Pozoruje-li člověk nizozemské cyklisty, zdá se, že jsou se svým bicyklem srostlí. Pro velkou část z nich je totiž ježdění na kole součásti každodenního života. Nizozemci častěji než k rekreaci používají kole jako dopravní prostředek. Pro cestu do školy, do práce, na nákup nebo k vlaku či jinému prostředku hromadné dopravy. Proto je možné vidět v ulicích nizozemského měst šlapající muže v obleku a kravatě s kufříkem na nosiči, ženy v sukních a na vysokých podpatcích, maminky s, jedním dítětem ve stoličce na řídítkách a druhým na nosiči, výrostky s walkmanem na uších kteří řídí jednou rukou a druhou si přidržují basu piva na nosiči anebo šlapající rodiče, kteří rukou na rameni vedou dopravou čtyřleté dítě na vlastním kole.
Ke každé škole, veřejné budově nebo nádraží patří i kolárna. U nákupních center ve městech se vyskytují placená parkoviště pro kola. Na pěší zóny, kterými je většina nákupních center, totiž cyklisté nesmějí a majitelé obchodů z pochopitelných důvodu zakazují, aby lidé opírali kola o jejich výkladní skříně. Hlídané parkoviště pro kola má jednu podstatnou výhodu - chrání majitele kola před krádeží. Neobyčejně vysoká frekvence tohoto úkazu - každému Nizozemci ukradnou jeho kolo několikrát za život poněkud kalí radost z pohodové velkoměstské cyklistiky.
"Třeba v Amsterdamu není radno vyjíždět do města na kole, které má výbavu v podobě pumpičky, nářadí či cyklistických tašek. Vše, co je možné odmontovat, je lépe z kola sundat. Dva zámky místo jednoho také nejsou přebytečný luxus," říká Daan van Hoogstraten, který každodenně jezdí na kole ze svého bytu v amsterdamské čtvrti Buitenveldert do práce do centra města.
Holandští cyklisté jsou zvyklí jedním zámkem uzamknout rám a zadní kolo a pokud je to možné, druhým kolo přední. Proto většina městských obyvatel jezdí na otlučených kolech z druhé nebo třetí ruky. Nové drahé kolo stojí v garáži pro případ výletu do přírody. "Za těch pět let, co bydlím v Amsterdamu, mi už ukradli tři kola. A z toho, co na něm jezdím teď, mi včera někdo odmontoval zvonek. A ten je při ježdění po městě opravdu nepostradatelný. Víc než světlo," říká Anne-Marie de Jong.
Především amsterdamští cyklisté jsou proslulí svým nonšalantním stylem jízdy na kole. Povinné osvětlení považují v osvětlených ulicích za přebytečné, a nebo prostě stále ještě nenahradili to ukradené. Městské semafory, především ty červené, velmi často přehlížejí a hledají si svérázně cestu v záplavě aut. Amsterdamská policie se občas pokouší o nápravu a pořádá nárazové masové kontroly.
Například před dvěma lety byla při takové ofenzívě cyklistům nabídnut možnost nechat si na místě opravit rozbité, či namontovat chybějící osvětlení. Kdo odmítnut, musel zaplatit pokutu. Před nedávnem však vrchní komisař amsterdamské policie Jelle Kuijper překvapil výrokem o tom, že nizozemská policie podkopává důvěru občanů nesmyslnými akcemi. "Nemá smysl například kontrolovat, zda cyklisté mají fungující osvětlení. Daleko lepší by bylo zavést povinné odrazky. Ty fungují vždycky."
 |
