Letěli jsme do "města" Lulea. Doporučujeme se pořádně nabalit už v letadle a připravit se na místní civilizaci. "Město" znamená alespoň 20 obydlených domů na 1 km2, u kterých je benzínová stanice s konzumem. A měst je tu opravdu málo. Z Lulea jsme jeli autobusem (všechna auta jsou při parkování napojena na elektrické vyhřívání motoru, aby vůbec nastartovala) asi 1,5 hodiny do města Övertornea přímo na polárním kruhu. Je to opravdu centrum téhle oblasti, protože tu je hotel a 2 bufety. Övertornea je přímo na hranici s Finskem a na hranici časového pásma, za řekou Torneälv je o hodinu více.
První procházka v zimě po polarním kruhu je opravdu drsná, ihned se rozhodnete, že vysněnou dovolenou strávíte v hotelu pod peřinou a s rumem. Ale riskovat omrzliny se vyplatí, protože možné výlety do okolí stojí za to: návštěva sobí farmy, kde okukujete a hladíte zvířátka, která Vás vozí na saních (nezapomeňte na lyžařské brýle a kuklu, někdy se opravdu rozdovádí a nejsou k zastavení) a v tradičním stanu jejich chovatelů (kmen "Sami") je dostanete i k obědu. Jsou opravdu výborná, stejně jako buchty z mouky, kterou místní ženy vyrábí z mechu, který celou zimu olupují ze stromů. Na Sami pozor - neustále se Vám snaží nějakého soba vnutit s sebou domů a tvrdí, že se mu bude u Vás na zahradě strašně líbit.
Krásný je výlet na jediném soukromém ledoborci Sampo po moři. Tady máte plné ruce práce, abyste se vůbec udrželi na palubě, protože je všechno namrzlé a fouká. Když škvírou mezi kulichem a šálou zírate, jak Sampo láme led všude kolem Vás a najednou slyšíte "stop, swimming now", myslíte, že kapitánovi namrzl mozek (v tom počasí se tomu vůbec nedivíte). Ale ono ne - Sampo zastaví, vytvoří mezi krami malý rybníček a v tu ránu Vás námořníci čapnou, stáhnou z Vás bundu, boty, kulicha a rukavice a strčí Vás do gumových obleků, takže najednou je na palubě spousta tučňáků. A už se plazíte po ledu a někdo do Vás strčí a jste ve vodě. Další důkaz odolnosti můžete získat při návštěvě ledového hotelu v Jukkasjärvi poblíž Kiruny, nejsevernějšího města Švédska. Je to největší iglu na světě s mnoha úžasnými pokoji a dokonce svatební kaplí. Lze se tu nechat oddat a strávit svatební noc, což dokázali naši dva spolucestující.
Další den jsme se rozhodli strávit klasicky - na běžkách. Nejdříve jsme se divili, že jsme široko daleko jediní, ale když nám po dvou hodinách v -30 stupních omrzly uši i přes kulicha, jsme se divit přestali. Další suvenýry v podobě různých omrzlin lze získat při projížďkách na sněhovém skútru a na psím spřežení. Ale co omrzliny, místní si neustále stěžují, že je letos strašně teplo, jindy bývá až -50 a to je prý teprve zima.
Pokud nemáte rádi předsevzetí do nového roku, je Silvestr na polárním kruhu to pravé. Naloží Vás do autobusu a odvezou na řeku, která rozděluje dvě země a dva časy. Důležité: oblečte opravdu vše co máte. Stejně budete litovat, že nemáte víc věcí. Protože strávit 3 hodiny v noci v mraze ve sněhu a ledu není jen tak. Přeběhnete do Finska, kde ve 23 hod. našeho času oslavíte první nový rok. To už necítíte nohy a utíkáte zpět do Švédska, kde hoří velké ohně a přemýšlíte, v kterém roce teď vlastně jste. Když stojíte téměř v ohni, těšíte se na další ohňostroj a přemýšlíte, jak se alespoň trochu ohřát a zároveň neshořet, jdou všechna předsevzetí stranou.
