O jedné malé separatistické zemi

  • 1
Klavdija Sjurecová, 59letá penzistka z malé vesničky Grigoriopol, nemá tušení, v jaké zemi vlastně žije. "Sovětský svaz se rozpadl už dávno, Moldavsko je na druhém břehu Dněstru a Ukrajina je na východě, ale já nevím, kde skutečně žiji," říká žena, která si vydělává na živobytí prodejem slunečnicových semínek na místním trhu. Grigoriopol leží v Podněstří, malém státečku se 700.000 obyvateli, který v roce 1990 jednostranně vyhlásil nezávislost a odtrhl se od Moldavska.

Zbytek světa Podněstří neuznává a moldavská vláda trvá na tom, že je stále součástí země. Zmatek Sjurecové je ale pochopitelný, Podněstří má totiž všechny
znaky státnosti - vlastní měnu, parlament, prezidenta a ústavu a včera se tam konaly již třetí prezidentské volby.

"Právně uznáváni nejsme, ale máme skutečnou nezávislost," tvrdí staronový prezident Podněstří Igor Smirnov. Podněstří se od Moldavska odtrhlo v roce 1990, protože jeho převážně ruskojazyčná populace se obávala možného připojení k
sousednímu Rumunsku. V roce 1992 vedli zdejší separatisté krvavou válku s moldavskými vládními jednotkami. Násilnosti pak ustaly a prorumunské tendence Moldavska ustoupily do pozadí, ale konflikt zůstal nevyřešený.
   

Moldavský prezident Vladimir Voronin, jehož komunistická strana v dubnu s převahou vyhrála parlamentní volby, považuje vyřešení konfliktu v Podněstří za prioritu své vlády. Současná situace trápí především Kišiněv, který po odtržení Podněstří přišel o kontrolu nad východní hranicí země, nad důležitou elektrárnou a průmyslovými závody, jež podle některých odhadů před konfliktem produkovaly třetinu průmyslové výroby jinak zemědělského státu.
    

O Podněstří se tak v Moldavsku ani v Rusku dobře nemluví. "Vraždy na objednávku, korupce, pašování, mocné kriminální skupiny, nezákonná výroba a prodej zbraní, chudoba a bohatství jsou rozšířené v Tiraspolu a v Bendery," informovala minulý měsíc v dokumentu o Podněstří ruská televize RTR. Podněsterské úřady prý nyní kvůli tomu zvažují podání žaloby na televizi pro hanobení a všem týmům RTR zakázaly pracovat v oblasti, dokud se vedení společnosti neomluví.
   

Smirnov říká, že je připraven diskutovat s moldavskými vůdci, avšak Voronin chce jednat jen s pomocí zprostředkovatelů. "Jednat s vůdci Podněstří, to by pro ně byla příliš velká čest," pronesl Voronin. Rusko, Ukrajina a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) se snaží tuto situaci vyřešit.
   

Moldavsko nabídlo provincii širokou autonomii, ale vedení Podněstří trvá na své nezávislosti navzdory tomu, že obyvatelstvo za ni platí velkou cenu. Grigoriopol v centrální části Podněstří je typickou ukázkou problémů, kterým čelí i zbytek chudé
provincie. Infrastruktura zděděná po Sovětském svazu se pomalu rozpadá. V chodu je pouze jedna továrna a většina z 50.000 jejích zaměstnanců je kvůli přežití závislá na ovoci a zelenině, které si sami vypěstují.
   

Venkované v obnošeném šatstvu, z nichž některé bylo zakoupeno před více než deseti lety, jsou podle vlastních slov zoufale chudí. "Tady je každý velmi chudý. Neznám žádné bohaté lidi," popisuje Sjurecová, jejíž měsíční důchod činí 12 dolarů (450 korun). "Mnoho lidí kvůli strádání umírá. Dva se oběsili, protože nemohli koupit jídlo pro své děti." Smirnov, jenž byl v čele jedné z největších továren v regionu, ale údajně vytvořil pro lid v Podněstří lepší životní podmínky než Kišiněv. Moldavsko je jednou z nejchudších zemí v Evropě a v absolutní chudobě, tedy s méně než jedním dolarem na den, žije téměř 80 procent jeho čtyřmiliónové populace.
   

V Podněstří se průměrná měsíční mzda pohybuje kolem 50 dolarů (1850 korun) a důchod kolem 17 dolarů (630 korun), což je zhruba dvojnásobek moldavského průměru. Ceny základních potravin jsou naopak o něco nižší. Podle analytiků je příčinou iluzorního úspěchu to, že Podněstří jednoduše neplatí účty za ruský zemní
plyn.
   

Obyvatelé Grigoriopolu, kteří bojují s každodenním nedostatkem, projevují malý zájem o vysokou politiku a chtějí pouze žít. "Každý v bývalém Sovětském svazu šel svojí vlastní cestou," říká Osadčajevová. "Proč nás nenechají pokojně žít?"