10. května 1996 byl krásný den; jasná obloha a lehký větřík stály na začátku smutného dramatu.
V ten den se k vrcholu vydaly tři výpravy z jižní, nepálské strany. Čekal je výstup ze čtvrtého výškového tábora, který byl ve výšce 7986 metrů, k vrcholu ve výšce 8850 metrů.
Dvě další výpravy šly nahoru ze severní, tibetské strany. Zkušení horští vůdci, Rob Hall z Nového Zélandu a Američan Scott Fischer, vedli na jihu výpravy svých zákazníků, kteří za výlet na Everest zaplatili kolem 65 000 dolarů, téměř dva miliony korun.
Hallovu klientovi Seabornu Beckovi Weathersovi se při výstupu začínal horšit zrak a rozhodl se, že počká, až se ostatní vrátí z vrcholu. "Rob mi říkal, že by měl zkažený den, kdyby na cestě zpátky zjistil, že už jsem odešel," říká Weathers. "Bohužel, Rob se nikdy nevrátil."
Celkem 22 lidí se v ten den podívalo na svět z nejvyššího místa. Ale osm z nich už se nevrátilo. Nebezpečí přišlo náhle. Začalo sněžit a vítr získával na síle. Základním pravidlem při výstupu na Mount Everest je být na vrcholu nejpozději v jednu odpoledne. Pak je reálný návrat do setmění.
V ten černý den ale měli horolezci časovou ztrátu. Bylo příliš pozdě. Lezci sestupovali dolů, unaveni výstupem, sužováni nedostatkem kyslíku a vysilováni sílící bouří a mrazem. Viditelnost byla téměř nulová. Hallův asistent Andrew Harris zmizel u stěny Lhoce. Předpokládá se, že spadl do propasti, jeho tělo se nikdy nenašlo.
Sám Hall zůstal ve smrtelné výšce 8750 metrů se svým americkým klientem Dougem Hansenem, který trpěl omrzlinami a nemohl chodit. Přečkali spolu noc, Hansen nepřežil a Hall byl příliš zesláblý, aby se vrátil zpátky. Těsně před smrtí ještě po telefonu mluvil se svou manželkou na Novém Zélandu.
Ani Fischer nepřežil. Byl nalezen mrtev, zřejmě zůstával zpět, aby jistil své klienty. Weathers se probudil v osm hodin ráno, hodinu a půl cesty od čtvrtého výškového tábora. Japonka Yasuko Nambaová, s níž sestupoval, byla mrtvá.
Weathers přežil. Vyvázl s omrzlinami, za týden už byl zpátky ve Spojených státech. Na severní straně tři Indové odmítli poslechnout příkaz z tábora, aby se vrátili. Místo toho vyrazili na vrchol. Všichni v bouři při sestupu zahynuli. "Když se neotočili, Šerpové v základním táboře říkali, že to nepřežijí," vzpomíná Josef Nežerka, který se tehdy teprve chystal na výstup.
Češi na Everestu Nejvyšší horu světa zvládlo šest Čechů. "Everest nezajímá, cos dělal poslední měsíc, ale celý život," říká Leopold Sulovský, první Čech, který byl na vrcholu. 1991: LEOPOLD SULOVSKÝ Sulovský se dostal nahoru lehkým stylem, prvovýstupem kuloárem Norton v obtížné severní stěně. Bez kyslíkového přístroje. Spolu s ním vylezl nahoru Ital Battista Bonali. Na vrcholu ve čtyřicetistupňovém mraze zůstal Sulovský něco málo přes 40 minut. Pak se s Bonalim vraceli stejnou cestou dolů. "Jsem hoře vděčný, že mě pustila tam i zpátky," říká Sulovský, který vyznává alpský styl lezení. A kritizuje komerční výpravy, kde horští vůdci táhnou na vrchol lidi bez kondice a zkušeností. "Na normálních trasách je to na Mount Everestu jako ve frontě. Ale když si zvolíte náročnější cestu, jste na ní pořád sami." 1996: JOSEF NEŽERKA "Po návratu z vrcholu jsem v táboře zjistil, že lahev s kyslíkem byla skoro plná. Šerpa mi lahev vyměnil, ale už nezapnul," vzpomíná Nežerka. "Říkal jsem si, že se mi špatně dýchá. Kdybych tu lahev odhodil, šlo by se mi líp." Pravověrní horolezci tvrdí, že použití umělého kyslíku snižuje hodnotu výkonu o 2000 metrů. Nežerka však s jeho pomocí ušel jen 400 výškových metrů. "To rozhodování o umělém kyslíku bylo snadné," vzpomíná Nežerka. "Měsíc před odjezdem jsem si uhnal zápal plic a nebyl jsem v kondici. Kolegové z norské expedice mě soustavným tlakem donutili se výstupu bez kyslíku vzdát." 1998: RADEK JAROŠ A VLADIMÍR NOSEK Došel na skalní plošinu, kde si odpočal. Tam potkal Vladimíra Noska, který byl na cestě nahoru. "Zjistil jsem, že tam nejsem sám. A nakonec jsme šli nahoru spolu," říká Jaroš. "On by to možná bez mě dokázal, ale já bez něho určitě ne." 1999: RENATA CHLUMSKÁ 2002: MIROSLAV CABAN ------------------------------------------------------------------------------------------- Co hrozí na Everestu * Omrzliny: Pevné studené bílé plochy na obličeji, uších a končetinách. Hrozí odumírání tkáně a následná amputace. |
Pohled na Everest z kopce Kala Pathar, respektive Kala Pattar (psáno různými způsoby), výška 5545 metrů; Everest je ten tmavší kopec v pozadí, téměř bez sněhu, na pravé straně od něj je masív Nuptse (je blíž a tak vypadá větší). |