Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Noc u ostrých hochů na ledové posteli

aktualizováno 
Žádné cihly, žádná malta. Tenhle dům nedaleko Matterhornu je celý z bělostného alpského sněhu a ledu. Dostanete se sem jen na sněžnicích. Z ledu je všechno - podlaha, stropy, kuchyň i záchod. Jaké to je strávit v tomhle iglú jednu noc a nezmrznout?
Iglú v Alpách v na jihu Švýcarska

Iglú v Alpách v na jihu Švýcarska - Žádné cihly, žádná malta. Tenhle dům je postaven z bělostného alpského sněhu. Návštěvníkům se kouří od pusy a usrkávají horký čaj. Taková je noc strávená v iglú v Alpách na jihu Švýcarska. | foto: Petr Socha / SNOWMF DNES

"Už vidíte, kde budeme nocovat?" ptá se náš průvodce Silvio. Mžouráme do houstnoucího šera a v dáli rozeznáváme oblé tvary příbytku, v němž prožijeme příštích čtrnáct hodin.

Rozhodli jsme se přespat v ledovém iglú pod dohledem majestátních štítů Alp na jihu Švýcarska. Bláznivý nápad? Bezpochyby. Očekávání dobrodružných zážitků se mísí s mírnými obavami.

Na sněžnicích pod Matterhornem

Aby byla iluze dokonalá, na nohou máme sněžnice. Musím uznat, že se hodí. Předevčírem napadlo 40 centimetrů sněhu a cesta po svazích ve výšce 2.300 metrů nad mořem je docela krušná.

"Našlapujte opatrně, ať se zbytečně nenamočíte. Kdyby byl někdo zpocený, ať hned řekne," velí vůdce.

Jenže některé úseky se dají zdolat leda po zadku.

Slunce zapadá, na obzoru se mezi horskými velikány rýsuje známý kužel Matterhornu, který se tyčí do výše téměř 4500 metrů. Úchvatné panoráma.

Moderní zimní střediska dnes nabízejí mnohem víc než jen lyžování. Řada lidí si od hor slibuje něco jiného. Jezdí sem i ti, kteří jízdu na prkýnkách nemají příliš v lásce.

Ale nevadí: mohou brázdit svahy na sáňkách. Spouštět se na nafukovacích matracích hlavou dolů po sjezdovce. Podnikat výpravy na sněžnicích. Anebo třeba přespat v iglú. Tak jako my.

Ledový byteček s toaletou

Slunný den je s konečnou platností za námi, teplota venku rychle klesá. Zato v iglú jsou "příjemné" dva stupně nad nulou. Vím, že ráno bude hůř.

Uvnitř to s trochou nadsázky vypadá jako v miniaturním bytě 1+1. V jedné části obývák spojený s kuchyní, ve druhé ložnice, v malém výklenku záchod.

Silvio Berchtold má se svým bratrem krámek se sportovními potřebami ve švýcarském zimním středisku Riederalp. Už sedmým rokem navíc vodí výpravy turistů do svého iglú a tam s nimi dvakrát týdně přespává.

Firma bratří Berchtoldů má poněkud zlověstný název: Badguys, což lze také parafrázovat jako Ostří hoši. V jejím znaku se potměšile šklebí žlutá dýně. Snad to není špatné znamení.

Dům postavený za dva týdny

Postavit ledový dům trvá asi dva týdny. Postup je zdánlivě jednoduchý. "Nafouknu tady velký balon a pak na něj frézou nastříkám sníh," vysvětluje Silvio. Krouží kolem stavby tak dlouho, až jsou stěny iglú metr silné. Pak balon vyfoukne, sbalí a je hotovo.

Žádné cihly, žádná malta. Jen bělostný alpský sníh.

Je to asi výdělečný byznys. Cena za osobu a noc začíná na 85 švýcarských francích, což je v přepočtu 1.600 korun, ale může se vyšplhat i na 150. Čím víc lidí, tím levnější pobyt. Do iglú se nacpe až 18členná parta dobrodruhů. Jen za loňskou zimu v Silviově ledovém příbytku takhle nocovalo patnáct výprav.

Zaplatili třikrát víc než za hotel. Možná přitom mrzli. A moc se nevyspali. Zato si mohli připadat jako Eskymáci.

"Vstoupí do nás přírodní síly," těší se Petr, kolega z naší české expedice. Sedíme kolem stolu na balících slámy. Výborná přírodní izolace. Podlaha je ovšem z ledu. Kdo nemá obzvlášť teplé boty, začíná trpět. A běda tomu, komu při předchozí cestě hlubokým sněhem promokly.

Další průvodce Daniel si nasazuje kožešinovou čepici. Je to huňatá ušanka, jakou nosí snad jen obyvatelé ruské Sibiře. "Vypadám v ní jako králík," zubí se Daniel. Je vášnivým lovcem a čepici dostal od svého parťáka. "Mám povolení střílet lišky," dává k dobru.



 V iglú nechybí ani sociální zařízení

Místo krbu hruškovice

Hostitelé vytahují hruškovici Williamine, která se pálí přímo ve Wallisu, tedy ve švýcarském kantonu, kde se právě nacházíme. Německy Wallis, francouzsky Valais. Rázovitý kraj, kde se v dávných dobách usídlily všechny čtyřtisícové vrcholy Švýcarska s výjimkou jediného.

Někdo žádá radši o horký čaj. Zahřát pomůže i fondue, roztavený místní sýr, v němž si namáčíme kousky bílého chleba. Na sněhovém parapetu okna hlasitě vyhrává malé tranzistorové rádio, které poněkud kazí atmosféru "návratu ke kořenům".

Vzduch je sice mrazivý, ale zima mi kupodivu není. Kdo pocítí chlad, může se ohřát u plynového zářiče, jehož teplo však končí asi metr od oranžových paprsků.

Nálada je zatím dobrá. Každý však podvědomě tuší, že to horší přijde v noci. Proto se nikdo nežene do postele. I když o posteli se tu mluvit nedá. Ale o tom později.



V iglú zahřeje nejen blízkost parťáků, ale i plynový zářič a čaj.
Či ještě lépe hruškovice.

"Jde se ven," zavelí náhle Silvio. Horská scenerie se dávno zahalila do tmy, dřímající sjezdovky se připravují na zítřejší nápor lačných lyžařů. Na hvězdné obloze září Mléčná dráha. Všude kolem panuje nadpozemské ticho.

Nacházíme se v oblasti, která byla jako vůbec první v Alpách zařazena na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO. Vděčí za to impozantnímu Aletschskému ledovci, se svými 23 kilometry nejdelšímu v Evropě, který se jako klikatá bílá dálnice vine mezi místními horami.

Pověst říká, že v noci podivně světélkuje. To bludné duše zemřelých vylézají ze škvír mezi skalisky a straší živé. Brrr.

Před spaním dostáváme instrukce, jak se uložit do spacáku. "Zapnete vak do půlky, sundáte si kalhoty a budete spát jen ve spodním prádle a tričku," vysvětluje nám Silvio jako malým dětem.

Nechávám si teplou mikinu a na hlavu si vrazím čepici. Pro jistotu.

Nejlepší akustika na světě

Naše osmičlenná výprava se uloží po obou stranách úzké uličky. Za chvíli z nás jsou zakuklenci. Každý se snaží, aby vystavoval ledovému vzduchu co nejmenší část těla.
Tři průvodci se usídlili v menším výklenku. Říkají mu "apartmá".

Nevěřili byste, jak dokonalá je v iglú akustika. Když člověk na druhém konci ložnice chrápe, jako byste ho měli přímo u ucha. Když jich je víc, připomíná to přistávající helikoptéru.

Přesto usínám až překvapivě hladce.

Brzy ráno nás z ledového lůžka tahá nekompromisní budíček. Na plynové bombě si ohříváme topinky a usrkáváme bleskově chladnoucí čaj.

Venku je minus sedmnáct.

Přežili jsme.

 

Autoři: ,




Nejčtenější

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Paříž, Řím, Barcelona. Podzim je ideálním obdobím pro cesty po evropských metropolích. Ve městech už není tolik turistů a počasí vybízí k bloumání v ulicích....  celý článek

Další z rubriky

Zbytky táborových baráků zarůstají, tím více z nich mrazí. Tady trávily léta...
Zapomenutý koncentrák na kraji Evropy. Stíny komunismu v deltě Dunaje

Dunajská delta je proslulá romantickými zákoutími slepých vodních ramen či tisícovými hejny mnoha druhů ptáků. Území do dnešních dnů značně izolované a...  celý článek

Značka na golfovém hřišti v Austrálii upozorňující na přítomnost žraloků.
Už žádné další útoky žraloků. Australské pláže budou hlídat drony

Austrálie vyšle na pláže bezpilotní letouny s kamerami, aby hlídaly výskyt žraloků u pobřeží a okamžitě vysílaly poplach pobřežní hlídce a na chytré hodinky...  celý článek

Sedlo Zbojská
Divoký výlet do historie. Malý Slovenský ráj zbojníka Jakuba Surovca

Ve stínu legendárního Juraje Jánošíka působil v 18. století na Slovensku zbojník nemilosrdného jména Jakub Surovec. Jeho domovským rajonem byla oblast...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.