Norsko? Tam vám pomohou!

Jako průvodce jezdím po Evropě už 36 let. Za tu dobu se mi stalo jenom dvakrát, že se autobus porouchal a nebyl schopen další jízdy. Ta druhá nepříjemnost se přihodila před dvěma lety na cestě do Osla, zhruba 70 kilometrů před Oslem v naprosté pustině. Autobus na dálnici zastavil, protože se porouchal přívod paliva. Řidiči sice slíbili, že závadu opraví do 15 minut, ale když hledání závady trvalo dvě hodiny, postavil jsem se na dálnici s nadějí, že snad najdu pomoc. Měl jsem štěstí, za chvíli se mi podařilo zastavit kolem projíždějícího žlutého anděla. Byl to mladík nemající zkušenosti s autobusy. Slíbil však, že nám pomoc pošle. A skutečně během necelé hodiny přijel tahač s řidičem a dispečerem. Oprava na místě nebyla možná, domluvili jsme se tedy, že tahač odtáhne autobus do Osla, kde bude opraven. Dispečer vyhověl mé žádosti a obstaral naší skupině norský autobus, který nás dovezl do Konsbergu na ubytování. Večer jsem telefonicky zjistil, že náš autobus nebude ani příští den opraven. Svoji cestovní kancelář jsem požádal o vyslání náhradního autobusu do Osla, kam nás druhého dne dovezl další norský autobus. S ním jsme podnikli okružní jízdu Oslem a navečer jsme se dočkali našeho náhradního autobusu z domova. S ještě zajímavější snahou pomoci jsem se setkal znovu v Norsku v minulém roce. Ve stanovenou dobu odjezdu z Osla domů se nedostavila jedna účastnice zájezdu. Marně jsme ji hledali, dokonce ani pomoc motorizované hlídky policie neměla úspěch. Po devadesáti minutách marného čekání a hledání jsem dal povel k odjezdu. Hrozilo totiž nebezpečí, že nestihneme určený trajekt z Dánska do Německa. Už jsme byli déle než hodinu na cestě, když nás předjelo houkající policejní auto a posádka dávala znamení k zastavení. Jaké bylo naše překvapení, když nám policisté sdělili, že jim příkaz k zastavení dali jejich kolegové z Osla, protože zbloudilou turistku za námi vezou. A skutečně, po asi hodinovém čekání se objevilo auto, z něhož vystoupila pohřešovaná účastnice. Posádka vozu ani nečekala na díky a odjela zpátky do Osla. A tak mne napadlo, zdali by naše policie při notoricky známém nedostatku pohonných hmot byla takové pomoci schopna. Vlivem onoho dalšího nečekaného zdržení nám sice trajekt ujel přímo před nosem, ale naštěstí jsme se vešli na ten následující, a tak jsme všichni šťastně dojeli domů.