Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nuraghi: nejzáhadnější věže na světě

aktualizováno 
Mezi obřími balvany prokapává dešťová voda a titěrné kamenné výstupky kloužou jako led. "Dej pozor, opatrně," varovně vzkřikne průvodkyně, když se jeden z mužů v uzounkém tunelu náhle zapotácí. Místy není vidět na krok a pod námi zeje děsivá, několik metrů hluboká propast. Teď sebou praštit, to by věru nedopadlo dobře, probleskne v mysli.

Krkolomný sestup trvá už několik minut. Stále s hlavou sehnutou, zataženými rameny, místy po kolenou. Přesto co chvíli někdo brnkne hlavou o kámen a bolestivě zakleje.

Strmá ulička uprostřed všudypřítomné kamenné masy je i průměrně vzrostlým Středoevropanům přetěsná. Nepotácíme se neschůdným horským kaňonem, jak by se snad mohlo zdát. Probíjíme se nitrem obří kamenné věže zbudované lidskou rukou. A to už pekelně dávno, téměř před čtyřmi tisíci roky, ještě v době bronzové...

Málo známá Sardinie

Tady na Sardinii těmto stavbám říkají nuraghi a jsou na ně nebetyčně pyšní. Turisté většinou míří na vyhlášené pobřežní pláže tohoto středomořského ostrova. Ne že by nestály za to, skutečné dobrodružství však můžete zažít i v osamělém vnitrozemí, v krajině drsné až barbarské, kde je cítit levandule, tymián i kozí bobky a kde jako by se zastavil čas.

Právě tam se vám spolehlivě zatají dech nad skrytou přítomností nesčetných starobylých záhad a tajemství. Chmurné věže nuraghi, nejtajemnější a nejfantastičtější díla velké civilizace, od níž dnešní Sardové odvozují své kořeny, stojí první v řadě. Nikde jinde nemají obdoby. A jsou všude. Větší či menší, zázračně zachované či polorozbořené a porostlé neprostupnými křovisky macchie a kaktusů.

Na celém území Sardinie, italského ostrova zhruba velikosti Moravy, historici napočítali přes sedm tisíc těchto podivuhodných starověkých "majáků". Jeden z nejzachovalejších komplexů se tyčí u vesničky Barumini v jižní části země.

V nitru tajemného kolosu

Nebezpečný sestup nitrem dávného kolosu končí. Je to s podivem, ale nakonec ho ve zdraví absolvoval každý z členů výpravy.

Ten pohled bere dech, tak takhle se asi cítili první objevitelé uvnitř egyptských pyramid. Ocitáme se na jakémsi "náměstíčku" z udusané hlíny, ze všech stran sevřeném kamennou hmotou. Mnohé kvádry, dnes již notně poznamenané zubem času, mají úctyhodné rozměry a často váží i několik tun. Na sebe jsou umně nakladeny bez jakéhokoliv spojovacího materiálu. Uprostřed trůní hluboká kamenná studna.

Bludiště "nuraghské vesnice"

Uzavřená kamenná kopule se tyčí v úctyhodné výšce přes dvacet metrů. Hotové bludiště.

"Jsou tady tři místnosti nad sebou," vysvětluje černovlasá průvodkyně Sandra. "Průměr místnosti činí dobrých deset metrů, a zdi mají místy tloušťku až pět metrů," upřesňuje.

Nechybějí ani spižírny, průchody, strážnice pro bojovníky. Je zřejmé, že v čase ohrožení tu ochránci mohli bez problémů vydržet i řadu měsíců.

Po zachovalejších schodištích pak stoupáme jednotlivými patry až na ochoz. Odtud máme okolí jako na dlani. Ze zelené kotliny v dálce vyvstávají kuželovité kopce podobné sopečným útvarům. "Snad v každém z nich se mohou skrývat další nuraghi, které čas obalil vrstvami země," zaníceně vysvětluje Sandra.

Nuraghské bludiště

Teprve z výšky je patřičně patrný celkový rozsah  nuraghské vesnice". Neuvěřitelná spleť staveb a stavbiček vytváří na hřišti velkém sto krát sto metrů podivné bludiště. V něm jako maják ční přes dvacet metrů vysoká věž vzdáleně připomínající středověký hrad. A všude kolem, jak nasvědčují archeologické sondy, stavby pokračují pod povrchem terénu.

Rozlehlé místo stíní mohutné korkové duby, místy se ježí kaktusy a žluté kvítky myrty vydechují jemnou vůni. Občas se po kamenném kvádru mihne plachá ještěrka, asi jediný živý tvor těchto míst.

Záhady naší civilizace

Po mnoha kulturách dávné minulosti zbyly památky, jejichž smysl nám dnes uniká. Mezi ty známější patří megalitické stavby západní Evropy, třeba britský Stonehenge nebo francouzský Carnac.

Mnohem méně známé jsou zvláštní stavby na Sardinii připomínající obrácená vědra nebo gigantické bábovičky. Nikoliv však méně tajemné. Od jiných megalitických objektů se liší jak provedením, tak patrně dobou vzniku. Zatímco klasické megality začaly na jihu Evropy vznikat už před šesti tisíci lety, nuraghi jsou podle archeologů výrazně mladší. Většinou je řadí do období 900 až 1800 před Kristem.

Vědci se stále nemohou dohodnout: Kdo je zbudoval? A proč? Jsou samé tajemství.

I původ Sardů je zahalen tajemstvím. Nikdo neví, odkud vlastně připluli. Jisté však je, že pobřeží rozervané na tisíce zátok, jež dodnes lemují divoká a neschůdná skaliska, si příliš nezamilovali. Nelákal je ani rybolov. Stáhli se do stínu hor, kde chovali ovce, vyráběli sýr a pěstovali obilí. A také stavěli podivuhodné kamenné věže.

MŮŽE SE HODIT

Nejznámějším komplexem nuraghi na Sardinii je Su Nuraxi nedaleko vesnice Barumini na jihu ostrova. Zajímavé jsou i nuraghi Santu Antine u Torralby, Lsau Paulilatina a Arrubiu poblíž Orroli. Největší koncentraci staveb najdete u Barumini, u Macomeru a Absanty a v okolí Palmavery.

Jak se tam dostat
Z Prahy se dá přímo do metropole Cagliari dostat charterovými lety s cestovními kancelářemi. Po vlastní ose lze asi 1200 kilometrů mezi Prahou a italským přístavem Livorno projet zhruba za 14 hodin, odtud pak pokračovat trajektem na Sardinii.

Kde se tu kónické stavby vzaly?

Marně si s tím lámou hlavu historici, nevědí to ani sami Sardové. Ti starší vám budou s vážnou tváří tvrdit, že je postavili hrající si obři...

To vědci už přišli s mnoha teoriemi, potíž je v tom, že jen s teoriemi: Mohly prý sloužit jako hrobky, sluneční chrámy, pece nebo astronomické observatoře. Do světa fantazie lze zařadit názory označující nuraghi za "věže ticha", kam byli ukládáni mrtví, dokud se z nich nestaly kostry. Či "spící věže", kde lidé mohli při spánku ve vyšších polohách uniknout útokům komárů. Starověcí Římané považovali stavby za pevnosti a tak je také nazývali.

Nejpravděpodobnější funkce staveb byla zřejmě stejná jako v případě středověkých hradů - v době míru byly sídlem kmenových náčelníků a centrem života komunity, za války pak odolné pevnosti sloužily jako útočiště pro obyvatele. Přes důmyslnou konstrukci věží nakonec ani nuraghská civilizace nedokázala odolat náporu silnějších nepřátel. Její definitivní konec znamenal příchod Féničanů.

Věž tak krásná, že se ani nechce umřít...

Tohle všechno možná netuší stařík, který se vyhřívá na poledním slunci před svým domkem v Barumini. Přesto by bez mohutné kamenné věže nejspíš nemohl být. "Ráno si dám kávu s chlebem, vylezu na zápraží a jsem šťastný, že můžu pozorovat tu podivnou stavbu," říká. V ošlehaném obličeji, který si cloní dlaní, má tolik vrypů a vrásek, jako je zářezů ve zdejších skalách.

"Dělám to tak už přes šedesát let, stejně jako moji sousedé. Ten pohled je tak krásný, že se nikomu nechce umírat."

 

Homolovitá věž u vesnice Barumini je jedním z nejzachovalejších a zároveň nejvyšších staveb nuraghi na Sardinii. Její výška hodně přesahuje dvacet metrů.

Kamené věže nuraghi na Sardinii

Záhadné kamenné věže nuraghi na Sardinii

Typický kostelík na Sardinii, v pozadí nuraghi

Teprve z výšky je patrný celkový rozsah "nuraghské vesnice". Neuvěřitelná spleť staveb a stavbiček, z nichž se dochovaly jen kamenné základy, vytváří na ploše zhruba sto krát sto metrů skutečné bludiště.

Autoři: ,




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Paříž, Řím, Barcelona. Podzim je ideálním obdobím pro cesty po evropských metropolích. Ve městech už není tolik turistů a počasí vybízí k bloumání v ulicích....  celý článek

Cyklovznášedlo Hydrofoiler XE-1 od novozélandské společnosti Manta5
Elektrokolo pro jízdu na vodě. Novozélanďani uvádí do předprodeje bombu

Novozélandská značka Manta5 vyvinula a začne brzy prodávat Hydrofoiler XE-1, speciální vodní e-kolo z karbonu, které využívá kombinaci technologií kluzáku či...  celý článek

Ostrov Olchon, jezero Bajkal
Bajkal umírá. Mizí ryby i korýši, peníze na ochranu se rozkradly

Nejhlubší jezero světa čelí jedné z nejvážnějších ekologických krizí ve své dlouhé historii. V Bajkalu se šíří řasy a vodu znečišťují fosfáty. Ryby, korýši a...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Další z rubriky

Na západě Francie se můžete přes Airbnb ubytovat třeba v letadle.
Recept na nudu na cestách. Noc v letadle, věži či perníkové chaloupce

Sdílená ekonomika nerezonuje jen v oblasti služeb pro přepravu osob, ale také na poli krátkodobého ubytování. Celosvětová platforma Airbnb získává stále více...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.