Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nosiči vynesli na Sněžku i klavír

  12:10aktualizováno  12:10
Než se před půlstoletím rozjela lanovka na Sněžku, musely všechny náklady na nejvyšší českou horu vynášet party horalů v krosnách na zádech. Nejznámější dynastií krkonošských nosičů byl německý rod Hoferů z Velké Úpy, který se nosičskému řemeslu věnoval nejméně sto let. Tihle drsní muži dokázali na Sněžku vynést i klavír.

"Můj pradědeček už v roce 1868 nosil materiál na stavbu České boudy," říká devětašedesátiletý Helmut Hofer, který se svým prvním nákladem na Sněžku vyrazil v pouhých šesti letech.

"Byl to šestikilový poštovní balíček a otec mi na něj vyrobil speciální malou krosničku," vzpomíná.

Hoferovi dodnes bydlí v chalupě na Portáškách nad Velkou Úpou přímo na hlavní trase vynášek na Sněžku, v jejíž blízkosti žila většina nosičů. Ti se šest dnů v týdnu vydávali ze svých domovů dolů do skladů ve Velké Úpě pro zboží. Ještě večer si vynesli náklad do své chalupy, kde přenocovali. Ráno potom vyrazili k České boudě na vrcholu Sněžky.

Trasa výstupu vedla z Velké Úpy na Portášky, odkud nosiči pokračovali na Růžohorky a přes Růžovou horu na Sněžku.

Přečtěte si: Sněžka je takový český ementál

"Chodili jsme v podstatě po stejné cestě, jako se chodí z mezistanice na Růžové hoře na Sněžku dnes. Jen závěrečný úsek výstupu byl trochu jiný," popisuje horal. Na sedm a půl kilometru dlouhé cestě měli nosiči deset zastávek, na kterých odpočívali.

K oblíbeným odpočinkovým místům patřila například lavička u Růžohorek, místo před dnešní mezistanicí lanovky na Růžové hoře nebo kamenné sedátko v poslední zatáčce pod vrcholem.

"Vybírali jsme si místa, kde byl nějaký plochý kámen, stupínek nebo lavička, na kterých se dalo pěkně sedět. Výstup jsme prováděli na jeden zátah a krosnu jsme si nechávali na zádech i při odpočinku. Těžko se s ní manipulovalo a neměli jsme ji ani kde bezpečně opřít, aby se nepřevrátila," líčí Hofer.



Nosiči z archivu Helmuta Hofera z Velké Úpy-bývalý nosič nákladů na horské boudy a chaty v Krkonoších. Vlevo Robert Hofer otec, vpravo jiní nosiči na cestě pod Sněžkou vedoucí na Růžovou horu. Fotka ze dne 8.8.1929.


Nosiči dokázali na Sněžku dopravit cokoli
Krkonošští nosiči nejčastěji používali rovné krosny s popruhy a jednoduchou zádovou deskou, ke kterým přivazovali provazem vynášené zboží.

"Muselo se vědět jak vysoko náklad přivázat. Pokud se připevnil moc vysoko, převažoval nosiče dopředu. Příliš nízko upevněné břemeno zase nepříjemně táhlo krosnu dolů," vysvětluje poslední pamětník dávno zaniklého řemesla.

Žádné zázračné nosičské fígly podle něj neexistovaly. "Tělo si spíš muselo na tu dřinu zvyknout. Naším dobrým pomocníkem byla pouze dřevěná hůl, kterou jsme si dali přes rameno a využívali ji jako páku k nadlehčování krosny. V prudkých stoupáních jsme se o ni někdy i opírali," dodává.

Nosiči na Sněžku vynášeli všechny věci potřebné k provozu České boudy. Na dřevěné krosny přivazovali sudy s pivem, basy s láhvemi vína, krabice s potravinami, povlečení a mnoho dalších věcí.

Rekordmanem mezi krkonošskými nosiči byl především Hoferův otec Robert, který v roce 1944 od Obří boudy vynesl na vrchol Sněžky pro meteorologickou stanici dva a půl metru dlouhou ocelovou rouru vážící neuvěřitelných 160 kilogramů. Až z Velké Úpy dokázal vynést i 140-kilovou pokladnu. Mezi zažloutlými fotografiemi, které jeho syn dodnes pečlivě opatruje, lze nalézt i snímek z roku 1929, na němž skupina nosičů vlastními silami dopravuje do České boudy klavír.

"Nosili jsme úplně všechno. A před rokem 1912, než se postavila v Obřím dole vodárna, se dokonce na Sněžku vynášela i obyčejná voda," říká Hofer. Dospělí nosiči si kvůli dobrému výdělku na záda nakládali osmdesát až sto kilogramů zboží.

Na konci výstupu si na České boudě sedli i s krosnou na váhu a podle množství vyneseného nákladu jim správce vyměřil výplatu. Za každý kilogram se platilo přibližně 40 haléřů, takže zdatný nosič si jednou cestou vydělal asi 40 korun.

"To za první republiky byly docela pěkné peníze. Po válce jsme dostávali výplatu jednou měsíčně a to už za moc nestálo," vzpomíná horal.

Při silném větru došlo i na plazení
Výstup z Portášek na Sněžku trval nosičům za dobrých povětrnostních podmínek přibližně tři a půl hodiny. V zimě se doba výstupu prodlužovala.

"Mnohokrát jsme šlapali třeba i šest hodin. Pamatuji, že na trase běžně bývaly tři i čtyři metry sněhu. Někdy ho bylo tolik, že jsme si při odpočinku mohli sednout na lano spojující vršky telegrafních sloupů," líčí Hofer.

V zimě používali nosiči sněžnice a při náledí jednoduchá stoupací železa. Dopravu nákladu z Portášek pod závěrečné stoupání na Sněžku jim v zimním období usnadňovaly saně, kterým se podle velkých zahnutých rohů říkalo rohačky, které obyvatelé Krkonoš v minulosti používali především ke svážení sena a dřeva.

Někdy se stalo, že nosiči kvůli silnému větru a mlze náklad na vrchol nedonesli a museli se vrátit zpátky. Méně hodnotné zboží v takovém případě často nechávali schované za stromy a později se pro něj vrátili. Cennější věci ale museli nést s sebou domů.

Hlavním nepřítelem nosičů byl především silný vítr, jehož rychlost se na vrcholu Sněžky někdy pohybuje až kolem sto padesáti kilometrů za hodinu. "Běžně se stávalo, že vichr někoho z nás odfouknul pod cestu. Potom nezbývalo než se s pomocí ostatních vyškrábat nahoru a pokračovat dál," popisuje horal, podle kterého museli nosiči při obzvlášť silném větru lézt po úbočí Sněžky po čtyřech nebo se i plazit po břiše.

"Snad ani vojáci se neplíží tak pečlivě, jako jsme se museli plazit my ve větru," říká s úsměvem.

Nosičské řemeslo zachránilo rodinu před odsunem
Až do vybudování sedačkové lanovky na Sněžku byla Česká bouda na nosičích zcela závislá. To zachránilo Hoferovy po roce 1945 před odsunem, při kterém musela po válce Krkonoše nedobrovolně opustit většina německých rodin.

I Hoferovi už měli sbalené věci a připravovali se na svůj poslední sestup do Velké Úpy, odkud se měli s transportem vydat na ostrov Usedom ve východní zóně poválečného Německa, když se ve dveřích objevil tehdejší provozovatel České boudy s potvrzením, že nosiči mohou zůstat ve svých chalupách. "Kdybychom odjeli, neměl by mu kdo dopravovat zboží a přišel by o živnost," vysvětluje Hofer.

ÉRA KRKONOŠKÝCH NOSIČŮ JE NENÁVRATNĚ PRYČ

Když se v roce 1949 rozjela lanovka na Sněžku, ubyla nosičům práce. Helmut Hofer se svým otcem nakonec zůstali posledními horaly věrnými tomuto řemeslu. Helmut skončil s nošením po prodělané žloutence v roce 1953, nastoupil pak jako elektroúdržbář do textilky v Horním Maršově, kde potom strávil dalších devětatřicet let.

"Lékaři mi po nemoci doporučili, abych si našel nějakou méně namáhavou práci. Tak jsem je raději poslechl," říká. Jeho otec se jako poslední v Krkonoších vynášením nákladů živil až do důchodu, do kterého odešel v roce 1961.

I kdyby se ochráncům přírody podařilo prosadit, aby připravovaná nová lanovka nevedla až na vrchol Sněžky a končila už na Růžohorkách, nosiči se podle Hofera do Krkonoš už stejně nikdy nevrátí.

"Ta doba je nenávratně pryč. Dnes už se dá na Sněžku vyjet autem, v zimě se tam lidé dostanou rolbou nebo skútrem. Nevěřím tomu, že by se naše řemeslo mohlo do Krkonoš ještě někdy vrátit," myslí si poslední z krkonošských nosičů.

Nosiči jdou s pianem-z archivu pana Helmuta Hofera - Helmut Hofer Velká Úpa-nosič nákladů na horské boudy a chaty v Krkonoších. (foto z archivu Helmuta Hofera)

Nosiči z archivu Helmuta Hofera z Velké Úpy-bývalý nosič nákladů na horské boudy a chaty v Krkonoších. Vlevo Robert Hofer otec, vpravo jiní nosiči na cestě pod Sněžkou vedoucí na Růžovou horu. Fotka ze dne 8.8.1929.

Autoři: ,




Nejčtenější

Jezero Como patří k těm lokalitám, kam se dá z Česka snadno zaletět na víkend....
Kam létat v zimě: k moři v Maroku se dá dostat už za pětistovku

Nebe nad Evropou nikdy nebylo tak plné, ceny za leteckou dopravu tak nízké a pro cestovatele z Česka se nově přibližují i některé destinace, do kterých...  celý článek

Tisíc vojáků se střetlo u Slavkova u Brna. Připomněli si rok 1805, kdy...
Procházka za bitvou tří císařů. Sledujte unikátní přenos z okolí Slavkova

V rámci seriálu Cesty kulturní krajinou dnes ve 13:30 zavítáme do krajiny okolo Slavkova u Brna. Projdeme se pěšky a popojedeme kočárem taženým koňmi s hosty,...  celý článek

Dopravní zácpy na vjezdu do Doveru, které přístav trápily loni v létě.
Brexit ochromí dopravu přes La Manche, Dover se děsí obřích kolon

Vystoupení Británie z Evropské unie ovlivní celou řadu obchodních sfér i životy obyčejných lidí. Velké problémy očekávají provozovatelé přístavu v britském...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Tak samozřejmě, polévání slečen v bikinách šampaňským je přesně to, o čem muži...
Ostrov bude plný sexu, drog a alkoholu, láká na svou dovolenou agentura

Neomezený sex, dvě dívky denně, vstřícný postoj k drogám, alkoholu a jídla, co hrdlo ráčí. Čarokrásné pláže, party na jachtě. Ony čtyři dny na soukromém...  celý článek

Další z rubriky

Stařenu osvětlují šlehající plameny a kouř z ohniště volně stoupá střechou ven.
Skromní a nezdolní. Fascinující život lidí ve vietnamských horách

Na seznámení s tímto koutem Asie jsem si vyhradil celý měsíc, z toho dva týdny jsem hodlal strávit ve společnosti kamaráda. Jirka žije ve Vietnamu nějaký ten...  celý článek

Nenáročný okružní výlet na jihovýchodním okraji Žďárských vrchů poblíž Bystřice...
Z Víru do Víru přes tři krásné hrady. Jarní výlet, který naláká

Přelom března a dubna je jako stvořený pro objevování starých hradních zřícenin. Absence listí na stromech umožňuje mnohým z nich právě teď představit svou...  celý článek

Bledule jarní v Rakoveckém údolí
Výlet: nejkrásnější údolí Drahanské vrchoviny zdobí koberce bledulí

Druhá polovina března je tradičním obdobím jarních výletů za rozkvetlými bílými koberci bledulí jarních. K mediálně méně známým „bledulovým“ lokalitám na...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.