Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že je dobrý nápad zjistit si, než budete odcházet z místa ubytování, v kolik hodin a zda se budova zamyká. Stalo se mi totiž v Mnichově, že jsem noc téměř ztrávil pod okny svého zaplaceného pokoje. Odešel jsem totiž v domnění, že klíč od pokoje, který si odnáším ven, funguje i do hlavních dveří. Recepční mi ještě radila, kde se dobře najíst, ale nenapadlo ji, aby mě upozornila, že v deset hodin večer se budova zamyká. A také že ano. V deset nula pět jsem stál u dveří, všude zhasnuto, klíč do zámku samozřejmě nešel. Zazvonit nebylo na koho, protože to byl jenom malý penzion, a tak jsem se ocitl v pěkné kaši. V celém objektu svítilo světýlko jenom jednoho pokoje. Asi půl hodiny jsem strávil tím, že jsem na něj házel kamínky a doufal, že jeho obyvatel vykoukne a pustí mě dovnitř. Nevykoukl nikdo, a tak jsem se pomalu smiřoval s vidinou studené noci na prahu. Asi za tři hodiny mě naštěstí vysvobodil někdo příchozí, který - kupodivu - měl ten správný klíč od hlavních dveří. Moje rozčarování nebralo konce ani poté, co jsem se celý prokřehlý dostal do svého pokoje. Zjistil jsem totiž, že to jediné okénko, na které jsem s takovou nadějí házel kamínky, bylo moje vlastní, kde jsem před odchodem zapomenul zhasnout.
Cestujete a chcete se s ostatními čtenáři podělit o zajímavé zážitky? Nebo jim nechat jenom vzkaz, čemu se vyhnout a co naopak navštívit? Pokud ano, zašlete svoje příspěvky (v maximální délce dvaceti řádků), případně i fotografie, na adresu MF DNES, Senovážná 4, P.O.Box 1080, Praha 1, PSČ 111 21 a na obálku napište heslo »Zážitky z cest.«
- úterý 29. června 1999
