Autem přes polární kruh na nejsevernější výspu Evropy

Vydat se do subarktické oblasti autem, to už chce mít v žilách malinko odvahy a nebo alkoholu. My měli obojí, když jsme ten nápad dostali, a tak jsme k tomu přibalili ještě dávku štěstí a uspořádali jednu z nejkrásnějších cest, kterou jsem zatím absolvoval.
Mosty, mosty a zase mosty. Jízda ve fjordech je opravdu na mnoho a mnoho...

Mosty, mosty a zase mosty. Jízda ve fjordech je opravdu na mnoho a mnoho kilometrů. | foto: Ondřej Brejchapro iDNES.cz

Nápad na tuhle cestu vznikl – jak jinak – u piva, když jsme s Petrem a Lenkou dumali, která země nebo která část Evropy by stála za to, abychom se tam vypravili. Jih máme všichni projetý křížem krážem, a tak se náš pohled upjal na sever. Na téměř nejúplnější sever, kam jen se dá na evropském kontinentu dostat, Nordkapp.

Naše cesta začala loni 27. června, kdy se celá naše posádka sešla v Praze, naložili jsme vrchovatě auto, které se mělo stát na 14 dní naším pojízdným domovem a v devět ráno vyrazili.

První den jsme chtěli dojet až do Švédska, do města Malmö, což se nám také povedlo. Uháněli jsme německou dálnicí na sever a za necelých sedm hodin jsme stáli na německém ostrově Fehman, odkud jsme se trajektem přepravili do Dánska.

Trajektů jezdí tolik, že to na moři vypadá jako u našeho MHD a někdy by se ty naše autobusy dokonce mohly jen závistivě krčit v koutku. Trajekt nám ušetřil asi 250 kilometrů Dánskem, které jsme pak jen prolétli až do Kodaně a po hraničním mostě do Švédska.

Dánsko bylo nádherně barevné, všude kvetly lány kytek všemožných barev, barevné byly i domky a větrné elektrárny a vlastně bych se ani nedivil, kdyby i Dánové byli trochu přibarvení. Nicméně, kdo zná Dány, tak mi dá za pravdu, že jde o skvělé lidi.

V tomto duchu jsme našli i Malmö. Nádherné příhraniční město a s ním až do konce naší dovolené i poslední úplný západ slunce. Proto jsme blaženě seděli na příbřežním molu a svorně pozorovali rudý obzor, jak se topí v moři.

Špičkové služby v kempech

Chtěli jsme kombinovat přírodu a kempování, takže jsme šli nejprve obhlédnout místní kempoviště. Hodně mě překvapilo, co je kemp v Česku a co ve Skandinávii. Našli jsme ohromný areál, kde byla k dispozici nejen klasická karavanoviště, ale i velmi útulná zákoutí pro postavení stanu, tedy našeho hangárku, jak jsme ho hned první noc překřtili. Samozřejmostí jsou sprchy, vybavené kuchyně, toalety, a to vše ve špičkovém stavu i v nejzapadlejším finském kempu. Jaký rozdíl oproti zkušenostem u nás doma...

Kempy v celé Skandinávii zavírají vždy ve 22 hodin. Potom sbohem a šáteček, závora zůstane zavřená. Takže pokud se chcete v kempu ubytovat, musíte to stihnout před touto hodinou. Druhá věc je: Camping Card – Scandinavia , kterou musíte mít. Zařídili mi ji hned v prvním kempovišti za drobný poplatek 170 SVK. Pak se zaplatí ubytování, které nás, když jsme chtěli jen stanoviště, stálo prakticky celou Skandinávii stejně, 300 SVK/NOK na noc za auto, stan a čtyři lidi, což je zhruba 1 000 Kč.

Jako Češi vyrážejí pod stany do Chorvatska, my jsme si zvolili nádherný sever. Takhle jsme bydleli celých 14 dnů.

Vzhůru na Stockholm

Z Malmö, kde jsme doplnili zásoby sýra v tubách, což je skandinávská specialitka, jsme odfrčeli směr Stockholm. Cesta to byla dlouhá, protože Švédsko má limit 110 km/h na dálnici a co chvíli narazíte na stojící fotopolicajty, proto jsme nechtěli riskovat pokutu a drželi tempomat na 110.

Nádherně se vyčasilo a ve Švédsku dokonce přišla vedra. Jeli jsme na sever a teploměr přitom ukazoval dobrých 31 stupňů. Dálnice byly monotónní a doporučil bych jen zastávku u obrovského jezera Vättern, v městě Jönköping a případně v Motale na severní části jezera. Svištěli jsme dál až do Stockholmu.

Stockholm je už opravdu metropole. Čistá, krásná a příjemná, kde lidé jsou v pohodě, všichni rádi poradí a architektura připomene, že tady bylo kdysi mocné království.

Město leží na navzájem propojených poloostrovech, kdy prostřední – Gamla Stan – je sídlem královského paláce a jakýmsi středem všeho dění. Ostatní silnice a uličky ho poctivě obíhají po okraji, aby se potkaly zase na druhé straně fjordu.

My jsme ve Stockholmu nakonec strávili dva dny, navštívili jsme např. Muzeum Vasa. Jde o největší loď, kterou v roce 1638 byli Švédové schopni postavit, monumentální bitevník, ale mělo to jeden háček. Ujela jen 1 500 metrů přístavem a potupně se potopila. Nicméně Vasa je vytažena a konzervována a poté přestavěna jako muzeum.

Stockholm by každopádně potřeboval týden, ne dva dny, vydal by na jednu samostatnou dovolenou.

Střed Stockholmu zvaný Gamla stan. Každé tři hodiny zde probíhá střídání hradní stráže.

Interiér lodi VASA. Kapitánský můstek a jeho soukromá komnata

Nocleh u pískových dun

Jeli jsme dál na sever podél pobřeží Botnického zálivu, až téměř na jeho konec, do malého města Lulea. Tam jsme se ubytovali v posledním kempu široko daleko, byl opravdu monumentální, s kapacitou pro 10 tisíc lidí. Uklidili jsme se hezky na konec až k pískovým dunám pod krásné borovice a zahráli si půlnoční petanque. Slunce zde sice zapadlo, ale už se nesetmělo. Sever nám otevřel svoji náruč, daroval nám pro naši dovolenou věčné světlo.

Zmizely listnaté stromy jako lípa, kaštany, platan a jabloně, které jsem okukoval ještě ve Stockholmu, nahradily je borovice, smrky a severská kleť. Příroda si naplno užívala krátkého léta a všechno kvetlo. Čím jsme jeli severněji, tím jsme se vraceli do jara. Znovu jsme viděli kvést ty samé kytky, co u nás kvetou o měsíc dřív, mladé králíčky na polích a srnčata, kterým bylo pár týdnů. Stále bylo horko, až nezvykle i pro nás. Místní si toho ale užívali a pořádali na pláži studeného Baltu různé grilovací orgie a vůbec se chtěli vyřádit, než je zase chytne zima do svých spárů.

Půlnoční slunce nad Kafjordem

Místo, odkud Lenin vyjel dělat revoluci

Míříme dál na sever, do hraničního města Tornio. Finsko nás přivítalo mile tím, že se změnilo časové pásmo, nestihli jsme kemp, takže dneska spíme venku. Tornio proslulo tím, že se odsud Lenin vydal vlakem dělat do Ruska revoluci. Má tam na tom nádraží dokonce pamětní destičku.

Finský kraj Enontekiö, kterým jsme projížděli při hranici se Švédskem, už byl krajem nekonečných lesů, bažin a mokra. Ale také nádherných panoramat nekonečné zeleně a sobů.

Severní polární kruh je dobyt!

Velkým milníkem pro každého Středoevropana bude městečko Pello. Právě kousek od něj prochází Severní polární kruh. Nedá se to minout, je to náležitě turisticky označeno, ale stejně jsme si to radši podle GPS ohlídali a mohli si cimrmanovsky zvolat – Severní polární kruh je dobyt!

Jinak sever není jen rájem přírodním, ale bohužel také komářím. Jeli jsme už krajinou, kde slunce nezapadalo, bylo jedno, jestli jsou dvě hodiny v noci nebo odpoledne, proto je nutné nepřecenit schopnost řidiče a včas si uvědomit, že se prostě občas spát musí. Ve Skandinávii platí, že stan je možné na jednu noc postavit minimálně 150 metrů od obydlí a tak, aby nikomu nepřekážel.

Zasněně jsem pozoroval z okýnka krásný les, který nebyl jako ten náš, kdy stromy jsou uměle seřazené a vše je jakési nepřírodní. Tady byly tisíce hektarů lesa, který byl přírodní. Jednou v noci jsme proto sjeli z dálnice odbočkou do lesíka, že někde najdeme kempoviště a že tam přenocujeme. Po deseti kilometrech ale cesta začala být pro naši alfu nesjízdná a nezbývalo než se otočit a vydat zpět. Romantika, ale jen do chvíle, než jsme vystoupili z auta. To začalo opravdové komáři peklo. Nikdy jsem nezažil takovouhle koncentraci na člověka, repelent na ně působil spíše jako afrodiziakum... Nakonec jsme přespali kousek za jednou vesnicí, na odstavném pruhu pro kamiony u silnice, kde bzukavci nebyli.

Drsná zima v Norsku a ledové Barentsovo moře

Finsko jsme projeli až na jeho sever, krajina se měnila opravdu už rychle, stromů ubývalo a přibylo hodně křovin, se kterými se pak na hranicích s Norskem zvedly i hory. Přijeli jsme do Norska. Přichystalo nám studené uvítání a a nakonec jsme rádi vzpomínali na teplé Švédsko.

Přijížděli jsme k prvnímu cíli naší cesty, městu Alta, jednomu z nejsevernějších v Evropě. Vítala nás drsná severská krajina s ostrým větrem a neroztátým sněhem na vrcholcích hor. Alta je město uzavřené mezi fjordy, kromě silnice a moře nepřístupné. Proto ho Němci za války zvolili jako kotviště pro slavný bitevník Tirpitz.

Kamenná stavba na břehu Severního ledového oceánu v Norsku

Interiér jedné z mnoha polárních chatek po celé Skandinávii. Příjemné útulno již od pohledu.

 

Celé město obepíná jako zatočená smyčka Altenfjord, čímž tady vzniká unikátní větrné proudění, kde vítr po většinu roku vane jen jedním směrem. Bylo to první místo, kde jsme si sáhli do Barentsova moře, které  teplotou opravdu neoslnilo, sedm stupňů je pro našince nekoupatelné. Jinak naopak překvapilo nádhernou čistotou a průzračností, bělostnými plážemi a klidem v okolí. Když k tomu přimícháme tyrkysově modrou oblohu, je to až do očí bijící kýč, ale naprosto úžasný. Vezl jsem s sebou několik talismanů od lidí, na kterých mi záleželo, ale nemohli tam být se mnou, proto jsem první nechal právě v dunách Alty, kde to malou figurku ráčka zasypalo za 10 minut, a tak tam zůstane asi navždy.

Pláž na břehu Barrentsova moře vybízela ke koupání, nicméně teplota moře byla 7 stupňů, což už bylo horší.

Poslední etapa cesty na sever se blížila a vidina prvního cíle nás dychtivě popoháněla dál. Severní norské fjordy jsou divadlem, které se nikdy neokouká. Je to mix té nejazurovější barvy oceánu, ve kterém se zrcadlí okolní kopce, které se marně snaží ze sebe setřást poslední zbytky sněhu.... Občas se přes některý fjord přelije mrak, což je taková krása, že na to existuje i norská pověst, kterou se mi v jedné vesnici snažil převyprávět jeden místní:
"To na nás shlíží bůh Odin, to jsou jeho vousy, které vidíš na krajích. On na nás v Asgardu nikdy nezapomněl a my nikdy nezapomene na něho."

Jiná pověst severské mytologie praví, že světlá oblaka jsou přechodem mezi naším světem a Jötunheimem.

V nejsevernějším kempu na světě

Projížděli jsme fjordy stále na sever, až jsme po mnoha stech kilometrech kličkování přijeli do místa, které se jmenuje Kirkeporten. Dumali jsme nad tím, jestli opravdu jde o nejsevernější kemp na světě, ale asi opravdu jde.

Byli jsme pár kilometrů od cíle, ale museli jsme si odpočinout, a tak jsme na pobřeží Severního ledového oceánu vzali zavděk nádhernou chatkou za pakatel 950 NOK za noc. Kemp to byl prvotřídní a chatka útulná. Venku už nebyly žádné stromy, na zemi rostl jen lišejník. Jinak nic, jen spousta vody, převalující se mračna a pár rybářů ve vesničce. Nikdo už tady nežije trvale, vše je uzpůsobeno na letní sezonu. Na těch pár měsíců subarktického léta, které jsme trefili.

Skály nad nejsevernějším kempem na světě - Kirkeporten ve stejnojmeném městečku

Cesta na vysněný Nordkapp

Druhý den jsme se vydali na toužebně očekávané završení první poloviny naší cesty – Nordkapp.

Nejsevernější bod

Nejsevernějším místem Evropy není Nordkapp, jak se často traduje. Ještě severněji leží vedlejší mys Knivskjellodden. Nejhezčí cesta tam je lodí. Plavba z Bergenu do Honningsvagu trvá šest dní. Z Honningsvagu pak dojdete na Knivskjellodden pěšky.

Tento výběžek pevninského Norska do oceánu směrem k pólu je nejsevernější pevninou, za kontinenty Evropu a Asii. Přesáhne je jen Kanada svými ostrovy a Grónsko. Ani Aljaška neleží tak moc severně.

Nordkapp je také turisticky velmi lákavá adresa, takže jsme se tam setkali doslova s davem lidí, oproti tomu, co bylo předtím k vidění v jiných místech.

Příjezd sám o sobě dají dostatečně dopředu vědět a také si průjezd nechají dobře zaplatit. Je tam podmořský tunel, zhruba osm km dlouhý a ten je na konci zpoplatněný. Nás to vyšlo na zhruba 750 NOK na auto plus čtyři lidi. Vjezd na Nordkapp je opět zpoplatněný, tentokrát 1 350 NOK auto plus čtyři lidi, takže vcelku drahá sranda, ale zase – kdo by to nedal, když už tam jste, že?

Nordkapp a jeho ocelový globus. Nám bohužel nepřálo počasí na půlnoční slunce.

Místo samo o sobě je krásné, ale poprvé nám tady nepřálo počasí. Teplota byla drobně nad nulou, hodně zamračeno a pršelo. Malinká okna na focení u proslulého glóbu bylo otázkou velmi rychlého jednání. Ale i tak se zadařilo.

Skandinávie autem

(Včetně Lofotských ostrovů, o nichž nepíšeme)
Celkové náklady na osobu: 30 000 Kč
Ujeté kilometry: 9 350 km
Dní na cestě: 13 nocí, 14 dní
Počet lidí: 4
Auto: Alfa Romeo 159

Komplex na Nordkappu zahrnuje kino, kapli, muzeum a spoustu obchodů, které si cenově nezadají s nejdražším butikem u nás. Na Nordkappu jsme pobyli asi pět hodin a počasí nás vyhnalo pryč.

Dva odvážlivci z naší posádky se pak ještě vydali na opravdu nejsevernější mys, kterým není turistický Nordkapp, ale vedlejší výběžek Knivskjellodden, jenž je vlastně druhou polovinou fjordu, obepínající vlastní útes s Nordkappem. Vede tam zpočátku kus silnice - jakási odbočka z hlavní cesty, pak cosi jako kamenitá stezka, která spíše vyhovuje sobíkům než lidem. Na konci ohromného útesu se skýtá obrázek, který většina lidí, kteří navštíví Nordkapp, nikdy neuvidí, protože by museli absolvovat náročnou túru zhruba 12 km dlouhým terénem na druhou stranu skaliska. Ale pohled, pokud zrovna počasí dovolí, je to opravdu majestátní.

Kousek pod Nordkappem se uprostřed fjordu skrývá zasunutá zátoka s naprosto hladkými kameny – břidlicí. Z nich tam každý staví malé věžičky a někdo i věže jako auta. My jsme si zaházeli žabky do moře a nakonec jsem pod jeden skrytý kámen schoval druhou věc, a malý štírek tam bude ukrytý nejspíš napořád, na břehu průzračného oceánu, v čisté a klidné přírodě.

V další části naší cesty nás čekaly Lofotské ostrovy a nejsevernější univerzitní město na světě – Tromso, ale o tom zase někdy příště.

Knivskjellodden, Nordkapp

Knivskjellodden, Nordkapp

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...