Teploty tu v létě vyšplhají nad 40 stupňů Celsia a v zimě klesají pod minus 40 stupňů, takže prostředí pro život a práci je tu velice drsné. Podivné místo k vybudování hlavního města. Přesně to se však kazašský prezident Nursultan Nazarbajev rozhodl udělat. Po získání nezávislosti Kazachstánu na Sovětském svazu v roce 1991 přestěhoval v roce 1997 vládu do stepního města Astana, jehož název znamená v překladu prostě Hlavní město.
Vprostřed cesty mezi ruskými arktickými moři na severu a indickým subkontinentem na jihu, mezi Moskvou na západě a Pekingem na východě je Astana skutečně odlehlým místem. Ale po třech letech se již začíná cítit jako metropole. Její mezinárodní letiště je výkonné a pohodlné jako kterékoliv v západní Evropě. Postavena již byla záplava impozantních budov - parlament, sídlo vlády, prezidentská oficiální rezidence, národní muzeum, ministerstva, divadla, koncertní sály a podobně.
Je sice pravda, že nápis "Diplomatická čtvrť" se skví na plotě obklopujícím zcela pustou parcelu. Mnohé budovy vyhlížejí působivě při pohledu zpředu, zezadu je však vidět, že jsou levně a ledabyle postavené, stejně jako kterékoliv jiné v bývalém Sovětském svazu.
Obytné čtvrti však již nabývají podoby. Nábřeží řeky Išim, protékající Astanou, lemují bloky dobře postavených jasně žlutých výškových budov, které shlížejí přes vodní hladinu na půvabný park. Jeřáby a stavební dělníci se hemží všude, stejně jako armáda městských zaměstnanců sázejících, zametajících, upravujících, umývajících a jinak zušlechťujících město.
Návštěvníka, který zná jiné části bývalého Sovětského svazu, okamžitě udeří do očí, že tu kypí ekonomická aktivita - veškerá ekonomická aktivita -, což je ve většině postsovětských republik, kde je normou úpadek a nikoliv rozvoj, velká vzácnost.
Nové hlavní město se prezident Nazarbajev rozhodl vybudovat z Celinogradu, založeném za ruských carů a rozvíjejícím se za sovětské éry. "Architektura byla tehdy ubohá. Všechno se stavělo ve spěchu, rychlost byla hlavním faktorem sovětské výstavby," konstatuje šéf Nazarbajevovy tiskové služby a již dva a půl roku obyvatel Astany Lev Tarakov.
Ačkoliv starý Celinograd rychle mizí, stále ještě tu lze nalézt omšelé připomínky sovětské bytové výstavby, přezdívané "chruščoba" - výraz složený z ruského slova "truščoba", předměstský brloh, a Chruščov, sovětský vůdce, za jehož vlády byly tyto obzvláště ohavné bloky domů postaveny.
Městské centrum - to je však něco zcela jiného. Provinční ráz města stírají elegantní náměstí, fontány, působivé moderní budovy, několik pečlivě zrekonstruovaných domů z 19. století, hojností oplývající nákupní střediska a rychle se modernizující záplava automobilů.
Různí se názory na to, proč nebo zda vůbec Kazachstán potřebuje novou metropoli. Vysoké náklady na ni jsou koneckonců pro ekonomiku v přechodné fázi velkým břemen, i když jsou způsoby, jak ho ulehčit. Když americká ropná společnost Chevron zvýšila nedávno svůj podíl na velkém kazašském ropném projektu, byl do dohody začleněn slib investovat 20 miliónů dolarů v Astaně. Podle některých měl Nazarbajev pocit, že bývalé hlavní město Almaty, ležící na samém jihovýchodě země, je příliš blízko Číně a proto nadmíru zranitelné.
Podle jiných jsou další velká kazašská města příliš blízko Rusku, ekonomicky a kulturně blíže nedaleké Sibiře než odlehlé Almatě, a proto bylo nové metropole naléhavě třeba ke sjednocení země. Ne všichni Almaťané jsou stejného názoru.
"Je to nesmyslné plýtvání penězi," míní učitelka hudby Jelena Georgijevna. "Bylo by rozumnější vynaložit je na Almatu, která je historickým hlavním městem. Proč teď, když jsou všichni tak chudí? Všechna naše města potřebují zlepšení - proč vyplýtvat veškeré zdroje jen na Astanu?" Jiní se domnívají, že si Nazarbajev prostě chtěl postavit pomník.
Kazachstán je devátou největší zemí na světě - je rozlehlý jako západní Evropa. Je natolik velký, že vytyčování jeho hranic není téměř deset let od vyhlášení nezávislosti zdaleka ukončeno. Šéf komise pověřené narýsováním 14.000 kilometrů dlouhých státních hranic nedávno prohlásil, že tato práce nebude dokončena dříve než v roce 2007 nebo 2008. Vzhledem k rozloze Kazachstánu je poloha Astany do jisté míry smysluplná. Almaty je také nepříjemně blízko hranic s jinými, výbušnějšími středoasijskými státy - Uzbekistánem, Tádžikistánem a Kyrgyzstánem. Tato oblast je také klíčovým trhem s narkotiky. Opium z Afghánistánu je pašováno přes prostupné hranice a uzbecký prezident Islam Karimov region označil dokonce za "semeniště mezinárodního terorismu" a "skladiště světové drogové produkce". Astana představuje svět ležící daleko od takovéto hrozby, přestože ne všichni to považují za radostné. Páteční večerní lety zpět do Almaty jsou většinou obsazené - tak jak státní zaměstnanci prchají z nové metropole. "Není to prostě Almaty," říká jeden z nich, který si přeje zůstat v anonymitě. To je pravda, ale Almaty rozhodně není Paříž. A podle pamětníků starých časů - předtím, než Nazarbajev zrealizoval svůj grandiózní plán - se Astana prudce mění k lepšímu. "Astana je každým dnem krásnější," míní šéfka tiskového odboru dolní komory parlamentu a již deset let obyvatelka Celinogradu, tedy Astany Rabiga Amanžolovová.
Vprostřed cesty mezi ruskými arktickými moři na severu a indickým subkontinentem na jihu, mezi Moskvou na západě a Pekingem na východě je Astana skutečně odlehlým místem. Ale po třech letech se již začíná cítit jako metropole. Její mezinárodní letiště je výkonné a pohodlné jako kterékoliv v západní Evropě. Postavena již byla záplava impozantních budov - parlament, sídlo vlády, prezidentská oficiální rezidence, národní muzeum, ministerstva, divadla, koncertní sály a podobně.
Je sice pravda, že nápis "Diplomatická čtvrť" se skví na plotě obklopujícím zcela pustou parcelu. Mnohé budovy vyhlížejí působivě při pohledu zpředu, zezadu je však vidět, že jsou levně a ledabyle postavené, stejně jako kterékoliv jiné v bývalém Sovětském svazu.
Obytné čtvrti však již nabývají podoby. Nábřeží řeky Išim, protékající Astanou, lemují bloky dobře postavených jasně žlutých výškových budov, které shlížejí přes vodní hladinu na půvabný park. Jeřáby a stavební dělníci se hemží všude, stejně jako armáda městských zaměstnanců sázejících, zametajících, upravujících, umývajících a jinak zušlechťujících město.
Návštěvníka, který zná jiné části bývalého Sovětského svazu, okamžitě udeří do očí, že tu kypí ekonomická aktivita - veškerá ekonomická aktivita -, což je ve většině postsovětských republik, kde je normou úpadek a nikoliv rozvoj, velká vzácnost.
Nové hlavní město se prezident Nazarbajev rozhodl vybudovat z Celinogradu, založeném za ruských carů a rozvíjejícím se za sovětské éry. "Architektura byla tehdy ubohá. Všechno se stavělo ve spěchu, rychlost byla hlavním faktorem sovětské výstavby," konstatuje šéf Nazarbajevovy tiskové služby a již dva a půl roku obyvatel Astany Lev Tarakov.
Ačkoliv starý Celinograd rychle mizí, stále ještě tu lze nalézt omšelé připomínky sovětské bytové výstavby, přezdívané "chruščoba" - výraz složený z ruského slova "truščoba", předměstský brloh, a Chruščov, sovětský vůdce, za jehož vlády byly tyto obzvláště ohavné bloky domů postaveny.
Městské centrum - to je však něco zcela jiného. Provinční ráz města stírají elegantní náměstí, fontány, působivé moderní budovy, několik pečlivě zrekonstruovaných domů z 19. století, hojností oplývající nákupní střediska a rychle se modernizující záplava automobilů.
Různí se názory na to, proč nebo zda vůbec Kazachstán potřebuje novou metropoli. Vysoké náklady na ni jsou koneckonců pro ekonomiku v přechodné fázi velkým břemen, i když jsou způsoby, jak ho ulehčit. Když americká ropná společnost Chevron zvýšila nedávno svůj podíl na velkém kazašském ropném projektu, byl do dohody začleněn slib investovat 20 miliónů dolarů v Astaně. Podle některých měl Nazarbajev pocit, že bývalé hlavní město Almaty, ležící na samém jihovýchodě země, je příliš blízko Číně a proto nadmíru zranitelné.
Podle jiných jsou další velká kazašská města příliš blízko Rusku, ekonomicky a kulturně blíže nedaleké Sibiře než odlehlé Almatě, a proto bylo nové metropole naléhavě třeba ke sjednocení země. Ne všichni Almaťané jsou stejného názoru.
"Je to nesmyslné plýtvání penězi," míní učitelka hudby Jelena Georgijevna. "Bylo by rozumnější vynaložit je na Almatu, která je historickým hlavním městem. Proč teď, když jsou všichni tak chudí? Všechna naše města potřebují zlepšení - proč vyplýtvat veškeré zdroje jen na Astanu?" Jiní se domnívají, že si Nazarbajev prostě chtěl postavit pomník.
Kazachstán je devátou největší zemí na světě - je rozlehlý jako západní Evropa. Je natolik velký, že vytyčování jeho hranic není téměř deset let od vyhlášení nezávislosti zdaleka ukončeno. Šéf komise pověřené narýsováním 14.000 kilometrů dlouhých státních hranic nedávno prohlásil, že tato práce nebude dokončena dříve než v roce 2007 nebo 2008. Vzhledem k rozloze Kazachstánu je poloha Astany do jisté míry smysluplná. Almaty je také nepříjemně blízko hranic s jinými, výbušnějšími středoasijskými státy - Uzbekistánem, Tádžikistánem a Kyrgyzstánem. Tato oblast je také klíčovým trhem s narkotiky. Opium z Afghánistánu je pašováno přes prostupné hranice a uzbecký prezident Islam Karimov region označil dokonce za "semeniště mezinárodního terorismu" a "skladiště světové drogové produkce". Astana představuje svět ležící daleko od takovéto hrozby, přestože ne všichni to považují za radostné. Páteční večerní lety zpět do Almaty jsou většinou obsazené - tak jak státní zaměstnanci prchají z nové metropole. "Není to prostě Almaty," říká jeden z nich, který si přeje zůstat v anonymitě. To je pravda, ale Almaty rozhodně není Paříž. A podle pamětníků starých časů - předtím, než Nazarbajev zrealizoval svůj grandiózní plán - se Astana prudce mění k lepšímu. "Astana je každým dnem krásnější," míní šéfka tiskového odboru dolní komory parlamentu a již deset let obyvatelka Celinogradu, tedy Astany Rabiga Amanžolovová.
 Hlavní město Kazachstánu Astana - budova parlamentu. |
