje pravdu další a ještě daleko proslavenější umělecké dílo - americký film Most přes řeku Kwai z roku 1957, který byl natočen v Anglii a na Srí Lance a je ověnčen sedmi Oscary. Alec Guinness zde sice na filmovém plátně skutečně exceloval v barvité postavě plukovníka Nicholsona, jenže dřevěný most, který tento britský důstojník se svými vězněnými a týranými vojáky postavil pro potřeby japonské okupační armády, nebyl nikdy podminován a pak vyhozen do vzduchu speciálním diverzním komandem. Těžce poškozen byl při spojeneckém bombardování. Vlastně poškozen byl hned třikrát. Jednou z mála pravd je, že mostu přes řeku Kwai zabezpečily právě knížka a především film nehynoucí slávu. Od jeho natočení se sem turisté jenom hrnou. Jak to ale tehdy vlastně bylo?
Viz Mýty a most přes řeku Kwai str. IV
Viz Mýty a most přes řeku Kwai str. IV
