Zdvihá se severozápadně od Prahy z roviny Polabí a nikdo by z jeho mírumilovného tvaru nehádal, že vlastně býval sopkou. Co víc, až na místě poutník zjistí, že výstup na tenhle kopeček může být slušný sportovní výkon.
Od okolní roviny dělí jeho vrchol víc než dvousetmetrové převýšení a obzvlášť trasa od Ctiněvsi a Vražkova končí náročným výšlapem.
Pravda, lid praotce Čecha mířil zřejmě ze severu od dnešních Krabčic a na vrcholek došli mírnější cestou. Pohled, který se jim tam kol dokola otevřel, je přesvědčil, aby tu zůstali, to jim můžeme věřit.
Legenda o Čechovi
Není patrně mezi námi nikdo, kdo by tu historku neznal. S legendou o praotci Čechovi, který přes tři řeky připutoval ze země charvátské do požehnaného kraje nikomu nepoddaného, zvěře a ptactva plného, sladkým medem a mlékem vlhnoucího, podnebím k obývání příjemného, přišel na počátku 12. století pražský děkan Kosmas. Od něj ji pak přebírali další vypravěči a vesměs každý s ní naložil po svém.
Vskutku půvabnou básnickou verzi sepsal kronikář řečený Dalimil. A tak se v rytmu veršů dočteme, že Čech musel svou rodnou zem opustit, "neboť dopustil se vraždy, zbaven domova byl navždy“. Ale protože až do té nemilé příhody byl muž ctnostný a blízkými milovaný, jedné noci se jeho početná rodina vydala do vyhnanství s ním.
Šli daleko, až znaveni klesli, a tu jim Čech řekl: "Vidíte tu oblou horu? Tam si odpočinem chvíli, tam nabereme nové síly, tam po dlouhé, strastné pouti zapomenem, co nás rmoutí…“
Zjitra na horu vystoupili, rozhlédli se a spatřili zemi štědrou, která „svou krásu prostírá jak k hodokvasu stůl“. A že ta krása "z hory zřít se nechá, Řípem nazval ji lid Čecha“.
Odborníci jsou samozřejmě ohledně toho jména jiného názoru - pochází od germánského rip čili hora nebo vyvýšenina a Slované ho převzali od germánských kupců, kterým zdaleka viditelný kopec charakteristické siluety sloužil při cestách do Prahy jako spolehlivá orientace.
Na vrcholu Řípu stojí rotunda zasvěcená svatému Jiří a zachovala se v původní podobě
Rotunda a základní kámen Národního divadla
Ten tvar je až magický, vždycky musel přitahovat, a to nejen pocestné. Nepochybně vrchol Řípu sloužil jako pohanské kultovní místo starých Slovanů, pak o jeho magii svedlo spor křesťanství a postavilo tu svůj svatostánek.
O jeho původní, zřejmě dřevěné podobě nic známo není, naopak se ví, že kamennou románskou rotundu dal v roce 1126 postavit kníže Soběslav I., údajně na paměť bitvy nedaleko Ústí nad Labem, kde porazil německého krále Lothara III.
Opukovou rotundu, v počátcích zasvěcenou patrně svatému Vojtěchovi a časem svatému Jiří, tu najdeme dodnes. Takřka v původní podobě, přestavby z 19. století ji příliš nepoznamenaly.
Půvab Řípu, živený legendou o praotci Čechovi a jeho prvovýstupu, učinil z hory během staletí oblíbený poutní cíl, který si, jak jinak, zapsali do svého repertoáru vlastenci.
V bouřlivém roce 1848 se tu sešlo mohutné shromáždění, o dvacet let později byl odtud odvezen jeden ze základních kamenů Národního divadla. Ale především o jarních svatojiřských slavnostech sem mířily a stálé míří zástupy lidí a původně duchovní, mytické místo se mění v jarmark.
Vyrazit na Říp v čase zimy je přece jen příhodnější, klid se tu dá najít.
A pokud si historku o praotci Čechovi chceme vychutnat až do jejího závěru, můžeme tím krpálem sejít zpátky dolů do Ctiněvsi. Traduje se, že kdesi v okolí obce byl slavný Slovan pohřbený. Pravda, archeologové tu žádné stopy hrobu nenašli, ale to není důkaz, že legendy lžou.
No uznejte, není to krásný cíl pro novoroční procházku?
| Může se hodit
Na Říp se můžeme dostat několikerým způsobem Od jihozápadu pěšky po žluté z Vražkova je to necelých 2,5 kilometru. Od jihovýchodu po červené z Ctiněvsi rovněž zhruba 2,5 kilometru. Obě trasy končí strmějším stoupáním, ale poutník se odmění krásným rozhledem z Pražské vyhlídky. Jak se tam dostat autem |
*** A jaké budete mít na výlet počasí? Podívejte se ZDE.
